Report z Imperium

Zhruba týden před akcí už začaly probíhat přípravy na party. V prvé řadě jsem nejvíce asi jako každá slečna řešila svůj oděv na akci a také vymýšlela různé kreace se svými vlasy :)) Důležitější pro mě ale byl tentokrát fakt, že se na party měla dostavit značná část kolegů a kolegyň z naší crew, tudíž jsme si předem domlouvali srazy a plánovali, jak si akci parádně užijeme :)

V pátek ve 20,00 jsem dorazila vlakem do Brna a na hlavním nádraží se sešla se svým nejlepším kamarádem. Naše první kroky mířily do naší oblíbené „warm-up“ kavárny, kde se vždy před každou akcí scházíme s přáteli. Naše domluva „dáme si presso a půjdeme“ se poněkud poupravila příchodem ostatních přátel na „trochu se zkalíme a kolem půlnoci vyrazíme do Boby“. Asi ve 23:15 jsme se (já po čtyřech dvojkách červeného vína a přátelé po asi pěti RedBullech s vodkou) zvedli a vyrazili konečně na tramvaj směr Boby centrum. Již zdálky jsme viděli osvětlenou a technem se otřásající Laser Show Hall a naše kroky na místo konání se začaly víc a víc zrychlovat :) Museli jsme se na chvíli rozdělit,protože někdo z nás měl koupené lístky a někdo měl to štěstí,že měl na akci volný vstup.My,co jsme byli těmi šťastlivci, jsme museli celou budovu obcházet,abychom se vůbec dostali dovnitř.Já si samozřejmě myslela,jaká nejsem výborná navigátorka a všechny jsem nás zavedla do neidentifikovatelných končin, kde nebylo skoro na krok vidět a navíc se nám pozdávalo,že i ještě před chvílí hlasitá hudba se poněkud vzdálila.Celou záležitost nakonec vzal do ruky jediný chlap,který tam s námi byl a během pár chvilek jsme už stáli v Laser Show Hall a měli možnost vyslechnout alespoň konec setu dje Dirtyho Basse.

Jako vždy nás nezklamaly šatny – na několik desítek mačkajících se lidí byly dvě nepříjemně se tvářící pomalé šatnářky.Lidi se mačkali v několika frontách, byli na sebe nepříjemní a když už se někdo konečně dostal k pultu,kde si uložil bundy a vzal si lístek, nemohl se zase přes další čekající lidi dostat z davu ven.My ve frontě strávili asi 45 minut a upřímně řečeno nás to dost rozhořčilo a mírně nám to i zkazilo náladu:/ A jsem si jistá,že jsme nebyli jediní...

Od šaten naše kroky automaticky směřovaly do LaGrotty.Byla příjemně klimatizovaná,našli jsme i místo na sezení a dost místa bylo i na tanec.Ten jsme si užívali při slušně rozjetém setu Marcuse Coopera.Přátelé se evidentně rozhodli celou party strávit v LaGrottě, vydala jsem se tedy sama obhlédnout techno stage.Stihla jsem vynikající set Christiana Valery – jednoho z mých nejoblíbenějších djs.Potkala jsem partu známých,zůstala jsem s nimi skoro do konce Valerova setu na parketě a tancovala jako o život. Místa na taneční kreace moc nebylo,Laser Show Hall byla narvaná k prasknutí a jako vždy tam bylo neuvěřitelné horko.Můj původní záměr koupit si na baru vodu se opět změnil díky barmanovi,který mi rozuměl místo voda vodka. Dala jsem si tedy panáka „na zahřátí“ a poté se dočkala i vody:)) Odebrala jsem se zpátky do LaGrotty, kde se zrovna za gramofony chystala Laydee Jane.Další z mých nejoblíbenějších djane.Konečně jsme se také našli s Erowem a Kviki z naší crew, potkala jsem také fotografa Tomicha, ale všichni dohromady jsme se bohužel nesešli :( V LaGrottě byl průběh noci velmi typický: parket – bar – Tequila – Kamikadze – parket – bar – Tequila - ... :))) Laydee Jane mě opravdu roztancovala, užívala jsem si její hudby přímo u beden a tancovala jsem téměr po celou dobu jejího setu. Posléze jsem měla pocit,že by si moje nohy rády odpočinuly,posadila jsem se tedy k přátelům na gauč a hudbu už jen poslouchala.

Set Martina Grednera nebyl přesně podle mého vkusu, přišel mi příliš pomalý a lehce uspávající, ovšem zde opět visí otazník, zda mě uspávala pomalejší hudba či víno a nespočet panáků :))
Abych na gauči opravdu neusla, šla jsem se podívat ještě chvíli na techno stage. Oskar Mulero moje očekávání také nezklamal, roztancovala jsem se a tím se i probudila, ale vedro a dav lidí mě opět přesunul zpátky do LaGrotty.Tam už hudba pomalá nebyla, naopak BB Mike přitvrdil, což bylo vidět i na lidech, kteří tancovali s rukama nad hlavou a dokonce i moji jinak velmi společensky znavení přátelé tancovali jako o život.

Na gauči jsem si výborně popovídala s Erowem, posnídali jsme polomáčené sušenky, což jsme oba uznali za vhodné zmínit v mém reportu :)) V 5 hodin ráno jsem se se všemi rozloučila a odebrala se na tramvaj směr hlavní nádraží a v 8 jsem už usínala doma zachumlaná v peřinách :)

Imperium se mi celkově opravdu líbilo, jak díky muzice, tak díky lidem, se kterými jsem akci strávila. Jediné negativum, které se mi vybavuje, jsou šatny a jinak nemohu proti akci říct ani půl slova.

V únoru nás čeká v Boby centru další Apokalypsa, už teď se na ni moc těším a jsem si jistá, že bude přinejmenším stejně tak dobrá jako páteční Imperium. A pokud bude dobrý den, tak možná nebudou ani fronty u šaten ;)