Paul Kalkbrenner v SaSaZu

Celá akce měla rámec dvojího vystoupení. O den dříve vystoupil PK v Bratislavě. A právě z ní přicházely rozporuplné zprávy. Pravda – info zvláště na facebooku je třeba brát s rezervou, přesto v kombinaci s chybějícím line-upem a vůbec prazvláštním promem celé akce, vzbuzovalo nervozitu. O tom že Paul dorazí jsem nepochyboval. Ale jak celá akce bude probíhat, jsem si raději netroufal odhadovat. Ostatně někdy je lepší se nechat překvapit a věci nechat plynout. A v tomto případě se to vyplatilo.

Že nebude Paul hrát ihned od devíti, na kdy byl avizován start, bylo vcelku jasné. Vyzbrojení informací ze Slovenska, že v jejich metropoli začal hrát o půl jedné jsme dorazili do SaSaZu na půlnoc. Tedy v čas, kdy se neděle lámala v pondělí a atmosféra v SaSaZu v nejvyšší očekávání PK. V tu chvíli ještě na stagi držela otěže mixu Simine Grigoriu. Pro mě až do neděle vcelku neznámé jméno. Před akcí jsem stačil letmo zjistit, že se jedná o rodačku z Rumunska, zcestovalou po téměř celém světě, aktuálně kotvící v Berlíně a zřejmě i v náruči PK, jehož je přítelkyní. Samo sebou jsem zvědavě procházel i její produkci a přesto že třeba taková Ponytails, z její producentské dílny, zněla příjemně, celkově mě její sound nijak zvláště nenadchnul. V SaSaZu zněl její projev o něco lépe, ale spíše než selekcí, to bylo velmi dobrým zvukem.



A zvuk hrál tuto noc po PK další z hlavních rolí. Ač by tomu mělo být vždy, nebývá to v cz klubech pravidlem. V tomto směru patří SaSaZu palec nahoru, a to i přesto, že s ohledem na jejich „světovost“ prezentovanou Heinekenem a Vittelem, mám z tohoto klubu spíše smíšené pocity. Ale to je zcela jiný příběh. Přibližně v půl jedné nastoupil na stage Paul Kalkbrenner a téměř okamžitě mu všichni leželi u nohou. Je docela zajímavé sledovat jak každý vnímá akci jinak, byť konečné resumé je v podstatě stejné. Např. kolega Čéša ve svém reportu na techno.cz poukázal na fakt, že Paulova popularita dosáhla bodu, kdy se z něj stal výborný marketingový nástroj, kdy v podstatě stačí pouze dát jej na plakát a promotér se už o nic starat nemusí. Ti co se chtějí s touto značkou ztotožnit, lhostejno, zda ji skutečně znají či ne, stejně přijdou. Určitě je to zajímavá myšlenka a dost možná na ní něco bude. Nicméně za sebe jsem tentokrát atmosféru vnímal mnohem pozitivněji než v roce 2010 v Roxy. Právě tehdy byl s PK neodmyslitelně spjatý Berlin Calling na mnohem větším vrcholu než nyní a řekl bych, že právě tehdy se spousta lidí přišla podívat na toho pána z toho filmu. Faktem však je, že mainstream má v tomto směru zpoždění a dostal-li se tento skvělý film k jejich zástupcům až teprve nedávno, tedy po té co fajnšmekři jej znají i pozpátku, nahrává to tvrzení Čéši. Důležité však je, že tu noc to bylo ve finále jedno. Atmosféra byla jedinečná a jak napsal Aleš Bleha na svém fb: lidi radili jak na rockovym koncerte, to jsem na party uz hodne dlouho nevidel. Moje myšlenky byly hned zkraje podobné. To jak byl celý sál spjatý a jel na stejné vlně bylo úžasné a strhlo to i samotného PK, který zvláště zpočátku byl více než do komunikace s davem zahleděn do svých mašinek.



Současné turné jede PK pod hlavičkou svého nového alba Icke Wieder, které vyšlo 3.6.2011 a je jeho pátým studiovým albem. Přesto měly dle očekávání největší úspěch skladby spojené s Berlin Calling. PK je šikovně rozprostřel do téměř celého setu, zvláště pak do jeho druhé půlky. První část setu zcela natvrdo ukončil a začal jakoby znova. Ač by to jindy mohlo působit rušivě, v jeho případě či obecně v případě live vystoupení, to vůbec nevadilo a spíše to vystupňovalo atmosféru zase o kousek výš. Vyjmenovávat zde vše co PK zahrál by bylo zbytečné – pusťte si soundtrack k filmu BC a z půlky to máte. A např. takovou Square 1 či Altes Kamuffel si můžete zprostředkovaně pustit v našem videu a pokud překousnete poněkud rozklepaný obraz (u toho se stát staticky vážně nedalo), můžete si dát i legendární Sky and Sand, která chybět nemohla, přišla až v závěru jako vrchol celého setu a sklidila největší aplaus. Po přídavku v podobě Aaron bylo po všem a PK se už nevrátil. Místo něj nastoupila Lucca, která oproti svému standardu hrála poměrně tvrději, což mi po křehkých melodiích od PK, které mi doznívaly v hlavě, tak úplně nesedlo. Postupem času mě ale její precizní mix strhnul a na party jsem ještě chvíli nechal unášet techno soundem. Následujícího P@ca, který party uzavíral a vlastně i otvíral jsem už však oželel a jal se prospat sváteční pondělí. Pro pořádek dodejme, že avizovaný Philipp Straub nakonec vůbec nezahrál, nikomu to ale nejspíš ani nevadilo, a dále, že na polibek od fanouška PK asi jen tak nezapomene :-)