Air: Nové album poslechněte zkouření

Jestli zkouřenost nejnovějšímu albu francouzských Air, kteří si vybavili soukromé nahrávací studio na okraji Paříže a založili label Atlas, dokáže pomoct, prozatím netuším. Za střízliva ale působí LOVE 2 jako přes kopírák propasírované Moon Safari v kombinaci s Walkie Talkie – je jasné, že nedošlo k žádné tragédii, ale ani nebouchá šampaňské. Kdyby s něčím takovým přišli před pěti sedmi lety, budiž. Ale nahňácat si studio myriádou skoro muzejních nástrojů, založit vlastní label, úplně přestřihnout producentskou pupeční šňůru a natočit průměrné album… minimálně velká škoda.



Album LOVE 2 trpí hlavně prvoplánovým přístupem – možná se na tom podepsaly úplně nové podmínky, o kterých mluví v citovaném rozhovoru Nicolas Godin: „Myslím, že když na vás už nikdo netlačí, nápady přicházejí rychleji. Když točíte v komerčním studiu, musíte každý večer vypadnout a to může být paralyzující, ale když tvoříte ve vlastním studiu, postupujete rychleji, protože vás nic netlačí. A když vás nic netlačí, jste trpěliví a také vám to rychleji myslí.“

To, že troška trpělivosti, invence a tlaku by albu neškodily, nejlépe dokazují tracky jako Heaven´s Light, Night Hunter a také singl Sing Sang Sung. Monotematicky vystavěné, ploché a bez vrcholů a pádů působí víc než mdle – pátý odvar sladkého čaje, který jsme pili ve francouzském safari před 11 lety. Skutečnost, že se na LOVE 2 vyskytuje tolik rozředěných tracků se přičítá různým vlivům: vyčerpanosti, usnutí na vavřínech nebo prostě neschopnosti natočit kvalitní album (Pitchfork).



 Když se ale Nico rozpovídá o tom, kam se za patnáct let spolupráce Air posunuli, člověk má pocit, že našel ten pravý důvod: „Myslím, že jsme se s tímto albem vrátili sami k sobě, takže to byl dobrý způsob, jak band zpevnit, protože kolem nás bylo méně lidí. Když jsme začínali, byli jsme sami dva, tvořili jsme vlastní věci. A s LOVE 2 máme stejný pocit, je to šílenost. Je to jako vracet se k původnímu procesu. Vymýšlet nápady, uskutečňovat je, tvořit. … Zapomněli jsme, jaké to je, protože když neustále nahráváte, vaše cesta se skříží s cestou všech ostatních a je to jako byste ředili víno vodou. Na LOVE 2 to jsou čistí Air…“

I přes všechnu kritiku není LOVE 2 jen marným pokusem imitovat sama sebe. Třeba otvírák Do The Joy začíná hodně zajímavou kytarovou linkou, která první track dovede přes zvuk sirény, syntetizátoru a „herzovsky“ prokouřeného hlasu do příjemného finále. Zatracovanou Love byste mohli vystřihnout z Moon Safari a třetí track s názvem Be A Bee, uptempo skladba s rázným basovým základem a skvělými bubny dnes již třetího člena Air, Joeye Waronkera, je vrcholem nové desky – i když hodně předčasným. Následující volný pád symbolizují již svrchu zmiňované kousky Night Hunter nebo Heaven´s Light – ale třeba Tropical Disease ještě balancuje na hraně mezi filmovou tapetou nepodařeného slaďáku a vážně míněným pokusem dostat se zpátky mezi některé psychedeličtější kousky z minulých let. Obzvlášt poslední minuta a půl stojí za to bolestně sladké utrpení prvních šesti. Vím, mizerná náplast. Ale přidejte instrumentální Eat My Beat a celkově nemusí LOVE 2 vyznít jen jako znuděné plácnutí do vody (poslední dvě hudební cvičení pro jistotu vynechávám). Prostě jen průměrné album od nadprůměrných muzikantů.

Tracklist:
Do The Joy
Love
So Light Is Her Footfall
Be A Bee
Missing The Light Of The Day
Tropical Disease
Heaven´s Light
Night Hunter
Sing Sang Sung
Eat My Beat
You Can Tell It To Everybody
African Velvet