Bonus: Konec civilizace

Po několika posleších Konce civilizace ale vím, že ty nároky byly naivní jak sny šestnáctiletý princezny. Tohle album je splnění snů dospělýho člověka a ne žádný dětský slovní hříčky, který uspokojí každýho druhýho pubescenta.

Že Bonus není jen další produkt pražský stoky, je jasný už dlouho. Vydal dvě EP – Unabomber a Inkognito a těma dal jasně najevo, jakou cestou v rapový stoce se chce vydat. Nezpívá o tom, jak je hustej a jak hustej byl už před sto padesáti lety. Naopak. Jeho desky jsou výpovědí člověka, kterej těch sto padesát let přemýšlel o světě kolem sebe - zatímco jiní zapíjeli svůj talent hektolitrama chlastu. Konec civilizace je trochu psychedelická, trochu zasněná a hodně pravdivá výpověď. Volba první skladby Psychologové mi přijde trochu nešťastná, její místo bych viděla někde víc vzadu, nicméně neříkám, že by nebyla zajímavá.

 Druhá věc Dětem byla ke zhlédnutí i s klipem on-line, takže její slova mám najetý a zpíváme si jí s celým barákem. Dětem je lehká a hravá pecka a těžkým tématu, o latentním rasismu a o všech těch rádoby, kteří jsou jen trochu nachcaní a přece to tak nemyslí. Je o většině z Vás. Refrén je lepivej jak mucholapka a nejde utíct. Bude Vám znít v hlavě ještě při večerním čištění zubů.

Zakopanej pes je pomalá skladba, které mě zvedla ze židle, už když jsem ji slyšela live. Zakopanej pes je o minulosti a o ohlížení se. Nevim, kolik řekne těm, co se nemají kam ohlídnout, ale pro mě je plná pravd, ve kterých se nacházím. Protože když se mě zeptáte, budu mlčet spíš než lhát, že ten příběh neznám. Cesty k sobě jsou dlouhý. Ponurý, zasněný a psychedelický beaty pomáhají jít o kus dál. Je jedno, že Bonus nemá nejlepší flow na světě, že ráčkuje a že vždycky byl moc málo hezkej, protože s každým rýmem se dá ztotožnit. Protože s každým rýmem otvírá kousek mý vlastní minulosti.

Mý místo. Idea je jeden z mých oblíbených tvůrců. Jeho deska byla sice povrchnější, než jsem čekala, ale tady v úvodní sloce mi jeho veselost sedla. Tablet co slouží jako ubrus a spousta kapel, co se tváří jako punk. Pěkný. Beat slabší, ale je to asi standardy, na který jsem u hvězdných alb zvyklá. Protože jinak mám beaty ze starý školy a něžný linky hodně ráda. Miluju je. Nejsilnější rým pro mě dal Aran Satan, protože kdo z nás by chtěl shnít v špinavý pražský hlíně. Skity a rýmy mezi peckami jsou v desce věc sama o sobě. Líbí se mi ten koncept. Přijímám ho za vlastní.

 Epitaf. Díky za něj. Temnější beat. Plochej a přímej. Kovovej. Když jsem s tebou, myslím hodně na smrt. A co si z textu odnáším já? Že nemusím napsat text po každý konverzaci. Dělám to často. Navíc pokaždý, když tuhle věc slyším, chci najít Epitaf, co jsem napsala v patnácti do deníčku. Ztrácíme čas. Pomalá šeptanda. Plejtváme elektrikou. Plejtváme slovy. Nebudu taky plejtvat. Pravda. Pravda. Pravda. Neztrácejte čas čtením. Poslechněte si. I když se tahle psycho-chill-outovina jeví jako odpočívárna, i live funguje moc dobře. Aneb to víte, na nás se nesmí rychle.

Squatteři, feťáci, anarchisti. Obsahově je tohle nejlepší česká rapová pecka, co znám. Ačkoli 2540 ji dotahuje a čas ukáže. Na squattery jsem se těšila jak na Vánoce. A přišlo mý první a snad jediný zklamání. Refrén je na mě moc rychlej, raději bych verzi, co jsem slyšela z protestfestovýho videa. Údernost, kterou měl týhle skladbě dodat naléhavej beat, se mi kamsi vytratila. Nicméně slovně podepisuju a zeptám se mámy, jestli si myslí, že jsem nebezpečná…

2540. Zjišťuju, že mi docházejí slova. Budu se opakovat. I když podklad je hodně elektro a hodně hype, tak slova jsou úchvatný. Mohla bych tady přepsat celej text a byl by důležitější než celá tahle rádobyrecenze. Na texty podobnýho ražení narazíte v rapu málo. Uboze málo a je to škoda. Všichni dělají směšný písničky plný pohodičky, prachů a prsou. Nebo rapujou o sobě, svým labelu a svý mámě. Bonus rapuje o světě, ze kterýho neutečem. Je dobrý slyšet, vidět a přemýšlet o tom, co říká.

Party track. Pro mě nejslabší článek desky. Party písničky mi moc nelezou, laciný rýmy nefungujou. Lyrik dává dobře. Nicméně plochost tématu odpovídá plochosti jeho textu. Pikosmrt. Tuhle pecku bych chtěla pustit všem lidem z mýho maloměsta. Z města, kde jsou všichni sjetý. Zavřený. Skoro mrtvý. Všem, který ji nikdy neuslyší. Beat a rým se tady snoubí, a kdyby šlo o týhle skladbě říct, že je dobrá, řeknu. Ale je na nic. Je smutný, debilní a zlý, že se musí psát takový texty. Že nám drogy vzaly kamarády.

Konec civilizace. Závěrečná skladba říká všechno, co chtěl Bonus albem říct. Co chce říct sebou. Co chci říct i já. Konec civilizace je shrnutím všeho, co si myslíme.

Chtěla jsem napsat objektivní recenzi a dělat odborníka. Ale příliš jsem se ztratila v tíze a opravdovosti Bonusových textů. Příliš, abych si udržela odstup. Chladnou hlavu. Ponořila jsem se a nevím, co říct jinýho, než Děkuju. Za desku, která by mohla otevřít oči těm, kteří si myslí, že rap je monotónní muzika o holkách a malování. O hulení a chození po ulici. O velkým egu a stylovejch hadrech. Rap je zase na chvilku angažovaná muzika o svobodě a toleranci. Díky za to.

Tracklist - Konec civilizace:
A1. (Bez oken)
A2. Psychologové
A3. Dětem (+ Lineup)
A4. Zakopanej pes
A5. Mý místo (+ Idea, Aran Satan)
A6. (Ford)
A7. Epitaf (+ Karaoke Tundra)
A8. Ztrácíme čas
B1. Squatteři, feťáci, anarchisti (+ Banán)
B2. (Eden)
B3. 2540 (+ Volenet)
B4. Party track (+ Lyrik, DJ Spank)
B5. P I K O S M R T (+ Karaoke Tundra)
B6. (Tolik let)
B7. Konec civilizace (+ DJ Spinhandz)

http://bonus.temnysily.cz/