Dva kouzelníci v Meet Factory

Nevypadají na hrdiny elektro dubstepové scény. Normální kluci z ulice, klidně by mohli tahat palety s nápojema v supermarketu a vůbec by vám to nepřišlo divný. Možná je v tom je kus přitažlivosti elektro dub scény. Kluci a holky už nemusí vypadat jako hvězdy, aby předváděli výborný kousky. Prostě zapnou laptopy, shrbí se za nima a jedou.

Co se předskokanů týče, to je prostě nevděčná role. Většina lidí přišla na MK a podle toho vypadalo i před podiem. Až na pár postav pohupujících se v kolenou mrtvě. O tuhle nevděčnou roli se starali před MK Stanzim a Kubátko (čerstvý držitel Anděla v oblasti el.hudby).

S nástupem MK se ale před podiem shromažďuje slušný zástup lidí. Kde byli do té doby ukrytí, nevím, asi si na záchodcích introvertně pouštěli svoje MP3. Davu se zmocňuje jakési elektrizující napětí. Na podium vlezou MK a přivítá je potlesk.

Dav před podiem se ocitá v extázi po prvním několika taktech. Kluci taky. Jsou ponořený do toho, co dělají, jako kdyby tam byli úplně sami. Žádný extrovertní projevy. Tahle ostrovní elektro scéna je převážně pro introverty, kteří prožívají hudbu uvnitř a celkem jim stačí, když můžou před podiem občas zavřít oči a jet vlnu. A Mount Kimbie tu vlnu umí vyhnat sakra vysoko. Občas se vztyčí jak tsunami, jste napjatý, jak to všechno skončí, přežiju? Pak vlna udeří a člověk žije, otevře oči a pořád tam jsou ty přikrčený kluci a točí knoflíkama. Štěstí.



Občas si jeden z nich vezme kytaru nebo nějaký tyče a mlátí s nima o sebe. Jenom zdánlivě rozbíjí rytmus, jako když se potkají dva kruhy na rybníku od dvou kamenů vhozených do vody. Nakonec to všechno skončí v jedný, stejný vlně a všechno je, jak má být. Na svým místě.

Mount Kimbie. Dva kluci, co umí kouzlit.

Fakt.