Když jsem v sobotu po půl jedenácté dorazil do klubu, byla párty v plném proudu a lidi na parketu bavil svým setem Kanaďan Glenn Morrison. První co mě velice potěšilo byl zvuk, který oproti mé poslední návštěvě PURE s Paulem van Dykem o poznání lepší. Glennův set byl pro mě také celkem milé překvapení a rozhodně Markusovi kvalitně rozehřál publikum. Zahrál například Laktos od Sebastiana Ingrossa a svoje tracky Odyssey, Contact.a No Sudden Moves.
Úderem půlnoci nastoupil za mixák Markus Schulz, kterého publikum v SaSaZu přivítalo opravdu hlasitě. Od prvních do posledních tónů jeho setu panovala v celém klubu opravdu neuvěřitelně skvělá atmosféra, nemalou měrou k ní přispěl i sám Markus, ze kterého během celého setu doslova prýštila pozitivní energie a neuvěřitelně si ho celou dobu užíval společně s lidmi. Začátek Markusova pětihodinového setu se nesl spíše v lehce progresivnějším duchu, zahrál i několik pro mě neznámých songů, později se vydal do vln energického trance a uplift soundu. Druhá polovina Markusova setu byla snad ještě lepší jak ta první, doslova nenechal publikum vydechnout ani na chvilku. V publiku se objevilo i několik transparentů s nápisy typu „Markus is our Hero“ apod.
V průběhu noci jsem zaznamenal asi největší ohlas publika během těchto songů: Ferry Corsten – BrainBox, Ummet Ozcan - Time Wave Zero, Ronski Speed feat. Rex Mundi and Sir Adrian – The Perspective Space v Markusově mash-upu, dále pak při Markusově The New World, což je oficiální hymna poslední Transmission a Delerium vs. Gareth Emery - This Is Silence. V průběhu Markusova setu zazněly i tyto songy: Mark Norman - Coffee Break, Rank 1 – Airwave, Sander Van Dien - Aurora v Markusově Reworku, Breakfast – Remember, Richard Durand - Into Something ve Fall Down Mixu a mnoho dalších super pecek. V pět hodin ráno, po děkovačce, si publikum doslova vyřvalo skandováním Markusova jména přídavek v podobě hymny letošní Trance Energy od Rank 1 – L.E.D. There Be Light ve Wippenberg Remixu a Paul van Dyk – For an Angel 2009. Zhruba v 5:10 skončil Markusův pětihodinový maratón, který byl opravdovou oslavou trance hudby.
Po Markusově setu se představil poslední účinkující, tím byl resident párty PURE, Michael Burian. Po doslova úžasném výkonu Markuse Schulze před ním byl velice těžký úkol, a to udržet laťku sobotní noci v nastavené výšce. Svého úkolu se zhostil celkem slušně a minimálně první půlka jeho setu, kterou jsem slyšel, měla slušnou energii.
Organizačně byla celá párty výborně zajištěná. Postupně se zlepšuje zvuk, i když vepředu to bylo místy přebasované. Lidí dorazilo tak akorát, odhadem jich mohlo být kolem 1800. Celkově se mi na této PURE opravdu líbilo a už se těším na další vydání