Kapelu dEUS není potřeba zdlouhavě představovat. V 90. letech na sebe strhli pozornost skladbou Suds and Soda, která se vyprávěním o antwerpských pitkách postarala o jejich první oddané fanoušky. Skladba se objevila na debutovém albu Worst Case Scenario a okamžitě vyvolala vlnu nadšení, na které se kapela veze dodnes. I přes, nebo právě kvůli častým změnám ve složení kapely (Tom Barman je spolu s Klaasem Janzoonsem její jediný stálý člen) dokázali zástupci belgické alternativní scény udržet laťku celých dvacet let hodně vysoko. dEUS jsou zároveň první belgickou alternativní kapelou, která se kdy upsala velkému mezinárodnímu labelu (Islands Records), což jim mimo jiné otevřelo dveře třeba na anglickou scénu. Je také jednou z těch kapel, které mají v čele freneticky aktivního frontmana: Tom vedle skládání muziky ještě točí filmy (Any Way the Wind Blows, biografie Tempo Of A Restless Soul) a organizuje koncerty proti rasismu.
Stejně intenzivně jak žije, se Tom vrhl i na fanoušky v MeetFactory. Jeho expanzivní projev, při kterém vystřeluje rukama do všech stran jako šílený dirigent, byl třešničkou na dortu perfektně odehraného koncertu. Nechyběl skvělý zvuk ani výborná videoprojekce a celkový dojem z vynikajícího koncertu způsobil, že jsem se snad poprvé cítil v MeetFactory ne jako v garáži, ale jako v klubu.
Začátek na čas byl jen první v řadě víc než vydařených momentů úterního večera, který otevřela skladba Final Blast z nové desky Keep You Close. Ta tvořila páteř setlistu, jenž byl průřezem dvacetileté tvorby eklektických Belgičanů, kteří se nikdy nebáli odskočit si k ostatním hudebním legendám pro hrstku inspirací. Vrcholem jejich počátečních experimentálních výletů, inspirovaných různými žánry, byla deska In A Bar, Under The Sea (1996), po které následovala víc než desetiletá cesta k nejnovějšímu albu Keep You Close. Sevřenější, epičtější, propracovanější. Pokud se nemýlím, zazněla v MeetFactory až na 3 výjimky celá a to způsobem, který mi vyrazil dech. Obával jsem se, že mohutný nápřah alba nebude možné na koncertě s omezenými prostředky zopakovat. Naštěstí se obavy nevyplnily a všechny košaté vypalovačky jako Final Blast, Constant Now nebo Dark Sets In zněly naprosto bezchybně. Stejně jako starší záležitosti, třeba skladba Architekt, která svou úvodní vágusáckou hláškou jasně vyznačila Barmanovo teritorium: barový povaleč s vyuzenýma plícema a rozdrásaným srdcem, co si přišel postěžovat na nespravedlivý svět. V setlistu nemohla chybět legendární Suds and Soda, která zazněla v závěru koncertu, ani Instant Street zlomená někdy v druhé třetině v kytarovou exhibici á la dEUS.
dEUS v Praze potvrdili jak svou vynikají formu, tak také slova basáka Allana Gaevarta: prostě a jednoduše, nemůže to být lepší….musím říct, že po úterním koncertě se tomu věří strašně jednoduše.