Lunchmeat festival: Nedoceněná extravagance

Lunchmeat festival: Nedoceněná extravagance

17. 03. 2010  |  Autor: Fnop  |  Komentáře (4)
Vzhledem k pátečním povinnostem jsem se účastnila pouze sobotní části Lunchmeat festivalu s headlinery Aaltem a Nosaj Thing. Spektrum vizualizací ruku v ruce s dunící džunglí elektronické nové hudby zasáhlo strhujícím způsobem. Vadou na kráse byla snad jen malá návštěvnost a poměrně výrazné zpoždění v line-upu. Tento článek probírá výrazné body sobotní Lunchmeat session a dotýká se workshopů i samotných audiovizuálních vystoupení jednotlivých projektů.
Do MeetFactory jsme dorazili po šesté hodině večerní ve velkém očekávání. Hala se jevila dost v procesu, po cestě na hlavní stage nás míjely štafle a bylo možné odtud byl slyšet zkoušející Nosaj Thing. Není divu, že jsme byli okamžitě nasměrováni na chillout stage, kde probíhaly přednášky a workshopy pod taktovkou těch, kteří měli v rámci festivalu v sobotu vystoupit. Už v ten čas mi došlo, že návštěvnost festivalu byla mnohokrát menší, než si akce takové kvality zaslouží. Na židličkách v chillout stagi sedělo cca 15-20 nadšenců a hltalo session VJe Enttera, jednoho z členů španělské výpravy.

Entterova tvorba je bitová nálož zvrácenosti. Klíčovou roli hraje myšlenka hackingu, pc hry, sex a především odvázaná party. Raúl aka Entter se sám zmínil o tom, že skutečně nemá rád, když VJ stojí za počítačem, případně zcela ukrytý tvoří pouze doplněk k hudbě. Entter na shows skáče, kroutí se, svíjí, je nahý nebo jakýmkoli jiným způsobem obchází tradiční místo VJů, čímž skvěle zapadá do koncepce Lunchmeat festivalu. V průběhu Entterovy přednášky jsme shlédli řadu videí z nichž většina byla velmi provokativní. Kluci v teplákovce ukájející se starými klávesnicemi, dávící se stohem disket vzájemně poslouchají svoje srdce elektronickým kabelem. Starý dědeček Atari je neskutečně sexy. Vrcholem je, když si kluci „vyhoní joystick“. I know Basic spouští raving náladu. Vibrátor zpívající svým kundičkám, že je jejich jediný tatínek (viz video), už je jen trefnou tečkou prezentace tohohle pána. Popsat tuhle záležitost bez užitých výrazů prostě nelze a vynechat Enttera nemůžu, protože byl jednou ze součástí festivalu, která mě bavila rozhodně nejvíc. A to byla hudba druhořadá. O to větší škoda výrazně zpožděného line-upu. Prostě jsem nevydržela počkat na Entterovo vystoupení společně s Yes, robot, které mělo být tečkou večera.



Po Entterově zvrhlém výstupu přišel představit svou práci Romain Tardy aka Aalto, člen visual labelu Anti VJ. Jak lze vyčíst z názvu, tohle uskupení se distancuje od klasických postupů VJingu, tzn. užití data projektoru a plátna. Aalto představil dechberoucí projekty labelu Anti VJ a popsal vznik stage pro spolupráci s Nosaj Thing. Aalto do Prahy přijel dva týdny (!) před vlastní show, aby měl dostatek času svůj projekt vymyslet, vyrobit jej, instalovat a nasvítit. Přestože do Prahy Aalto, jak uvedl, přijel již s určitými představami, přímo na místě se prý rozhodl projekt zcela změnit. Vskutku skvostný výsledek můžete vidět níže na videu přímo v akci.

Po Aaltovi následovala gameboyová přednáška jednoho z dua Yes, Robot. Yes, Robot jsou zajímaví tím, že hrají živou gameboyovou muziku, totiž mačkají na tlačítka těchhle krabiček, zvuky míchají a tvoří hudbu. Na tomto woŕkshopu jsme se dozvěděli například to, že dělat hudbu gameboyem je záležitost velmi levná nebo to, že je nutné hlídat si u takových hračiček hlasitost, poněvadž různě zapojené stroje můžou vyprodukovávat odlišnou úroveň hlasitosti. Pastva pro uši pro experimentuchtivé muzikotvorce.

