Absolutní extáze v Roxy

Absolutní extáze v Roxy

21. 10. 2010  |  Autor: stolda  |  Komentáře (0)
Magické datum 20.10. 2010 přichystalo svůj dárek všem pražským fanouškům legendární české hudební skupiny The Ecstasy of Saint Theresa, která se po čtyčech letech odpočinku vrátila na koncertní turné. Tentokrát do Roxy, v rámci kreativního projektu Absolut Inspiration.
Středeční večer mi kalendář již delší dobu připomínal nákup vstupenek na koncert hudebního projektu, jenž poměrně výrazně ovlivnil moje hudební dospívání. The Ecstasy of Saint Theresa a jejich hudba mi nejednou vytvářeli příjemnou kulisu při nekonečných studijních nocích. Očekávání bych charakterizoval velice jednoduše - Flashback. I vystupující samotní by mohli takto charakterizovat svoje turné, na které se pustili po 4 letech věnovaných rodičovským povinnostem.

Pro příchod do Roxy si dáváme trochu na čas, a proto jsme byli nuceni absolvovat již tradiční, nemilé čekání na šatnu. Už při letmém pohledu ze schodů do prostorů okolo baru zjišťuji, že mnoho neprodaných lístků na dnešek nezůstalo. Vyhledání vhodného, respektive nejvhodnějšího z posledních slušných míst mi zabírá dobu, při níž přicházím o začátek koncertu. Předkapelu Republic of Two Jiřího Buriana necháváme bohužel bez povšimnutí v historii sychravé říjnové noci. Poslední nepříjemný okamžik mě čeká záhy. Direkt na solar teniskou jsem dnešní večer opravdu nečekal. Doufám, že omdlívající slečna, kterou vynášeli na nejbližší klimatizovanou koženou sedačku už je v pořádku, a že si také nakonec mohla užít návrat extáze.

eost

Scéna vypadá jednoduše a stylově. Krajní strany pódia jsou zaplněny klávesami vpravo a bicí soustavou za stěnou z plexiskla vlevo. Nástroje pochopitelně obsluhují hudebníci, v tomto případě klávesista Karel Drašnar a bubeník Marek Klasna. Celá Roxy je většinu koncertu potemnělá, světelnou atmosféru vytváří pás bodových světel za učinkujícími, které čas od času prořezávají lehký dým a tmu v sále. Dekorativní světla v modré či fialové barvě směřující na strop způsobují poněkud chladnější pocity, ty ale hodně rychle zahání hlas zpěvačky Kateřiny Winterové. Společně s J. P. Muchowem tvoří jádro EoST a při dnešním koncertě a pravděpodobně na celém turné zaplňůjí střed jeviště. Honzu Muchowa bohužel zahlédnu pouze při loučení. Celý koncert totiž sleduji pouze jeho ruce a prsty (daň větší kapacity klubu v podobě balkónů) míhající se po jeho světlé baskytaře a nastavující elektronické podklady, samply a efekty nebo přejíždějící po klávesách. Středem vesmíru, alespoň pro tento večer, se zdá být K. Winterová. Nejprve zahalená do černého svršku sedící, později celá v bílém stojící, tančící, doplňující kapelu na klávesy nebo tamburínu přesvědčuje, že kromě obrovského hereckého talentu disponuje také velkou dávkou hlasového nadání a dokazuje to v každé nadcházející skladbě.

První skladbu, kterou slyším na poněkud ztlumené aparatuře je jedna z nejznámějších - "I am (not really) optimistic". I přes šum přicházející ze zadní části klubu, jenž malinko kazí atmosféru vystoupení, já rozhodně začínám být optimistický. To, na co jsem se těšil. To, co mi krátilo dlouhé chvíle před několika lety, se vrátilo. Bohužel to utíká i přes pomalé tempo jednotlivých skladeb až nezadržitelně rychle. S postupujícím časem získává živé podání písní na intenzitě, které díky kytaře V. Havelky graduje v průběhu "Wrong time, wrong place". Musím použít slova M. Cajse, který kdysi při recenzi alba "Watching black" přirovnal hlas V. Havelky k Johnnymu Cashovi. Kytarový nářez v pozadí doplňují za uši chytající, vysoké elektro efekty. Aplaus ze strany obecenstva na konci tohoto tracku hovoří zcela jasně, vše podtrhává milá glosa Kateřiny: "Todle se Vám líbí, jo?". Myslím, že by se líbilo úplně cokoliv, jen kdyby to neskončilo. Jestli si dobře pamatuji, tak mimo jiného zazněly skladby: „Immortality“, "Neon", "Hit by a cyclists", „Than I´d Have Less time For Myself", "Synchro".

eost

Tmavou roxy několikrát za koncert rozzáří naplno svítící pás bodových světel, to když naplno zabírá i K. Winterová. Křičí, zpívá, šeptá a dokonale doplňuje či kontrastuje s tak charakteristickým elektro minimalistickým podáním melancholických písní jednoho z nejoriginálnějších projektů české hudební scény. Při pohledu před sebe mě napadá mnoho podobných světových formací, ale EoST je prostě česká a toho bychom si měli vážit. Originálnost hudební stránky nakonec dokončuje ještě originálnější scénický oděvní trik od návrhářky Denisy Nové. "Šaty ze světla" tvořené desítkami pásů LED diod se podle hudebních tónů na K. Winterové rozblikají až při přídavku "Gun and the Stars" a "O.K. (Even If It Doesn´t Sound Like)". Sice s fanoušky hlavní protagonisté komunikují pouze prostřednictvím hudby a stručných díků mezi jednotlivými písněmi, o to milejší a vtipnější je třeba prupovídka KW právě na adresu jejího inteligentního svítícího oblečku: "Pěkný, co?".

A při druhém přídavku, poslední, vzpomínková na závěr: "Ještě než příjdou policajti...". "For that Moment"...
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

ABSOLUT INSPIRATION BY THE ECSTASY OF SAINT THERESA

Středa 20. 10. 2010
Vstup: 250/350
Vystupují:
the ecstasy of saint theresa
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika