Trembling before G-D

Trembling Before G-d (B-H JE MI STRACHEM) je nebývalý celovečerní dokument, který rozbíjí ustálené domněnky o víře, sexualitě a náboženském fundamentalismu. Je postaven na důvěrném osobním vyprávění homosexuálních židů a židovek, chasidských i ortodoxních, kteří se svěřují se svými životními příběhy. Dokument zachycuje portréty lidí, kteří řeší stejné dilema – jak najít soulad mezi svou silnou láskou k judaismu a Bohu a drastickým zákazem homosexuality obsaženým v Bibli. Film se odvíjí a my se setkáváme s řadou složitých osobností – někteří už se “přiznali”, jiní ne – počínaje prvním rabim na světě, který otevřeně přiznal svou homosexualitu, přes skryté chasidské lesby a gaye, až po jedince odvržené jejich zbožnými rodinami nebo ortodoxním lesbickým párem.
Mnoho z nich bylo zavrženo vlastními rodinami či přáteli. Jejich rány jsou ještě čerstvé, oni si však přesto houževnatě a s humorem razí cestu a vedou pomyslnou debatu s tisíciletou tradicí. Všichni nakonec nutně dochází k otázce, jak je pro ně možné žít svůj život v pravdě a víře.
Film Trembling Before G-d byl natočen malým štábem živě v Brooklynu, Jeruzalémě, Los Angeles, Londýně, Miami a San Franciscu. Jde o mezinárodní projekt globálního dosahu, který otřásá smyslem náboženské identity a tradice v moderním světě.
Poprvé v historii se v ortodoxních kruzích začalo na toto téma živě diskutovat, a proto je film jak svědkem tak katalyzátorem tohoto historického momentu. Najevo vychází láskyplné a nebojácné vyznání víry, touhy po přežití a všelidského úsilí někam patřit.


PROČ PRÁVĚ TOTO TÉMA?

Na konci devadesátých let získal svět ortodoxních homosexuálů reálné rozměry. V ortodoxních kruzích se homosexualita se poprvé stává námětem živé veřejné diskuse a během pouhých pěti let se vytvořila velmi živoucí gay ortodoxní komunita, která z izolované skupiny přerostla v organizaci.
Byly založeny organizace jako Gay and Lesbian Yeshiva/Day School Alumni Association, Orthodykes a The Tzvi Aryeh AIDS Foundation v New Yorku; došlo k obrodě spolku The Orthodykes a ortodoxní gay organizace HOD v Izraeli; a v Jeruzalémě bylo založeno první gay komunitní centrum The Jerusalem Open House. Rabi Steve Greenberg, první ortodoxní rabi otevřeně přiznávající svou homosexualitu, nyní dokončuje knihu nazvanou Of Wrestling with God and Men (O zápase s Bohem a Lidmi), která se pouští do křížku s Biblí, židovskou tradicí a homosexualitou.

Ačkoliv byla veřejnost ve Spojených státech i jiných zemích svědkem neuvěřitelného pokroku v oblasti občanských práv gayů a lesbiček, ortodoxní a chasidské komunity se nadále staví proti homosexualitě, která je ještě stále nahlížena pouze jako hřích a nemoc.
Ortodoxní gayové a lesby při svém “přiznání” čelí následkům, které v horších případech znamenají, že se jich zřekne rodina, jsou vyloučeni z ješiv a synagog, jsou nuceni absolvovat psychologickou léčbu za účelem navrácení se k heterosexualitě, vstupují do smluvených manželství a následně žijí dvojím životem.
Rabínské soudy separují homosexuální děti od jejich rodičů. Tyto děti pak nemají přístup k sexuální výchově ani informacím o prevenci HIV. Nemocným AIDS není poskytnuta pomoc a nesmí být ani pohřbeni, jsou odsuzováni ze strany rabínů a náboženských médií. Na ty, kteří se s tím nedokážou vyrovnat, často čeká alkoholismus, sebevražda a sebedestruktivní sexuální praktiky.
Veřejnost v souvislosti s tímto problémem většinou mlčí, i přesto je však známo několik případů veřejného odsouzení homosexuality ze strany ortodoxní komunity. Názory na to, co přesně se v Tóře a Talmudu odsuzuje, se různí – homosexuální vztahy nebo svatební obřady? Specifické sexuální praktiky jako například miškav zachar (anální sex) nebo lesbická láska jako taková?

