Je sice nový rok a Vánoce roku 2011 jsou nenávratně minulostí, nicméně hudba vydaná před a v adventním období se teprve nyní dostává do éterů rádiových stanic či tanečních klubů. Připomeňme si nejzajímavější počiny, zejména z hlavního německého města.
I přes perexovou zmínku o nadvládě Německa a Berlína zejména, začíná výčet pozdně podzimních releasů paradoxně ve Stockholmu. Kulaté, 15. výročí působení na trhu totiž v listopadu oslavil jeden z nějvlivnějších, světových techno labelů současnosti. Adam Beyer k této oslavě poskládal více než nadstandardní uměleckou sešlost. Na jubilejním albu, oslavující techno roku 2011 se totiž nevyskytuje žádný starý materiál ať už v podobě historického připomenutí či remixové regenerace. Poměrně rozsáhlá sbírka 28 tracků zaměstnala kromě Beyera současné koně stáje Drumcode, stejně jako autory z nedávných partnerství nebo spojenectví. V širokém výčtu producentů lze nalézt Slam, Bena Simse, Paula Ritche, Nicol Moudaber, Kaiserdisco, Joella Mulla, Garyho Becka a mnoho dalších.
Že se Marcell Dettmann zabydlel mezi djskou smetánkou posledního období není žádnou novinkou. Svým kladným postojem k tradiční platformě vinylů jakoby ho zároveň míjela drtící laptopová vlna současných umělců. Jenže Dettmann na podzim loňského roku ukázal, že mu kromě mixování není cizí ani kvalitní producentská nebo remixerská poloha. Se zvýšeným zájmem se očekával Dettmannů dlouhohrající mix Conducted. V říjnu 2008 totiž smíchal album Berghain 02, kterým výrazně upozornil nejen na sebe a nový zvuk Berlína. Conducted není klasickým, klubovým, tanečním mixem, který byste od rezidenta Berghainu očekávali. Je tvořen více experimentálními a ambietnějšími kousky, ovšem pečlivě poskládanými tak, aby vytvářely poslouchatelný celek. Tvořený kousky, které připomínají zvuk Berlína nebo umělce k Berlínu vzhlížející, i když z trochu jiného volnějšího pohledu. Při své gradaci je ovšem v mixu cítit techno v plné své současné síle. Dettmann si vybíral z tvorby např. kolegy Sheda, Redshapea nebo projektů O/V/R a Sandwell District. Marcel Dettmann - Deluge
Svou produkční třetinu realizoval Dettmann na počátku prosince na dvoutrackovém releasu pod značkou kolegů Modeselektor - 50 weapons. Pro někoho možná překvapení, že nezůstal věrný svému domácímu labelu Ostgut Ton nebo dokonce sám sobě resp. svému MDR. Nakonec je v podstatě nezáleží, kde deska vychází, hlavně, že obohatila svět svým zrozením. Dettmann na skladbách Deluge a Duel dokazuje svou inspirací 90. let zasazenou do současného loop techna s nižším BPM.
Do třetice tvorba MD, tentokrát spočívající v tvorbě remixu na povedený track z dílny Planetary Assault Systems (Luke Slater) - Function 4 (Slaterův label Mote Evolver r. 2000). K první epizodě byla přizvána další německá ikona soudobého techna Chris Liebing. Zatímco originál byl velmi futuristickým počinem s meziplanetárním feelem a výraznějším vokálem, Dettmann upravil svou podobu více do oldschoolového tvaru s potlačením vokálu a Liebing se zaměřil na soudobý zvuk s udržením nejvýraznější vrstvy originálu - vysokým samplem táhnoucím se napříč celým trackem. Oba remixy ovšem na první poslech vyznačují svého autora.
V neposlední řadě produktivní MD. Velmi temný a emotivní track Too Far z alba What Have We Learned od libanonského kolegy Rabih Beaniho si vypůjčil jednak do výše zmíněnho Conducted, a taktéž k dvojitému remixu. V prvním nazvaném Dettmann's definition 1 se příliš neodklání od originálu a ponechává v dominanci působivý ženský vokál s duchem tradiční arabské hudby v pozadí. Výsledkem je poměrně pomalý hluboký remix se silnou atmosférou. "Dvojka" se již více blíží klasickému dettmannovskému technu. I přes přidání výraznějšího beatu a dalších tanečnějších vrstev byl ponechán ženský vokál: “we’ve really gone too far”, jenž zanechává silnou arabskou atmosféru.
Singapůrský producent, momentálně působící v Berlíně, Xhin kolem sebe rozprostřírá čím dál větší schyzofrenní auru. Na jedné straně geniální produkce, která by mohla stát za vzor současnému klubovému zvuku. Na straně druhé experimentální kusy, temně hypnotické zvuky poskládané do podoby, která jen stěží připomíná taneční hudbu. Album obtížně zařaditelné, z části poslechový abstraktní experiment, z části tvorba připomínající klasickou hudbu v elektronickém hávu, z části podklad se snadno rozpoznatelným beatem a z části mix všeho předešlého. Sword rozhodně není tanečním albem a Xhin si toho je dokonale vědom. Nechává vše na posluchači, jaký štítek si na album přilepí.
Tak trochu německý pozdní podzim by se dalo pojmenovat předvánoční období na trhu s techno produkcí. Další člen početné skupiny napojené na berlínský klub a label Berghain / Ostgut Ton vydal své další EP. Zak Khutoretsky, známý pod pseudonymem DVS1, tentokrát na svém vlastním labelu HUSH, rozšířil svůj producentrský rejstřík o zajímavý počin. Nejprve pouze ve fyzické podobě na vinylu a později, na základě zvýšené poptávky po digitální verzi jsou k dispozici tracky Evolve a Submerge. Velmi chytlavé jsou melodie, kompozice i aranžmá obou dvou, stačí se zaposlouchat a nezstane pouze u jendoho poslechu.
Další z dnes jmenovaných producentů, nějakým způsobem propojený s našimi západními sousedy. Nicolas Masseyeff, sice rodák z Francie, avšak své debutové album vydávající na německém labelu Herzblut (Stepehan Bodzin), zapůsobil elpíčkem The Motherland nejen na širokou odbornou veřejnost. Velmi melodické, energické tracky připomínající tvorbu svého slavnějšího francouzského kolegu Laurenta Garniera, jistě ocení všichni fanoušci groovy techna či tech-housu. Album je svým zaměřením určené spíše pro taneční parket než pro domácí reproduktory. Vyčnívajícími tracky jsou např. Tsuka (výrazný pianový synthový zvuk), Mugen (atmosférický track s dominatním hlavní pasáží) nebo Belle Rive (melodramatická temná skladba s působivou synthovou vlnou).
Výborné, v pořadí druhé, je album Španěla Juana Rica aka Reeko. Poměrně svižné, líbivé techno na hranici 130 BPM, které se velmi hodí na rozproudění jakéhokoliv večírku. Směsice kvalitně odvedené práce přináši několik odnoží techna. Přes industriální temnější kousky až po vyloženě elektronicky znějící skladby přidal Reeko i jeden vyloženě ambietnín a jeden s příchutí zlomených beatů. V globálu zní album velmi kompaktně a celek si lze vychutnat na jeden "zátah". Na druhou stranu budou jednotlivě vytažené tracky, použité v setech Reekových kolegů, působit v konceptu stejně lehkopádně jako v albu samotném.