Místo na programu poté zaujala info session o Red Bull Music Academy, respektive dozvěděli jsme se, co RBMA obnáší, že je opravdu amazing a awesome, ale nejdůležitějším sdělením bylo pravděpodobně to, že pokud se chce člověk na tenhle dvoutýdenní vzdělávací hudební úlet dostat, neměl by svou snahu vzdávat po prvním neúspěchu. Šanci má prý i ten, kdo ještě tolik neumí, přičemž klíčová je silná osobnost a zajímavý přístup k hudbě. Šanci prý mají prostě všichni. Zpěváci, kytaristé, hobojisté, DJs, producenti atd. Všechno tohle jsme se dozvěděli nejen přímo od zástupců RedBullu, ale také v rámci rozhovoru s účastníky letošní RBMA s Adem Bourkem a Kidkanevilem, kteří právě v sobotu na Lunchmeatu vystoupili. Keep applying is the message.

Tímhle zářezem pro mě konkrétní rysy chillout zóny končí, vracím se tam jen občasně na chilling a vždy nacházím klidnou atmosféru, dobrou hudbu a jímavou kvadratickou vizualizaci v režii Ingtziho, Tvprodukta, Denoira a Claviqa.

Přehlídka na hlavní stagi je započata Jahbitatem. Jeho výstup se jevil jako mírně nevhodný čase místu. Byl to on, s elektrickou kytarou a zpívající či spíše doplňující vokály na podkladu ambientní elektronické hudby, která se vyznačovala noizově narušeným zvukem. Na Jahbitata jsem se těšila, očekávala jsem komorní, intimní a rozervanou atmosféru, jakou umí vytvořit třeba Murcof, vnímala jsem spíš jen depresivní feeling. Tady musím uvést, že Jahbitata bych možná uvítala na úplně jiném typu akce. V tento den a v tento čas mi nepadl úplně do noty, možná nejsem jediná. Vizualizace v provedení No Domain byla čistá a jednoduchá, světlo a stín střídaly rotující diamanty a podivná měsíční krajina.

Konečně pak přišel čas na využití stereoskopických brýlí během výstupu Stereovideo Project. Hudbu, kterou svoje 3D vizualizace doplňovali, si vlastně moc nemůžu vybavit, doprovázela projekci tak nevtíravě, že ji nakonec vizuální stránka věci jednoznačně přesáhla. Viděli jsme odpočítávané vteřiny přímo před očima, větve trčely do prostoru a kolem nich procházela slečna s bublifukem, vyhýbali jsme se jakýmsi donutům a bublinkám, které svištěly vždy až přímo k obličeji. A MeetFactory během tohohle času vypadala jako místo, kam přišli na sraz skalní fanoušci Pet Shop Boys v typických cool brýlích.

Ad Bourke mě bere svým charakteristickým zvukem hip hop beatu, jakási opožděnost a zdánlivá rozházenost vytváří neuvěřitelně nápaditou a dynamickou rytmiku. Přestože občas mi některé přechody ne úplně sedly (Kidkanevil tohle dožene později do extrému), celkově mě Ad Bourke hodně zaujal a byl taky první, kdo donutil těla zúčastněných k tanci. VJ Kolouch k Ad Bourkovi opravdu zaklapnul jako dílek puzzle. Žabky, mouchy a tryskáče na sídlišti s hudbou totálně splynuly a člověk se tak mohl na těch pár momentů stát součásti true urban jungle.

Kidkanevil vystupuje s Initi, jehož vizuály v podobě graffiti sdělení psaných na projekci speciálním malířským válečkem, byly jedny z nejoriginálnějších. Válečkem psané vzkazy se rozprašovaly koštětem, celá plocha se smítky nebo ještě s nápisem občas zarotovala, rozplynula se nebo se proměnila v hvězdný prach, který byl esteticky pravděpodobně nejpůsobivějším elementem tohohle VJ kousku.



Kidkanevil mě bavil svou produkcí, údery tracku Megajoy mě prostě dostávají do kolen, jsou striktní, až se člověk bojí. Album Basho Basho vládlo začátku Kidkanevilova setu, dokud nepřišlo otravné reggae s občasnou clashovou famfárkou a zvoláním „sensi“ nebo „Jah“, dokud se do hudby nezačal vkrádat tuctový dubstepový wobble, do té doby to byl fakt striktní, špinavý, hip hopem načuchlý nářez. Do té doby mě Kidkanevil bavil ještě víc než Ad Bourke.
Kidkanevilův nelítostný mashup mě ke konci znudil, proto jsem se o to víc těšila na headlinery Aalta s Nosaj Thing.