V nedávné době zástupci ortodoxního světa protestovali proti přívržencům gay/lesbické synagogy pochodujícím v průvodu Salute to Israel Parade (Pocta gay parade v Izraeli), který se konal v New Yorku. Ohrazovali se také proti tomu, aby se ve sbírkách newyorských The U.S. Holocaus Museum a New York’s Museum of Jewish Heritage zachovávaly zmínky o homosexuálech, kteří zemřeli v koncentračních táborech. Ortodoxní politici a rabíni vehementně vystoupili proti zákonům o právech homosexuálů a jejich registrovaném partnerství ( The New York Gay and Lesbian Civil Rights Bill z roku 1986 a New York`s Domestic Partnership Bill z roku 1998). K projednávání přijely autobusy plné ortodoxních a chasidských židů, aby se protesty podpořili. V Izraeli ortodoxní strany posílily svůj vliv v Knesset a zcela nepokrytě a hlasitě rozdmýchávají odpor vůči tématům jako registrované partnerství homosexuálů nebo podpora národního plánu zdravotnictví na dotaci léků proti AIDS. V kabalistické ješivě Sefardik v Jeruzalémě uspořádali obřad za nápravu homosexuálů, cizoložníků a masturbujících, kde se všichni modlili, třeli si o paže kostky ledu a duli do rohů.
Zároveň se čím dál tím více ortodoxních rabínů setkává s členy kongregace a studentů ješiv, kteří přiznávají svou homosexualitu, a s ortodoxními rodinami, jejichž neoblomné názory na homosexualitu jsou najednou konfrontovány s životem jejich milovaných.
Všichni řeší existenciální otázku, jak žít v pravdě, v Bohu a v souladu s učením Tór a přitom nezatracovat ty, kteří chtějí patřit k národu Izraele - avšak jsou to gayové či lesby. Homosexulita představuje pomyslnou čáru, kterou ortodoxní čelní představitelé ani ostatní lidé nepřekročí. Doufejme však, že tento film bude inspirací pro první záchvěvy změn.


ŽIVOT FILMOVÝCH POSTAV (SLOVY REŽISÉRA)

David je ortodoxní gay žijící v Los Angeles. Je synem chazzana (kantora). V rozhovoru vypráví o tom, jak se více než deset let pokoušel změnit svou homosexualitu. Jeden rabi mu zadal, aby po celé měsíce jedl fíky a odříkával modlitby. Jiný mu řekl, aby na zápěstí nosil gumičku a pokaždé, když ho přitahuje nějaký muž, se s ní práskl nebo se kousl do jazyka. Nespočetkrát zkoušel vyjít si na smluvené schůzky se ženami (schiduchim). Aby unikl všeobecnému tlaku, odešel žít izolovaně od jakékoliv ortodoxní komunity v Los Angeles. Vyhýbal se košer restauracím i synagogám a začal se modlit doma a sám.
Jel jsem s ním na setkání s osobou, které se před dvaceti lety jako prvnímu člověku přiznal. Tou osobou byl Chabad-Lubavich rabi Yosef Langer ze San Francisca. Před lety Davida poslal na reparační terapii. David mu popisoval trápení, které mu tato rada přinesla, a ptal se rabiho, jak se od něj po více než deseti letech pokusů se změnit očekává, že bude do konce života žít v celibátu a o samotě.
Rabi nenachází adekvátní odpověď. Má Davida rád a jako žida ho ctí, ale nemůže přijmout jeho sexuální aktivity. Jejich rozhovor je sice upřímný, ale o to víc vyčerpávající. David se vrátí domů do Los Angeles zničený, bez naděje, že se mu dostane souhlasu (heter). Natáčím Davidovu emocionální cestu do Izraele – v Jeruzalémě se vydává k Západní zdi (Kotel), kde pláče k B-hu a prosí ho o radu, jak žít a zároveň zůstat sám sebou.

