Navigators: Opravdovost se nedá naučit

Navigators: Opravdovost se nedá naučit

14. 12. 2009  |  Autor: redakce  |  Komentáře (0)
Na středu 16. prosince připravují Navigators svůj tradiční vánoční koncert v Lucerna Music Baru, který bude zároveň jejich posledním vystoupením do jarního vydání nové desky. O životě téhle kapely, o umělých prsou i o Krausovi a Cartmentovi jsme si povídali s rapperem Honzou Pospíšilem.
Poslouchat tvoje texty je jako číst dobře napsanou, chytrou knížku, ke které se člověk pravidelně rád vrací, aby v ní objevil zase něco nového. To (nejen v Čechách) moc lidí neumí. Co je podle tebe tajemstvím dobrého textu?
To je hodně subjektivní pojem. Pro mě jsou zásadní ingredience uvěřitelnost, důvtip, přímočarost a upřímnost. Žádná vata kolem, žádné rýmování pro rýmování, žádný kalkul. V muzice navíc hodně záleží na interpretaci. Dokážu si představit, že spousta slibných textů odumře jenom proto, že je zpívá někdo, komu to člověk prostě neuvěří. A naopak - dobrému interpretovi mnohdy každej uvěří i seznam na nákup.

Dá se psaní naučit? Nebo jinak, je něco, co se v něm naučit nedá?
Naučit se dá určitě všechno, jenom ta opravdovost asi ne. Ta tam buď je, nebo není. Je to jako pěkná holka, které chybí šmrnc. Taky se těžko naučí ho mít. Buď dozraje, nebo si holt třeba nechá vycpat prsa, aby se líbila. To se v muzice děje běžně. Zapneš rádio a často vypadne umělý prso.

Nedávno jsem koukala na rozhovor Marka Ebena s Quincy Jonesem, který mluví o mé oblíbené teorii, podle níž je umělec jakýmsi prostředníkem, kanálem. Výsledek tak není jeho vlastním dílem, proto je třeba přistupovat k slávě a k úspěchu s pokorou. Navigators sice nejsou kapelou pro masy, úspěchů už za sebou máte ale víc než dost a rozhodně i důvodů k případnému „nafukování“. Je těžké to ustávat, jak řekl Jones, „s noblesou“? Stalo se ti, že ses musel výchovně plácnout přes pusu, nebo uzemnit někoho jiného z kapely?
Na té teorii určitě něco bude. Jakmile se autor začne moc plácat po rameni, přiletí z druhý strany vždycky facka v podobě invenčního temna za trest. Takže s pokorou přiznávám, že jsem kanál a prostředník a bez toho to určitě nejde. Nafukování žádné, nemyslím si, že by u nás měl někdo tak málo rozumu. Ačkoliv, jeden den jsme byli v televizi a druhý den jsem šel do sámošky jako Goťák a člověče – nic. Dvě holky pak po mně tak pokukovaly a smály se tak jsem si říkal, že tedy alespoň něco. No a ono ti to bylo tím, že jsem měl na čepici hovno.

navigators

Kdybys dělal hudbu tak dlouho jako Quincy, byl bys z těch, kteří se snaží zůstat věčně mladí a nemění věk své cílové skupiny, nebo bys spolu se sebou nechal stárnout i svou hudbu a posluchače?
Když si řeknu, že budu dělat muziku pro seniory, seženu dechovku a zazpívá jim mladej chlap o starých problémech. Kdybych dělal pro mladý, musel bych psát o párty a o tom, co všechno mám, co oni nemaj i kdyby mi bylo padesát, měl bych na krku hypotéku a jezdil do kanclu na kole. Dělat muziku pro cílovky znamená dělat normální byznys. A to bych věděl o lepším.

Vaše první album Sky Travellin´na mě působí jako skvěle zvládnutá bakalářská práce, nové pecky už jsou na diplomku – jedete po cestě, kterou jste si na začátku kariéry vytyčili, ale je znát, že se na ní cítíte mnohem jistější, máte ji zpracovanější… Zkrátka je to dospělejší, i když stále stejně zábavné. Co nejcennějšího jste se v tomhle mezialbumovém období naučili?
Jsme starší, máme víc zkušeností, lepší vybavení, větší nadhled, konkrétnější a přímočařejší představy. Děláme pořád muziku tak, jak nás nejvíc baví, zaznamenáváme aktuální životní stavy pomocí jiného technického i duševního náčiní. Co jsme se naučili? Fungovat jako sedmičlenná kapela. Když se řekne v sedm u zkušebny, tak tam všichni v sedm stojí. Když máme v sobotu půl deváté ráno stát v osmi stupních celsia uprostřed polí třicet kilometrů za Prahou kvůli focení, tak tam všichni jsou. Efektivní a zodpovědná spolupráce je hrozně důležitá.

S minulým albem jste měli nějaké ambice, pak jste určitě narazili na dost tvrdou realitu – politiku hudebního průmyslu a médií, podmínky v Čechách, neprůstřelnost zahraničí… Jaké očekávání máte v souvislosti s novou deskou?

