Jesu: Mou inspirací je vlastní křehkost a chyby

Do svých vlivů ho řadí taká jména jako Ministry, Neurosis, Isis či KoRn. Jeho poslední projekt Jesu je jemnější, osobnější než předchozí tvorba, stylově se pohybuje mezi postmetalem a shoegazem – rozostřené kytary, táhlé drones, pomalé bicí; nad tím vším se vznáší Broadrickův lehký zpěv.

Několik svých posledních alb jsi vydal na Daymare Records. Zůstaneš tomuto labelu loajální a proč? A jak je to teď s Hydra Head?
Daymare Records je domácí label pro většinu releasů v Japonsku, není to celosvětový label. Je to tak, že pro japonský trh dělají bonusové disky jako podnět, aby si nekupovali importované zboží, přestože je levnější, než kdyby to vydal místní label. Takže Jesu je licencován od jiných labelů k japonskému Daymare Records.

Vydáváš mnoho materiálu, v roce 2007 to byly dokonce čtyři releasy za rok. Jsi jeden z hyperaktivních umělců? Kde nacházíš inspiraci?
Nemám „normální“ práci, žiju z hudby a mám vlastní studio, což znamená, že se na hudbu koncentruju 100 % svého času. Žiju hudbou, dýchám jí, takže jsem inspirován čímkoliv, co o mě jen zavadí.

Před pár dny jsi vydal svoje poslední album Opiate Sun. Co bys nám o něm řekl?
Je vydané na Caldo Verde, labelu, který vlastní Mark Kozelek z Red House Painters a Sun Kill Moon a nyní je taky sólovým umělcem. Zbožňuju jeho hudbu už od roku 1993, takže to byla čest, že mi vydal album a že si moji hudbu tak oblíbil. Je to EP se čtyřmi skladbami, předzvěst dlouhohrajícího alba, které plánuju vydat příští rok. Co se hudby týče, tak je to nejzkoncentrovanější podoba Jesu za posledních několik let. Silné skladby, syrová produkce s vrstvenými harmoniemi, zkrátka nahrávka, na kterou jsem skutečně hrdý.

Ve skladbě Don´t Dream It používáš sample z filmu Rocky Horror Picture Show. Proč jsi použil zrovna tenhle film, co si o něm myslíš?
Na téhle písni z filmu Rocky Horror Picture Show je něco, co je velmi dojemného, plné naivity a nevinnosti. Přišlo mi hezky zvrhlé použít ten prvek jako centrální motiv k jedné písni od Jesu, ale málo lidí to „chytlo“.

A jaké další ujeté filmy tě inspirují?
Filmy byl pro mě vždy hodně inspirativní, kromě hudby a života samotného. Je jich hodně, za všechny budu jmenovat Odpolední osidla, Nosferatu z dvacátých let, Změna stavu, Kruh, Apkalypsa, Vetřelec, Věc, Osvícení... a tak dále. Mojí hlavní inspirací je moje vlastní křehkost a chyby.

Kdybys neskončil jako hudebník, jaká jiná povolání bys vykonával?
Nemám tušení, znám jenom hudbu a sebevyjádření, takže možná stejně něco, kde bych se mohl umělecky vyjádřit... Možná bych byl výtvarník nebo filmový režisér nebo tak.

Lidé většinou říkají, že tvoje koncerty zní víc metalově. Jak vidíš rozdíl mezi tvou studiovou hudbou a hraním naživo ty sám?
Studio je můj přední a nejdůležitější nástroj sebevyjádření, kde můžu realizovat svoje sny. Kdežto živé hraní je hrubé přiblížení toho, čeho dosáhnu ve studiu; nikdy to není tak uspokojivé. Takže naživo se snažím hudbu dotáhnout do většího extrému, což je pro mě přirozené.

Co říkáš na to, že tě KoRn jmenovali jako jeden z jejich hudebních vlivů?
Řekl bych, že pro KoRn byl hudební vzor Godflesh. Pokud vím, tak producent jejich prvních dvou alb Ross Robinson byl fanoušek Godflesh a to ho v produkci těch dvou alb ovlivnilo.

Jaké zkušenosti z tvých minulých kapel teď, když hraješ víceméně sólo, nejvíce oceňuješ?
Čím jsem starší, tím jsou pro mě moje uplynulé zkušenosti a lidi, se kterými jsem něco tvořil, hodnotnější a víc si jich považuju.

Co děláš nejradši, když nemusíš dělat nic?
Relaxuju! Když můžu a nemusím se stresovat kvůli práci, tak relaxuju, jak je to jen možné.

Dodal: Ivo Pezlar, Level B production