Martinezovy zážitky z tour po Ukrajině

Rád cestuji, a pokud mohu cestovat jako dj, je to ještě lepší. Dohodly se tedy veškeré formality, podepsala smlouva a nic již nebránilo tomu těšit se na polovinu srpna a mojí Ukrajinskou premiéru.

Den první – Ternopil (22.8.2009)
Cesta z Brna do Ternopilu dala docela zabrat a po 16ti hodinách v autobuse jsem byl vážně rád, když na mne promotér klubu, respektive Party Baru XL, čekal na nádraží a taxíkem odvezl do hotelu. Po krátkém spánku jsme odpoledne vyrazili na prohlídku města s 250 tisící obyvateli, na kterém se ovšem podepsal vliv komunismu měrou vrchovatou a tak kromě jezera uprostřed města, velkého kostela a budovy, které místní říkají zámek nebylo zas až tak co k vidění. Snad jen příznivci bohaté panelákové zástavby by si přišli na své.

Co se týká klubu, myslím, že můžeme jen tiše závidět. Moderní místo s názvem Party Bar XL doslova překypuje modernou a dle promotéra se jedná spíše o místo pro bohatší obyvatele města. Vybavení klubu bylo na vysoké úrovni, přehrávače i mix pul Pioneer jsou nezbytností a ani na zvuku se v klubu nešetřilo. Mile mne překvapil i barevný laser, který bych v podniku pro zhruba 300 lidí moc nečekal.



Jakožto hlavní host jsem měl vyměřen čas od 1:00 do 3:00. Bar byl příjemně zaplněn a dle promotéra se dostavilo cca 200 lidí. Na takovýchto malých místech se snažím hrát o něco jemněji a na lidech bylo vidět, že dnešní noc ani žádný electro výplach nečekají. Poprvé jsem však mohl poznat to, oč jsem doposud jen četl. A sice, že lidé na východě opravdu vědí jak si užít párty. Co chvíli byly ruce nahoře a tleskaly do každého beatu a to i na publiku zcela neznámé tracky. Dvě hodiny show utekly jako voda a já při posledním tracku od U2 - With Or Without You (Dr Kucho! Rework Mix) nebyl daleko od toho, abych uronil slzu, protože celý klub zpíval semnou.

Den druhý – Khmelnitskyi (23.8.2009)
Po probuzení mě promotér ještě pozval na oběd a poté následovalo setkání s manažerem Clubu SV, který pro mne přijel z města Khmelnitskyi, ležícím zhruba 120 kilometrů od Ternopilu. Až na asi dvě výjimky na Ukrajině nemají dálnice a silnice mezi jednotlivými městy jsou v žalostném stavu. Sportovní a klimatizovaná Mitsubishi Lancer však celou cestu zpříjemnila a já se mohl „kochat“ pohledem na ukrajinský venkov. Po ubytování v hotelu jsem byl opět pozván na prohlídku města, které se počtem obyvatel ani hustotou panelákové výstavby nijak nelišilo od Ternopilu. Ještě chvilkový odpočinek a spánek a pak již honem do klubu s názvem Club SV.

Opravdu jsem se těšil, protože tento rok v tomto klubu vystupovali například Kyau & Albert nebo Marcus Schossow a ze všech stran jsem slyšel jen chválu na výtečný zvuk v tomto klubu. A skutečně, zvuk špičkové úrovně, jak pro party people, tak pro dje (4 monitory opravdu poskytovaly pastvu pro moje uši). Za doby komunismu kino, nyní luxusní klub na mne opravdu zapůsobil skvělým dojmem a již jsem se nemohl dočkat až začnu hrát. Dle slov manažera má klub kapacitu zhruba 500 lidí. Nebyl však zcela zaplněn, dle mého názoru tu mohlo být tak 250 – 300 lidí, kteří ovšem byli připraveni vydat ze sebe to nejlepší. Velké dík také patří dji hrajícímu přede mnou, protože tak luxusní progressive house a tech house jsem dlouho neslyšel. Jakožto hlavní host jsem měl vytyčen čas od 0:30 do 2:30.



Co jsem ještě zapomněl zmínit je fakt, že na ukrajinských parties jsou velice populární tzv. MCs. Jak v Baru XL, tak v Clubu SV měli svého MC, kteří skvělým způsobem dokázali lidi vyhecovat a po celý večer s publikem pracovat. Ruština, respektive ukrajinština nejsou zrovna jazykem, který bych ovládal, ale když MC do mikrofonu zakřičel mé jméno a celý klub mne jásotem kladně přivítal, běhal mi mráz po zádech. Po celý set lidé pařili jak zběsilí a to jak na progressivnější tracky tak na více electro songy.

Nevím, jak se to mohlo stát, ale z původně plánovaných dvou hodin mojí show se staly tři. Lidé doslova šíleli a já se při závěrečném tracku, tuším že Supermode – Tell me why, nestačil podepisovat. Co mně opravdu rozesmálo, byla slečna, která přede mnou stáhla šaty a chtěla podepsat prsa. Pak již jen následoval odvoz na hotel a spánek.

Den třetí – Kovel (24.8.209)
Na tento den jsem se vůbec netěšil. Respektive na jeho denní část, protože mne čekal dlouhý 6ti hodinový přesun autem do města Kovel, ležícího blízko ukrajinsko/běloruských hranic. Čím severněji jsme byli, tím chudší krajina a vesnice byly. Výjimkou nebyly lidé na koních a vedle nich luxusní mercedes nebo z ničeho nic promenádující se kráva uprostřed silnice, kterou řidič o fous minul a zabránil tak katastrofě.

Kovel je malé padesáti tisícové město blízko hranic s Polskem a Běloruskem. Díky této poloze je však velice důležitým železničním uzlem. Ač bylo pondělí, měl jsem hrát na párty v klubu Kino, který byl vyzdoben velkými plakáty filmových hrdinů. 24. srpen byl totiž na Ukrajině státní svátek a sice Den nezávislosti na Rusku. Po večeři jsme vyrazili do klubu, který byl zhruba pro 200 – 250 lidí.



Již při příchodu stál venku nespočet lidí volajících hej dj, když mne viděli, jak se fotím u plakátu se svou fotkou. Klub byl moderně vybaven, zvuk na parketu byl skvělý, světla také, nechyběl ani laser a velká projekce. Co však scházelo a co se nemalou měrou podepsalo na mém výkonu byla absence odposlechů pro dje. Prostor pro dje se nacházel v patře nad parketem a tak se mi zvuku vážně moc nedostávalo. Třetí noc po sobě jsem již vážně byl unaven, ale nemohl jsem to na sobě dát znát. Party people v Kovelu to prý mají rádi „hard“ a tak jsem hrál převážně electro house a tribal house a dle reakcí jsem se trefil na úrodnou půdu. Vystoupení trvalo hodinu a půl a na jeho konci jsem měl dobrý pocit z toho, že ani jednu noc jsem nehrál stejně a každá noc i klub měli jinou atmosféru.

Co říci závěrem? Snad jen to, že to byla ohromná zkušenost vyzkoušet si, jak východní publikum bude reagovat na styl hudby, který prezentuji a že se již nemůžu dočkat dalších nabídek, ať již z Ukrajiny nebo jiných „exotičtějších“ zemí.

Pro více informací o Martinez the dj navštivte
www.myspace.com/martinezthedj