Lis Er Stille rozvíří v Praze své hlučné ticho

Čtveřice muzikantů z dánského Århusu, začala hrát v pětičlenné sestavě ještě spolu s cellistkou Rosannou Lorenzen v roce 2004. Po dvou letech přišli s první deskou Construction of the Amp Train (2006) - celkem typickou postrockovou muzikou s podivnými lehkými výlety do jiných žánrových končin. Když však Rosanna po druhé, neméně zajímavé desce Apathobvious (2007) ze skupiny odešla, zbývající mužské jádro Martin Byrialsen – zpěv, piano, varhany, Jon Gotlev – bicí, Asbjørn Helboe – baskytara, kontrabas a Tue Schmidt Rasmussen, kytara - se rozhodlo přistoupit k radikálnímu zlomu. Výsledek přišel v podobě stvoření nového hudebního jazyka L.E.S v roce 2010 v podobě zatím posledního alba The Collibro. Mixu a masteringu se ujal člen švédských Cult of Luna Magnus Lindberg, jehož podíl na celkovém temném vyznění nahrávky je jistě více než nezanedbatelný. Na poslední části evropského turné k této pozoruhodné desce se kapela stihne zastavit poprvé i v Praze 17. dubna, ještě než začne svou práci na novém projektu.



Na Collibru Lis Er Stille téměř zcela upustili od za poslední desetiletí již značně derivovaných postrockových konceptů. O tom, že se jí to podařilo více než dobře, svědčí četné hlasy fanoušků i odborné kritiky. The Collibro je především deskou koncepční, se skrytým vnitřním příběhem, jehož obsah však není vysvětlen, ale spíše naznačován. Celková interpretace je tak ponechána imaginaci posluchače. Kapela jako by literární postup zanechávání prázdných míst v textu, který proslavil Hemingwaye i řadu post-moderních autorů, převedla do hudebního světa.

Na žánrovém zaměření své hudby neshodnou ani členové Lis Er Stille. Tvrdí prostě, že se snaží dělat rockovou muziku, která má co říct. Na albu The Collibro můžeme stopovat vlivy postrockové, progresivní, vážné hudby či atmosféry podobné tvorbě Davida Bowieho či Nicka Cavea. Bravurně se jim přitom daří z těchto vlivů vystupovat a vytvářet svůj originální temný zvuk, který drží celé album pohromadě.



Podstatu hudebního vyjadřování L.E.S. není jednoduché uchopit za tři minuty v rádiu, nebo zhlédnutím klipu na You Tube. Rozsáhlé kompozice jsou tu protkané Byrialsenovými krátkými kusy pro klavír, klávesy a zpěv. Vše má své pevné a opodstatněné místo a i když posluchač si občas není jist, kde vlastně která skladba začíná či končí, nakonec získává zvláštní pocit, že to není důležité. Ani členové L.E.S. nevěří v zaběhlá pravidla hudební skladby.

Naše mantra byla vždy „žádné kompromisy´´ - tvrdí Byrialsen a spol. Kapela nevěří na kulturně podmíněná pravidla ve skládání hudby, co by měla obsahovat a kdy. „Muzika se rodí v našich nejhlubších a nejvyšších místech, nikdy nesmí být limitována pravidly, nebo časem. Každá skladba potřebuje jiný čas, aby řekla příběh, který říct má. Může trvat 2 sekundy, nebo 30 let, pokud je třeba. Jediné čemu jsme oddaní je universální sdělení – kterým je hudba´".



Album The Collibro vypráví především o skrytém napětí ve společnosti a světě a o vnitřních soudech, kterými si tento svět interpretujeme. Výsledky těchto soudů jsou přitom stejně jako v životě velmi proměnlivé. Každý asi zná okamžiky, kdy se deprese v jistém okamžiku a rozpoložení promění v pozitivní euforii a naopak. A o tom je současná hudba Lis Er Stille především. O strhující vášni a naději, o víře v totální změnu.

L.E.S. jsou mimo jiné již od začátku své existence vyhlášenou koncertní kapelou. Ve Skandinávii patří mezi nejuznávanější tělesa alternativní scény. Zúčastnili se například největšího švédského festivalu Peace & Love či v našich končinách dobře známého festivalu Roskilde. Pověst strhujících koncertů chtějí potvrdit i v Praze – 17. dubna v Chapeau Rouge. Pole jim pro to vytvoří kapely Bugmen a Glitchtet.

http://www.liserstille.dk/

Dodal: Jarka Beranová, Chapeau Rouge