Další postavou je Michelle, lesba z chasidské rodiny vychovaná ve čtvrti Boro Park v Brooklynu. Ráno, když jsme v Boro Park natáčeli na dětském festivalu v době velikonočního svátku Pascha, se pohádala se svou sestrou o tom, že svou sexualitu zveřejní a tím zahanbí celou rodinu. Rok spolu nemluvily. Tato dcera světově uznávaného kantora (chazzana) byla před sedmi lety rodinou zavržena a většinu z nich od té doby skoro neviděla. Je ironií, že Michelle jde ve stopách svého otce a intenzivně se věnuje zpěvu. Zpívá však i před muži, což je podle židovských zákonů zakázané. Film sleduje její izolaci v době, kdy se domnívala, že je jedinou chasidskou lesbou.

“Devorah” (jméno bylo změněno), ultra-ortodoxní lesba žijící v Izraeli, se zase už dvacet let trápí v manželství a pečování o děti a vnoučata. Vždy maximálně protahovala období niddah, kdy manželovi není dovoleno během a po skončení menstruace své ženy ani dotknout. “Devorah” vede vnitřní boj, jestli má svému manželovi říct o své sexualitě, o své touze mít přítelkyni a o tom, že už nemůže dál. Z důvodu anonymity je nafilmována jako silueta se změněným hlasem.

Markův ultra-ortodoxní otec je rabim v Londýně. Film sleduje Markův návrat do náručí ortodoxního vyznání, které opustil poté, co ho ortodoxní komunita odmítla. Mark si v ješivě v Anglii prožil roky trápení, sedativ a sledování. V zoufalství ho rabíni poslali do Izraele, protože věřili, že tam homosexualita neexistuje. V té době byl kvůli svým homosexuálním aktivitám vyhoštěn z několika ješiv. Trápí ho příležitostná infekční onemocnění způsobená AIDS, ale dostává enzymové inhibitory a drží se.
Přes všechna úskalí, kterým Mark čelí, kolem sebe šíří povznášející, radostné vibrace. Film Marka sleduje při jeho návratu do ješiv, které miloval, a při jeho pouti na horu Meron v Izraeli na svátek Lag B`Omer, kdy se tisíce ortodoxních židů schází, aby tančili, modlili se a zapalovali ohně. Mark touží být i přes své zdravotní problémy duchovně živý.
Na konci filmu Mark staví Sukkah, otevřenou stanovou konstrukci, která symbolizuje čtyřicetidenní putování židů pouští a jejich přežití díky tomu, že je B-h ochránil. Na oslavu svátku Sukkot Mark připraví hostinu pro dvanáct gayů (včetně jednoho rabiho, dříve chasidského), kteří se nějakým zázrakem vtěsnají k malému stolu pod širým nebem, kde zpívají a hodují dlouho do noci.

Israel je legrační a nesmlouvavý. Jako průvodce “Big Knish Tours” na sebe bere roli léčitele a kazatele, když tak provádí turisty po čtvrtích Boro Park a Williamsburg.
Tyto exkurze mu pomáhají vyrovnat se s těžkým dětstvím, které tu prožil ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, kdy jeho homosexualitu zkoušeli léčit šokovou terapií, kdy ho zbožná komunita zavrhla za jeho “otevřenost” o své identitě. Israelovu otci je 98 let a žije jen několik mil od svého syna. Přesto se po dvacet let nikdy nesetkali. Na konci filmu jsme svědky jejich “setkání” po telefonu. Snímání tohoto hovoru je prokládáno záběry Israele a jeho přítele Carla při oslavě jejich pětadvacátého výročí, na které je jejich adoptivní rodina a přátelé.

"Malka" a "Leah" se do sebe zamilovaly na ultra-ortodoxní dívčí střední škole Bais Yaakov v Brooklynu. Brzy budou mít dvanácté výročí. Otec “Malky” je prominentní rabi v Brooklynu a bylo pro něj velmi těžké přijmout dceřino “přiznání”. Ačkoliv Malka i Leah přísně dodržují všechny zvyky, děje se tak většinou jen v rámci jejich společného domova. Když “Malku” a “Leu” o Šabatu navštíví ortodoxní gayové či lesby, u stolu platí jediné pravidlo: Pouze žvýkejte!

