Inteligentní hudba v podaní Autechre

Jak někdo někde řekl, alba Autechre jsou pro kritiky pokaždé taková malá noční můra. Jsou tracky Autechre, u kterých se tetelíte radostí nad hudebním zážitkem, ale jsou i takové, které vyloženě nudí. Ne, že by tomu tak nebylo u jiných interpretů, všichni mají svoje vrcholy a pády. Sean a Rob vás ale takhle dokážou pohoupat na jednom albu a navíc to při pohledu zpět pěkně pečetí svou diskografií. Incunabula, Amber a Tri Repetae se vám vždycky pěkne rozbijou o nekohézní, repetitivní, nelibozvučné a atonální (sorry) alba Confield nebo Draft 7.30. Chaos, který vládne na Draft 7.30 je o poznání chaosovější než chaos na Confield. A Oversteps? Jednou nohou v elektronické bouřce, zbytkem těla v strukturovanějším zvuku. I tak ale žádná siesta.



Začnu svou černou ovcí. „known(1)“ je track, který se poslouchá jako magnetofonový pásek přetáčený nazpět, navíc prošpikovaný zvuky zámeckého orchestru. Kdybych si měl vyznačit prostor, na kterém se míním pohybovat, „known(1)“ by určitě tvořil první limitu. Hraniční pásmo alba, jehož nejsvětlejší místa tvoří začátek („r ess“ a „Ilanders“), druhá třetina („os veix3“ a „O=0“) a závěrečná „Yuop“.

První skladba alba s názvem „R ess“ je zvuková synth-drone lavina, jejíž tíhu na sebe pomalu přebírají pulsující beaty a jemnější elektronické smyčky, které celý kolos nakonec zklidní a zakončí jednobarevnou řadou rychle po sobě jdoucích úderů. Dobře ji doplňuje následující „Ilanders“,které dominuje potrhaná zvuková stěna tvořená zdeformovanou basovou linkou, jejíž zbytky se dají vystopovat i v dalších skladbách „Pt2ph8“ a „Qplay“. I přes náznak kontinuity si ale každá ze šestnácti skladeb žije svým vlastním životem – pomáhají tomu jak výrazné melodie, tak také průměrných pět minut na jeden track. Než se dostanete na konec pětky, nevíte, co bylo na začátku čtyřky – se zvětšujícím se počtem skladeb se zvětšuje také nutkání poslechnout si to všechno ještě jednou a zjistit, jestli tam zvuky, které jako by přicházely zvenčí, skutečně byly. Sundáte si sluchátka, zkontrolujete, jestli někdo neklepal, ale pak zjistíte, že to byla součást Oversteps.

Nejvíce melodie se dá najít na křehce působící elektronické ódě „See on See“, kterou po další složitě strukturované a najazzlé limitě „Treale“ vystřídají ambientně laděné vrcholy s matoucími názvy „os veix3“ a „O=0“. „D-Sho Qub“ přechází z obtížně popsatelné první půlky, plné typicky autechreovského mimozemského zvuku, do klidnější polohy. Závěrečným vokálem, jediným na celém albu, vás ale odstřelí zpět na planetu někam za sluneční soustavu. Závěrečná „Yuop“ je sympatická svým noisovým vyhřeznutím a v mnohém identická s počáteční „R ess“ – pomalu si zvykáte na vrstvící se zvukové distorze, které vrcholí někde v půlce a pak zanikají v čistém, ničím nedeformovaném zvuku.



Album Oversteps je přesně takové, jaké chcete. Pokud si najdete čas a nové desce věnujete dostatek pozornosti, odmění vás Autechre zajímavým zážitkem. Budete zvuku z Oversteps tak plní, že dalších deset minut budete chtít poslouchat jen ticho. I tak zůstávají ale všechny snahy popsat jeho zvuk jen marným plácnutím do vody, protože i přes počáteční otevřenost si na vás Sean a Rob políčí na místech, kde byste to vůbec nečekali. Paradoxní na Oversteps je, že do těch jeho pastí příště polezete sami a úmyslně…

Oversteps (Warp, 22 březen 2010)
01. r ess
02. ilanders
03. known(1)
04. pt2ph8
05. qplay
06. see on see
07. Treale
08. os veix3
09. O=0
10. d-sho qub
11. st epreo
12. redfall
13. krYlon
14. Yuop

Autechre vystoupí 31. března 2010 v brněnské Flédě