Apokalypsa All Star Game: Souboj hvězd

A pokud se budeme držet sportovní terminologie, letošní nominace nebyla k fanouškům nijak skromná a nabídnula mnoho ostřílených a zvučných jmen, která si svými výkony na mnoha scénách vydobyla téměř výsostné postavení. Ben Sims & Paul Mac, Mauro Picotto, Gayle San nebo Sven Wittekind přijeli do Brna potvrdit, že právě volba jejich jmen nabyla jen bezduchým plácnutím do vody.

Moravská metropole přivítala kompletní sestavu v již zaběhnuvším se pavilonu P brněnského výstaviště. Organizátoři dokázali během tří pokračování Apokalypsy v tomto prostoru vytvořit velice slušné zázemí a pověstných pořadatelských much každým pokračování podstatně ubývá. Velice příjemným překvapením byla absence zbytečných stánků se zbytečnými věcmi a naopak posílení barů. K všeobecné spokojenosti určitě přispěl dostatek místa k sezení a celková koncepce prostoru byla uživatelsky přívětivá. Tohle všechno podpořil kvalitní zvuk, který nebyl všude úplně ideální, ale v halách je zvučení vždy tak trochu oříšek. Hned první pán, kterého jsem měl možnost po vyřízení nezbytných formalit slyšet, je bezesporu zajímavou osobnou. Joseph Capriati se svých 24 letech plně začlenil do rodiny labelu Drumcode, který není třeba nijak dlouze představovat a stopa otců zakladatelů je v jeho přístupu k hraní více než patrná. A to především v zábavě a energii, kterou servíruje do publika plnými doušky. V případě Josepha na techno scéně vyrůstá kvalitní dj a producent, který si do budoucna nic nezadá se svými staršími a zkušenějšími kolegy.



Tvrzení, že každý si může najít tu svou hvězdu přijela do Brna dokázat Nastia Beauty. Tato zajímavá a půvabná DJka, která je pravděpodobně nejznámější Ukrajinkou na YouTube, u nás zažila své druhé vystoupení. Na Ukrajině jde v čele znovuobrození taneční a elektronické hudby. I když se u nás tato kráska objevila poprvé, přivezla sebou zajímavý set, který výborně gradoval. Atmosféra byla přesně taková, jaká se ke správnému kontaktu s publikem sluší a patří.



Pokud se budeme bavit o legendách, tak by se na Maura Picotta rozhodně nemělo zapomínat. Nemá smysl vypočítávat všechny Maurovy hitparádové úspěchy v evropských i světových DJských žebříčcích. Picotto je totiž skutečný hitmaker. Není divu, že ani promotéři domácích parties nevynechávají v obsazení jeho jméno. Českou republiku navštívila tato italská hvězda již mnohokrát, kromě setů ve vyhlášených českých klubech vzpomeňme například jeho vystoupení na festivalech Cosmic Trip, Creamfields a samozřejmě také skvělý výkon na Citadele. Pokud to vezmu retrospektivně, tak jsem od něho slyšel už několikrát mnohem lepší vystoupení, než kterým se pochlubil zaplněnému pavilonu P na Apokalypse.



Dj Rush byl dalším z hvězdné sestavy na kterého se nejeden z návštěvníků dlouho těšil. A, že rushmánie u nás zdaleka nepolevuje, bylo jasné hned od prvního tracku vypuštěného do jásajícího davu. Ale jeho klasické dunivé šílenství se tentokrát proměnilo v malinko umírněnější a klidnější představení. Nicméně kvalita setu nijak nezaostávala za jeho tradičními a nám v České Republice dobře známými vystoupeními. A není vyloučeno, že se třeba příští rok dočkáme zmrtvýchvstání projektu Russian Roulette.

Postupem času přišel na řadu zlatý hřeb večera, alespoň pro mě určitě. Ben Sims & Paul Mac, vražedné duo legendárních jmen britského tanečního undergroundu, přivezli publiku svůj set zabalen v balíčku Killa Productions. A jaký byl jejich kombo set? Jedním slovem výborný. Závan časů minulých byl v jejich podání všudypřítomný, jejich nezaměnitelným způsobem hraní a především naprosto propracovaným zvukem, jsem měl chvílemi pocit, jako bych se ocitnul o několik let nazpět. Hraní téhle dvojice za žádných okolností nepodléhá stávajícím trendům a s každým trackem je cítit pravý a nefalšovaný duch techna. Hlavním komunikačním prostředkem je především samotná hudba, kterou dokáží bez nejmenších chybiček zasáhnout pulzující dav pod podiem přesně tak, jak sami chtějí.



S další fúzí, tentokrát německo-asijskou, předstoupili před roztančené publiku Gayle San a Sven Wittekind. S Gayle San se potkáváme už pěknou řádku let. Poprvé jsem slyšel Gayle v roce 99 nedaleko v pavilonu H na Orion Hall a stejně jako teď to byl pro mě hodně silný zážitek. Zajímavé spojení dvou na první pohled rozličných osobností se postupem času utvářelo na základě profesního, ale i lidského porozumění. Postupem času se Sven a Gayle začali potkávat ve studiu při komponování společných desek a remixů. Sven kolem roku 2010 definitivně přechází na techno sound. Jejich společný set v celku vyzněl hodně drsně, ale rafinovanost a hodně moderně propracovaný zvuk tomu dodal ten správný říz a bylo opravdu co poslouchat.

Dva závěrečné sety se nesly v hodně podobném duchu. Pro mě hodně plochá, poměrně nudná a průměrně zahraná hadr techno výplachovka bez nápadu. Ale to nic nezměnilo na faktu, že celá Apokalypsa All Star Game vyzněla jako organizačně dobře zvládnutá a hudebně hodně povedená akce, které po dlouhých letech strávených v Boby centru nabírá pomalu, ale jistě svou novou tvář.