Nightwork opět vyprodali SaSaZu

Vystoupení, jak je obvykle u holešovického klubu zvykem, předcházely dlouhé fronty snad na vše, na co si člověk vzpomene. Každý musel přečkat dlouhé čekání na vstup, šatnu či koupi drinku. I když jsem počítala s tím, že bude vyprodáno, takové davové šílenství mě překvapilo a vlastně ještě víc jsem byla překvapena z agresivity přítomných slečen. Upřímně, takhle zaplněný klub SaSaZu jsem dlouho nezažila.

Namísto v půl deváté se začínalo až po deváté. Kapela samotná pak na pódium nastoupila za mohutného přivítání převážně, ale ne nijak výrazně, náctiletého publika s převahou něžného pohlaví a zahájila své vystoupení hitem Diktátor. A pak následoval jeden hit za druhým, včetně Tepláků, Globálního oteplování, Vánočního času a Včelky Máji. Tyto hity byly doplněny zejména songy z jejich poslední desky, jakými byly Drevosůstruhár, Andělská dívka, Der Wunderbaum nebo úplně nejnovější písnička, která vznikala při jejich pobytu v ZOO Praha - ZOOmba.



Frontman skupiny Vojta Dyk se na pódiu předvedl zejména jako velký showman, který si rád hraje s publikem a pobyt na jevišti si hodně užívá. Zbytek kapely mu zdatně sekundoval, hlavně ve slovních výměnách. Nightwork, jak je jejich zvykem, do své show zapojovali i publikum. Samozřejmostí bylo sborové zpívání textů skupiny a hromadný křik po každém Vojtově zvolání Praha. Fanoušci také dostali šanci protáhnou svá ztuhlá těla při lekci aerobiku. Mimo to se jednu chvilku v SaSaZu neslo chorálové „Karle, děkujem“, kterým členové skupiny zdravili Karla Gotta a uvedli tak svou předělávku Včelky Máji.

Pochvalu si zaslouží i rearanže písniček, které vznikly při přípravě na Red Bull Soundclash -country předělávka Slunce v duši a nebo reggae Andělská dívka. Kromě samotné kapely se na pódiu ještě vystřídala tříčlenná dechová sekce Telepathy T-horns a dva členové doprovodného teamu kapely.

Rozhodně se ale vyplatilo neodcházet s posledními tóny hlavní části koncertu. Celá kapela se totiž předvedla i při závěrečném čísle, kdy na plastové trubky, tedy oni sami je nazývají intergalaktickými trubicemi, odehrála ústřední melodii z filmu Mission Impossible.

Musím uznat, že mě kluci velmi mile překvapili. Bylo na nich vidět, že si vystoupení opravdu užívají. Sice jsem domů dorazila s několika modřinami v oblasti žeber, ale s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Jejich písničky si normálně nepouštím, ale koncert byl opravdu vydařený.