Naopak, přestože jsme naší muzice absolutně věřili, nemalovali jsme si budoucnost první desky ani zdaleka tak pozitivně, jak nakonec vypadala. Realita českého rybníku je taková divná, podmínky v Čechách má dneska těžké každý a v zahraničí je překvapivě spousta dobrých kapel. No a? Jedinou aktuální ambicí je natočit desku, kterou tady ještě nikdo nikdy neslyšel. Pracujeme na tom, abychom to o ní mohli s čistým svědomím říct. Stěžovat si umí úplně všichni.

Velkou změnu do života i zvuku kapely nedávno přinesl zpěvák Martin Svátek, o kterém se píše, že „zpívá jako nikdo jiný v Čechách“…
Martin do kapely zapadl úplně přirozeně. Je to srdcatej člověk s obrovským darem. Dal kapele další rozměr, jeho silný hlas nám umožnil dělat písničky, které bychom dřív nezkoušeli. Je to krásný stát s ním na pódiu. S Erikou si hlasově neuvěřitelně sedí. Když jsem je poprvé viděl zpívat společně Perfect, normálně jsem zatlačil slzu. Nic takového jsem nikdy předtím na vlastní uši neslyšel. Bylo to, jako by se dva hlasy spojily v éteru a milovaly se.

Nemůžu se nezeptat na jednu citlivou otázku – Martin je nevidomý, což pro celou kapelu znamená větší zodpovědnost a určitě i trochu jiné každodenní fungování. Jak rychle jste se tomu dokázali přizpůsobit?
To bys koukala, co tenhle protřelej kocour všechno dokáže vnímat! Třeba hned pozná na hlase, když je někdo hajzl od pohledu. Pozná, že u něj stojíš, i když se k němu tiše připlížíš a s kamenným ksichtem ti řekne, že na filmy se kouká tak, že jezdí hůlkou po obrazovce. Paradoxně největší problém je poznat, jestli si z člověka zase nedělá srandu, kvůli tomu, že má se slepotou spojený úplně nereálný předsudky.

Když už jsme u zpěváků, vím, že se strašně těšíš na únor, kdy mají vyjít nová alba Sade a Eryky Badu – čím ti učarovaly tyhle dvě dámy?

V muzice jsou baviči a umělci. Bavičů je plnej svět a mají spoustu specializací. Jsou to interpreti, eskamotéři, akrobati, cirkusáci, vyžírky i prodavači cukrové vaty. Ony patří mezi umělkyně, ikony, hybatele hudebního světa. Nejdou s trendy, tvoří vlastní, pokaždé nové a originální.

Našel bys na české scéně někoho, kdo se jim, byť vzdáleně, blíží? Koho si opravdu vážíš?

Jasně, je tady spousta opravdových osobností, které se dokážou promítnout do své hudby. Máme Lenku Dusilovou, Alvik, Hapku s Horáčkem, Nohavicu, Langerovou, nebo třeba Šmicera. Ten když na tebe z podia řve: „Řekněte prdel!“ nepřemýšlíš o tom, jestli mu ten text někdo psal na tělo, nebo náhodou vlastně nezpívá o kytkách. Akorát že já mám nejradši úplně jinou muziku, která prostě vzniká na jiných základech a předává jiný konkrétní emoce v úplně jiném žánru. Proto se to nedá porovnávat.

Mezi tvoje nehudební hrdiny patří mj. Jan Kraus a Cartman. S kým bys radši strávil půl hodiny na obrazovce?
Na Jana Krause bychom měli být pyšní, je to kanón! Jeden z mála pořadů České televize, který stojí za ty poplatky. Cartman je sice ostrej typ, ale spíš obdivuju Stonea s Parkrem. Je neskutečný, kam se SOUTHPARK od třetí série posunul, jaká témata zpracovává.

Obvykle si zvete na svoje vánoční koncerty v Lucerna Music Baru zajímavé hosty, připravujete různá překvapení… V čem to bude speciální tentokrát?
Premiéra hned několika nových písniček z chystané desky v domácím klubu, z nichž jednu dokončíme těsně před koncertem. Nová sestava s Martinem na mikrofonu, jeden speciální remix, jedno velký překvapení od Eriky a hlavně - úplně jinej zvuk, než na jaký byli u Navigators všichni zvyklí. Bude to bomba!

Živá vystoupení jsou pro muzikanty většinou nejpříjemnější částí jejich „práce“, zároveň ale bývají velmi vyčerpávající. Těšíš se na nadcházející čtyřměsíční pauzu? Jak budeš trávit víkendové večery?
Jakápak pauza? Právě že začne ten největší kolotoč, víkendy, všechny volné večery, dovolená na celý rok, všechno padne na desku. Ve volných chvílích tak určitě budeme jenom stíhat hasit, co kde kolem chytne. Živá vystoupení jsou proti tomu, co do energetické náročnosti, největší pohoda.

16. prosince – Lucerna Music Bar – Navigators + DJ Robot

Dodal: Ivana Marcinová
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika