Trancefusion potvrdila své kvality

Na akci samotnou jsem dorazil někdy kolem půl jedenácté a tou dobou bylo již vše v plném proudu. Po krátkém rozkoukání jsem se vydal do vřavy samotné party. Hned u vchodu mne překvapila celkem nenápadná scéna, kterou pořadatelé pojmenovali „New Talent Stage“. Pokračoval jsem dál a krátce se zastavil na prostřední scéně, která nesla název „New Vision Stage“ a nakonec jsem se dostal kolem jedenácté až do hlavní haly, která se stala pro tento večer „Illusion Stage“.

Jako prvního jsem si poslechl ruského bohatýra, který si říká Arty. Jeho set byl sice energický, ale s trancem žel bohu neměl mnoho společného, Arty hrál až na pár výjimek převážně house, který mi moc na rozjezd nesedl, ale podle reakcí lidí, kterých tou dobou ještě v hale nebylo moc, se jeho set publiku celkem zamlouval a náležitě jej hlasitě oceňovali. Z toho co Arty zahrál jsem postřehl například: Leon Bolier – Me (Main Mix), Ferry Corsten – Punk (Arty Rock-n- Rolla Remix), Tiesto feat. BT – Love Comes Again (Bart Claessen Remix) a na závěr Armina van Buurena feat. Sharon den Adel – In And Out Of Love.



Po Artyho setu a krátké „kulturní“ vsuvce v podobě akrobatického vystoupení jsem se přesunul na New Vision Stage, kde tou dobou začínalo svůj set německé duo Blank & Jones, kteří svůj set pojali lehce v retro stylu a pro mě byl vrchol jejich setu, který jsem slyšel jen zhruba 30 minut, jejich The Nightfly. Jak jsem psal, po cca 30 minutách jsem se šel podívat na New Talent Stage, kde tou dobou hrál Mark Eteson. Ten hrál celkem zajímavé tracky, ale prostředí této scény bylo pro paření dosti nepříjemné, vadila mi především zima, jelikož byla umístěna v chodbě nedaleko kuřácké zóny, kde byl nepříjemný průvan. Světla, která blikala monotónně ve zběsilém rytmu, by bezpečně odrovnala snad každého epileptika u nás do 10 minut. Nicméně jsem vydržel také zhruba půl hodiny, protože Mark hrál skutečně výborně!

Krátce po skončení Markova setu jsem se vydal zpět na hlavní „Illusion Stage“, kde tou dobou končil svůj set Richard Durand songem My Immortal od Evanescence v jeho Bootlegu. Tou dobou byla již hlavní stage celkem slušně zaplněna a schylovalo se k vystoupení největší hvězdy večera, holandského Dje a producenta, který si říká Dash Berlin. Jeho set byl jako vždy plný vokálových songů a jeho komunikace s publikem byla asi nejintenzivnější ze všech Djů, většina lidí se skutečně bavila a Dash si set také očividně užil. Zahrál mnoho songů z jeho vlastní dílny, za všechny jmenuji např. Go it Alone, World Falls Apart, Callisto, Better Half Of Me, Waiting a spoustu dalších hitovek, jako např. Gareth Emery Feat. Christina Novelli - Concrete Angel, Laura Jansen - Use Somebody v Armin van Buuren Reworku, First State feat. Sarah Howells - Reverie ve svém vlastním remixu atd.



Po Dashovi se za mixák postavil Fila, který zahrál svůj typický upliftový set, jeho styl mi vyloženě sedí, a tak jeho set vnímám subjektivně jako nejlepší co jsem na Trancefusion slyšel. Zahrál spoustu vlastních hitovek jako například Perfect Love, We Control The Sunlight, Running Out Of Time, Coming Home a na závěr výbornou Lost Language. Lidí během jeho setu celkem citelně ubylo, ale ti co zůstali, se povětšinou dobře bavili. Mimo jeho vlastní produkce zahrál i moji srdcovku od Armina van Buurena - Burned With Desire v Rising Star Remixu, dále pak Sean Tyas & Giuseppe Ottaviani – Arcobaleno, Emma Hewiit – Miss You Paradise ve Shogun Remixu atd.

Jako posledního Dje jsem si zvolil dalšího Holanďana Leona Boliera, ten mě minulý rok velice nadchnul v SaSaZu, a tak jsem jeho vystoupení nemohl vynechat. Jeho set obsahoval vše, co jsem očekával, především pak energii a spád. Zahrál své tracky Me, Capetown a Mashup Vengeance Sun & Moon, dále pak Marcel Woods - The Bottle (Marcus Schossow Remix), Jacob Van Hage – Convoi, Sander van Doorn - Slap My Pitch Up atd. Bohužel mne zhruba v půl šesté přepadla únava, a tak jsem jeho výborný set neabsolvoval až do konce a odebral jsem se směr postel.

Pokud mám zhodnotit celou Trancefusion, tak musím uznat, že se pořadatelům až na pár věcí vcelku povedla. Asi největším problémem byl relativně špatný zvuk na hlavní Illusion scéně, to bylo bohužel dáno prostorem haly, který je velice obtížný pro ozvučení. Další mínus dávám za velice nedůstojné umístění New Talent Stage v „průchoďáku“. Pozitiva však nakonec převládla, především díky výborným výkonům Djů v druhé polovině akce. Nenarazil jsem kromě invaze slečen na pánských záchodech na žádný větší problém a už teď se těším na další díl Trancefusion, který by se měl konat na podzim.