Energická Flow s Johnem Digweedem

Legen - Diggers
Existuje-li někdo takový, kdo by pročítal článek a neznal anglického headlinera tak vězte, že by se již v současném věku dal nazvat legendou. Patří mezi několik vyvolených, kteří přes dvě dekády tahají za provázky světové elektronické taneční hudby. Johna Digweeda, společně se svým dlouholetým parťákem Sashou, lze zařadit mezi nadčasové vizionáře. Například set z Floridy z roku 1996 obsahuje tolik znaků soudobých stylů, až se do hlavy vkrádá myšlenka, že pánové mají k dispozici stroj času. Pro vytvoření komplexní představy o osobě Johna Digweeda několik hesel - Renessaince, Global Underground, Bedrock, Transitions, Groove, Structures a dlouholetý člen TOP 10 DJ RA Poll a jistě i dalších, designová trička a přebaly desek.

Anglická škola mistrů
V čem vlastně tkví kouzlo ryšavého dje a producenta? Možných odpovědí je několik, ale jen jedna vyčnívá výrazně nad ostatní a tak trochu již byla zodpovězena. Je to právě nadčasovost a jakási nadžánrovost, se kterou se vznáší nad všemi styly celá sestava britských pokrokových umělců, kteří si pro zjednodušení vysloužili škatulku "progressive". Digweed, Sasha, Warren, Holden, Zabiela - všichni tito pánové velmi neradi uslyší název štítku na šuplíku, do kterého jsou ať právem či neprávem zařazováni. Nicméně jejich obrovská síla je ukryta v naprosto geniálním intuitivním výběru neznámých o to více chytlavějších tracků, jež ve finále dávají výsledek konkurencí nedosažitelných rozměrů. O mixovacích schopnostech a dovednostech, při vší úctě ke konkurenci, raději ani nemluvě.

První třetina
Ač fanoušek tvrdších rytmů, za posledních 24 měsíců jsem si nenechal ujít téměř žádnou epizodu radioshow Transitions, ani jiný zveřejněný Diggersův živý materiál. K jeho tradičním dlouhým mixům s progresivními pasážemi a snovými melodiemi začal postupně přidávat techousovou produkci, což se jednou za čas projeví v rychlejší a tvrdší epizodě s téměř techno soundem. Přesně takto začal zhruba sedmdesát minut po páteční půlnoci. Není úplně pravda, že by první hodinová pasáž nebyla záživná, ale dokonalá taktéž ne. Ostatně to tak trochu bylo zřejmé i na několika návštěvnících vyměňujících si svá místa na parketu za prostor na zaplňujícím se baru. Na obranu interpreta je nutné podotknout, že zvuk v Roxy tomu také příliš nepomáhal. Možná znamení pro intuitivní změnu, možná čirý plán.



Druhý a třetí odlet
Po odehrané první třetině se začaly v CDJ 2000 roztáčet ty správné blýskavé placičky. Správné chápejte jako zaškatulkované "progressive". Nemají to rádi, ale nezbaví se toho. Každý další následující track po dobu dvou hodin znamenal povýšení atmosféry o stupínek. Dopomáhali tomu i pánové za vjským pultem. Velmi střídmě využívaný světelný park, který efektivně dopomáhal gradovat dlouhé nájezdy v "létacích" i "vrzacích" pasážích (mám pocit, že jsem zaslechl něco z produkce od Guye J, se kterým Digweed v poslední době hojně spolupracuje). Chytlavé gradace ústily do pasáží „skákacích“, jež výrazně ovlivňovaly atmosféru v klubu. Kromě beatů se sálem linuly taktéž euforické výkřiky tanečníků z prvních několika brázd.



Vše bylo vývojově mícháno mužem ve velení velmi citlivě a s naprostým přehledem nad situací v klubu. Na první pohled se zdálo, že Diggers nemá zájem sledovat, co se děje pod ním. A že se tam toho na současné české poměry dělo zatraceně hodně. Jenže mám takový pocit, že on byl jediný v klubu, kdo měl přehled naprosto nad vším. Letmé pohledy do davu, lišácké úsměvy při povedeném mixu, závěrečný potlesk i velmi vřelé a trpělivé focení na závěr představovaly z Johnovi strany relativně příjemně strávený večer. A pokud ne, tak je profesionál každým coulem.



Paměť a představivost – důležitý předpoklad spokojeného clubbera
Styl Johna Digweeda nemusí každému vyhovovat. Pro někoho pomalé, pro někoho neznáme, pro někoho takové pro dalšího makové. Jedno je zcela jasné, jeho styl je všeobecně velmi vřele přijímán po celém světě. V pátek k dokonalosti chybělo několik přísad, které by vytvořily nezapomenutelný koktejl. On bude pro většinu přítomných nezapomenutelný i tak (pokud není paměť tvrdě zkoušena stářím či jinými nezdravými prostředky). Každopádně, zkuste si v představách Roxy zaměnit za venkovní stage, vedle trička duplicate, duplicate, duplicate, duplicate, destroy si představte kolegu Involvera, start setu posuňte na 2. hodinu ranní a závěr hluboko po východu slunce…

Díky za Flow
Na počátku padla zmínka o malém jubileu Flow. Velké díky za to patří především organizátorům. Myslím, že české publikum potřebuje vzdělávat a není užitečnější forma studia, než předkládaná na Flow. Navíc, když se několik nadějných pokusů o podobný počin nedostalo ani z inkubátoru. Původně jsem si představoval napěchovanou Roxy u každého prezentovaného jména. Realita mou naivitu posadila na zadek a už jsem v očekávání střídmější. Jenže laťka je velmi, velmi vysoko a na prstech jedné ruky si dokáži spočítat jména, která by potenciálně mohla překonat dosavadní úspěšnost a zároveň zůstat v rozumných mezích rozpočtu. Proto přeji všem zainteresovaným mnoho síly a hodně pevné nervy, už jen kvůli možnosti si stoupnout za pány djeje nechat se inspirovat, dotknout se jich (Groove) nebo se zvěčnit do klubového památníčku.