Tady podle mě vystoupení začalo už ve chvíli, kdy se na stage nahrnula skupina techniků s žebříky. Tihle pánové stage zbavili projekčního plátna a dali na vědomí, že na scénu přichází pure Anti VJ. Aaltův pult vytvořený z hromady polystyrenových trojúhelníků, které si sám vyřezal, konečně bylo možné vidět ve své celistvosti. Bez světla to byl poloviční zážitek, hrbolatý bílý ježek, který fascinoval tvarem. Se správným nasvěcováním se ke tvaru přidal ještě pohyb a to byl čas, kdy hudba pod taktovkou Nosaj Thing dostala svou konkrétní podobu. Pohybovala se, měnila tvar, přelévala se, blikala, plynula a pulsovala. Nosaj Thing zahrál většinu věcí z alba Drift, silně působil track Aquarium, zakončení první části se událo prostřednictvím geniální skladby Light2. Dík nekonečnému potlesku jsme dostali ještě perfektní přídavek, masterpiece, který jakoby vznikal tomu virtuosovi přímo pod rukama. Nosaj Thing s Aaltem byli jedním z nejsilnějších zážitků v této oblasti vůbec. Video bohužel nemá tu moc, zachytit skutečnou skutečnost, pro ilustraci se ale hodit bude.



Tohle snové dostaveníčko vzápětí dostalo na frak. Projekční plátno vráceno na své místo, před útulnou trojúhelníkoidní stavbu se opět postavil stůl a na scénu přišli zabíječi C.H, District se svým minimalistickým čistým soundem a VJ Comankhem, který obstaral vizuální stránku věci nejen projekcí ale i svou vpravdě kamennou vizáží. Nosaj Thing s Aaltem hladili, prostupovali, vedli, otvírali, zatímco tihle dva byli nesmlouvaví. Hudba nebyla v žádném případě špatná. Byl to striktní beat, čistý zvuk, úderný breakbeat, silně taneční sound. Vzhledem k pozdním hodinám a katarzi z Nosaj Thing to ale snad nebyl úplně citlivý přechod. Možná nás bylo víc, kteří tu zasněnost nechtěli ještě úplně opustit.

Sobotní Lunchmeat festival byl pastvou pro uši i oči. O tom, že návštěvnost byla nedostatečná, ale není třeba diskutovat. Chce to ještě trochu proma, profláknout jméno a doladit chyby na line-upu a plechovka Lunchmeatu se stane nejen kultem kuchyňských spížek. Tak jako je tomu třeba u staršího kolegy Sperm Festivalu, jež vstane z mrtvých už 23. dubna a přiveze (konečně) Boxcuttera.

See you there, jak jinak.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

LUNCHMEAT FESTIVAL - PURE AUDIOVISUAL EXTRAVAGANZA

Pátek 12. 3. 2010 až Sobota 13. 3. 2010
Vstup: Předprodej 490,-
Vystupují:
Nosaj Thing, Ikonika, Kidkanevil, Jahbitat, Annie Hall, Yes, Robot, Rec_Overflow, AD Bourke, Sr. Aye, C.H.District, Ghostmother, glgn, GLGN & Jimmy Pe(é), Jimmy Pe(é), Torrent de bites
Další informace
4 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
o
20. 03. 2010 | 09:41:42
+0 | -0
no, hlavně o troskotání nemůže bejt ani; a těch 150-200 dalších lidí (aby byl víc odměněn i stejč2) se prostě dostaví až příště. fakt je že je toho v praze ted mraky tun, no jen houšť ! příště: víc míst k sezení na odpovídajících místech, snad víc košů, který někdo včas vymění, nějaký ten dobře umístěný popelník i - třeba tam v předsíni), odvážnějšího zvukaře a pak už jen šťastnou ruku při výběru hostů. a lidi budou.

19. 03. 2010 | 19:11:59
+0 | -0
těžko můžeme být přesycení, když tohle byla v čr v podstatě jedinečná akce.

myslím, že hodně věcí a "problémů" souviselo s tím, že to byl první ročník. ale pro každého, kdo tam byl, to byl jistě zážitek a příští ročník nevynechá. a nevynechá ho ani spousta lidí, co se letos rozhodli nejít.
Teczka
19. 03. 2010 | 12:55:19
+0 | -0
proč dobrý věci troskotaj na malý návštěvnosti,.../



asi jsme přesycení kultůrou, je toho přespříliš./



konzumujeme.
luk
18. 03. 2010 | 17:20:34
+0 | -0

lančmít

dlouhe, ale luxusni cteni
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika