Looptroop po šesti letech v Praze

Looptroop letos slaví albem Professional Dreamers 20 let svojí existence. Začínali v rodném jazyce alternativním rozzlobenným rapem, s angličtinou se pak stali celosvětově známou a uznávanou kapelou. Povedlo se jim oslovit nejen nás, radikální hiphopery s klíčenkami na krku, ale i lidi z úplně jiných sfér. Jejich texty byly vždy kritické, politické a přesto niterné a osobní. Zůstavají takové dodnes. Jen jejich performování je po těch letech nějaké příliš třpytivé a vystavované na odiv.

Poprvé jsem Looptroop viděla v roce 2003. Promoe měl krátké vousy a basketbalový dres v jamajských barvách. Skákal, křičel, točil se na pódiu, div neomdlel. Po koncertě se postavil na okraj chodníku kdesi v areálu festivalu a prodával svoje desky.

Když přišel do Lucerny, několik rukou mu podávalo deníčky na podpis. Na stánku se zběsile nakupovala trička, desky a další produkty "značky" Looptroop/Professional Dreamers.

A přesně takové bylo jejich vystoupení. Bylo profesionální. Se všemi klady i zápory. Bylo nadřené, naučené a skoro se chce říct bezchybné. Téměř celé probíhalo modelem jednu novou pecku a kus starého hitu, pánové měli i stejnokroj Proffesional Dreamers známý z klipu Do.

Úvodní Professional Dreamers střídal Looptroopland. Od pecky On Repeat byly navíc na pódiu krom členů LTR (dnes už zase v celé původní sestavě) i dvě zpěvačky z kapely Serengeti.

Pokud bych měla hodnotit jejich vystoupení, které LTR předcházelo, zřejmě bych na úvod použila termín dancehallovo-popový minicirkus. Ale hodnotit je nechci.

Při samotném koncertě LTR jsem jejich ženské hlasy oceňovala. V refrénech navíc byla vždycky síla. LTR. Staly se popěvkem, který ze svojí sprchy nevyženete. Skvěle zafungoval refrén Fort Europa, který v lecčem připomíná i On Repeat. Ačkoli jsem Fort Europa považovala za nevýraznou skladbu, v živém podání byla skvělá. Nejvíc se o to zasloužil Embee, který ji odehrál na elektronické bicí.

Mimo pár kousků právě z Fort Europa zazněla většina skladeb ze Struggle Continues, i když většinou jen kusé útržky jako konce nových skladeb. A také Long Arm of the Law.

Příjemně mě překvapilo, jak vyrovnaní ve svých výkonech kluci z LTR byli. Většinou jsem vnímala Promoa jako ústřední postavu. Tentokrát se skoro zdálo, že Supreme je mužem číslo jedna. Cosmic mě odrovnal skromným a přitom bezchybným výkonem. Jeho výrazný "uječený" projev většinou nedostává tolik prostoru, kolik by zasložil.

Ani Looptroop si neodpustili přídavky a hru na kočku a myš. A tak se po odchodu za skandování publika vrátili, aby přidali ještě hitovku Building a acapellu od Serengeti.

Svým profesionálním sněním mi Looptroop propomněli moje vlastní, amatérské. A někde na na jejich steči jsme se odcizili. Velké naučené estrády nejsou to, co mě oslovuje. A tak i když forma byla velkolepá, sdělení pro mě zůstává tím, proč považuji čtyři stárnoucí švédy za srdcovou záležitost.