John O’Callaghan nejlepším djem Transmission

Po roce proběhlo další pokračování největší halové akce zaměřené především na styly Trance a Progressive. Na akci vystoupilo hned několik opravdu věhlasných jmen, téměř se dá říci, co jméno, to pojem – Ferry Corsten, Above & Beyond, Markus Schulz, John O’Callahan, Gareth Emery. Tyto velikány doplnil domácí Michal Poliak.

Ale pojďme hezky popořadě. Na úplném začátku party představil Michal Poliak. Jeho set jsem neslyšel, tak jej hodnotit nemohu, ale z doslechu prý zahrál kvalitní warm-up set. Jako druhý na scénu nastoupil Gareth Emery. Jeho mix jsem již slyšel, byl celkem svižný a během něj se celkem příjemně zaplnila i celá hala. Gareth zahrál svůj současný standard a lidem se jeho výstup určitě líbil, soudě dle reakcí publika a celkové atmosféry v hale. Zahrál spoustu tracků z vlastní produkce z nichž uvádím například Wait for You, Into the Light v Alex M.O.R.P.H. Remixu, Sanctuary, Tokyo, dále zahrál Jochen Miller - Bamm!, Sander van Doorn - Slap My Pitch Up, Ben Gold – Colossal. Hodně kvalitně připravil půdu pro jeho nástupce, jímž byl Markus Schulz.

Markus svůj set začal velice nadějně, ale postupem času se mi zdálo, že jeho vývoj a výběr tracků je dosti podivný. Nedá se říci, že by mě jeho set vyloženě nudil, ale nadšený jsem z jeho výkonu rozhodně nebyl. Zde se nedá mluvit o nějakém super výkonu, ale ani o propadáku. Nejlépe jeho set vystihuje slovo průměr. Atmosféra v hale ale byla výborná, Markus skvěle komunikoval s publikem a hraní si očividně užíval. Zahrál PPK - Resurrection (Setrise Remix), Marcel Woods - Advanced (Tiesto Remix), Rank 1 – Breathing ve svém remixu a spoustu své vlastní produkce např. Surreal, Sleepwalkers, The New World a na závěr hymnu letošní Transmission Digital Madness.

Po Markusovi vstoupili na scénu britští Above & Beyond, na jejichž vystoupení jsem se těšil asi nejvíce ze všech. Set se nesl v klasickém “Anjunabeats soundu”, který je ovšem pro řadu lidí celkem kontroverzní a označují jej za nudný. Mě osobně tento styl naprosto vyhovuje, a tak jsem byl s jejich výkonem celkem spokojen. Zahráli například Mat Zo & Arty - Mozart, Norin & Rad – Bloom, Kyau & Albert vs. Daft Punk - Be There 4 U One More Time, Oceanlab - Breaking Ties, dále pak jejich You Got To Go a Thing Called Love. Během setu komunikovali s publikem mimo jiné i přes projekci, v podobě vzkazů a svých myšlenkových toků v písemné formě. Atmosféra během setu byla výborná, i když na ploše již nebylo tolik lidí jako na ten Markusův.



Poté následoval Transmix, složený z již klasických songů z historie Transmission a doprovázený světelnou a efektovou show, ten trval cca 40 minut. Během tohoto setu zazněly klasiky jako Way Out West - The Fall, Kernkraft 400 - Zombie Nation, Veracocha - Carte Blanche, The Thrillseekers – Synaesthesia, Rank 1 – Airwave a mnoho dalších. Hudebním doprovodem byla vizuální show, kterou tvořily lasery, rachejtle, ohňostroje, petardy a bůh ví co ještě… Asi jediným minus této show byly právě zmíněné petardy, které doslova brutálně decimovaly ušní bubínky, to by na příští Transmission už být nemuselo.

Po Transmixu za mixák nastoupila holandská ikona Ferry Corsten, na nějž jsem se také velice těšil. Jeho set byl z mého pohledu podivný. Stejně jako u toho Markusova jsem v něm postrádal vývoj a přišlo mi to celé jako nějaké experimentování, prostě takové nesourodé. Zahrál mimo jiné Moonman - Don't Be Afraid, Delerium - Silence (W&W vs. Jonas Stenberg Remix), Coldplay - The Scientist, Armin van Buuren Featuring Ferry Corsten – Minack a své Feel It, Check it Out a Punk. Lidí při Ferryho setu již citelně ubylo, ale i tak se atmosféra držela na celkem vysoké úrovni. Nicméně set hodnotím podobně jako ten Markusův, jako průměr.

Jako poslední se nám představil John O’Callaghan a z mého pohledu předvedl asi nejlepší výkon ze všech. Staré pořekadlo “to nejlepší na konec” se tedy potvrdilo. Johnův set obsahoval zcela jistě nejvíce songů, které se dají zařadit do škatulky Trance a zcela jistě byl i tím nejenergičtějším z celého večera. Zahrál například tyto songy: Sebastian Brandt – Ashes, Binary Finary - 1998 v remixu od Alexe M.O.R.P.H.a, Aly & Fila - We Control the Sunlight, Markus Schulz - Digital Madness a spoustu svých tracků - Save This Moment, Find Yourself, Raw Deal vs. Arminovo In And Out Of Love atd…

Závěrem bych označil letošní Transmission jako relativně povedenou, po organizační stránce není mnoho věcí k vytknutí. Nejvíc mi vadily asi ty petardy a záchody připomínající spíše prasečí chlév. Pokud shrnu hudební výkony, tak se jednalo spíše o průměr, citelný je však bohužel odklon od hudebního stylu Trance k Progressivu a Housu. Co mě osobně ještě překvapilo, to byla celkem nevýrazná projekce a jednotlivá intra. Téma celé Transmission v nich rozhodně nebylo plnohodnotně využito, ale to byl možná jen můj subjektivní dojem. Tak zase za rok!