Rabi Steven Greenberg je první rabi na světě, který otevřeně přiznal svou homosexualitu. Na Yeshiva University vystudoval bakaláře ve filosofii a vysvěcení se mu dostalo v teologickém semináři od rabiho Isaaca Elchanana. Je zasloužilým členem učitelského sboru v národním vzdělávacím židovském centru The National Jewish Center for Learning and Leadership , což je pluralistická organizace věnující se přípravě vůdčích židovských osobností na měnící se dobu a novou éru židovských dějin. Je jedním ze zakladatelů The Jerusalem Open House, první gay-lesbické intstituce ve Svatém městě. Rabi Greenberg právě dokončuje knihu nazvanou Of Wrestling with God and Men (O zápase s Bohem a Lidmi), která se pouští do diskuse s Biblí, židovskou tradicí i homosexualitou.

Shlomo Ashkinazy je psychoterapeut. Shlomo již téměř dvacet let vede tajná skupinová sezení pro ortodoxní gaye.

Následující lidé byli stejně jako "Devorah" filmováni jako siluety. Hlasy jim byly pozměněny a ve filmu se objevují jen krátce. Více materiálů o všech postavách najdete na webové stránce filmu www.tremblingbeforeg-d.com


"Chaim", ortodoxní gay, má spokojený vztah s jiným velmi tradičně založeným mužem. Podílí se na provozu newyorské Gay and Lesbian Yeshiva/Day School Alumni Association prakticky od jejího založení v roce 1995.

"Ben Aaron," chasidský muž, který vyrostl v Brooklynu, je již 25 let neoficiálním rabim ortodoxní gay komunity v New Yorku.

"Sue" a "Tova," ortodoxní lesbický pár, z nichž jedna žena je dcerou rabiho. Společně se usadily v Jeruzalémě.

"Shmuel," chasidský gay “dědeček”, který vypráví o chvíli, kdy se kamarádovi svěřil, že je gay, a o tom, jak šťastný je, že si ve svém životě prožil chvíli přiznání. Svěřil se také své ženě, ale jeho děti a vnoučata nemají o jeho sexuální orientaci tušení.


NEJNOVĚJŠÍ INFORMACE (SLOVY REŽISÉRA)

- Michelle po lékařském zákroku zhubla o 75 kg. Zamilovala se do Kubánky, která byla vychovávána v rodině Svědků Jehovových. Mají hodně společného.

- Mark si nechal narůst plnovous a navrátil se do svého milovaného světa ultra-ortodoxních ješiv.

- Israel se po dvaceti letech setkal se svým otcem. Jeho otec se potom bez rozloučení odstěhoval do Izraele, kde zemřel. Israel obdržel pozvání na svatbu vnuka své sestry, kde byl uvítán svým synovcem Yitzhakem, který se mu od té chvíle stal, obrazně řečeno, andělem strážným. Jako mnozí chasidští a ultra-ortodoxní židé Yitzhak nechodí do kina.

- "Malka" a "Leah" se distancovaly od rodiny “Malky”, protože tato rodina neuznala jejich lesbický vztah. Plánovaly si, že budou mít děti, které vychovají v ortodoxní tradici a pošlou je do ješivy. Přesto se po čtrnáctiletém vztahu vloni rozešly.

- David konečně řekl svým rodičům, že účinkoval ve filmu. Bál se jim to říct čtyři roky. Nic podstatného se však nestalo, protože jakmile se rodiče dozvěděli, že ve filmu účinkovali také významní rabíni, všechny jejich obavy se rozplynuly.

- “Devora” je stále vdaná. Její manžel ještě neví, že je lesba, o účinkování ve filmu ani nemluvě.

- Já jsem si zahrál shadchana (dohazovače) a seznámil rabiho Stevena Greenberga s jeho dnes již dlouholetým partnerem. Jmenuje se také Steve, je hercem a operním zpěvákem. Vztah trvá již pátým rokem.

- Sedmnáct ortodoxních synagog projevilo zájem promítnout film v synagoze a osmnáct synagog přispělo na projekci a následnou diskusi, do které se zapojili i členové komunity.