S očekáváním královské párty přicházím po osmé hodině večerní před královéhradecký zimní stadion, kde postává v malých hloučcích kolem třiceti lidí. Když zjistím, že brány stadionu jsou ještě uzamčené a ten „dav“ venku je zatím plná návštěvnost, nechce se mi tomu věřit. Po dalších několika minutách čekání před budovou ze mě opadla „party nálada“. Když konečně zacinkaly klíče a byli jsme vpuštěni dovnitř, byla jsem už poměrně promrzlá z postávání na jarním deštíku.
U vchodu návštěvníky vítaly krásné hostesky skleničkou sektu a (výbornými) čokoládovými pralinkami. Jo, dobře, to mi náladu zase zvedlo a spokojeně jsem vešla do téměř prázdné haly. Ihned se sháním po line-upu a nejsem jediná. Každou chvíli se někdo někoho ptá „kdy budou hrát ti Kosheen?“. No, nikdo neví. Nevím to ani já. Pohodlně se usadím, jako většina návštěvníků, do pohovky a užívám si pozitivní energii, kterou na studené kluziště přinesl dj Vichy. Jeho set byl vyvážený a příjemně „pařící“. Bohužel bylo to asi to jediné, co utvářelo atmosféru a trochu zastiňovalo trapnost poloprázdného prostoru pod pódiem. Když moderátor Nasty po čase ohlásil, že na Kosheen si ještě pár hodin počkáme, skoro polovina lidí se odebrala do okolních barů a hospůdek. Při takové návštěvnosti totiž člověka v hokejové hale ani vodka moc nezahřeje.
Čas vyplněný djs do jedné hodiny ranní nebyl špatný, ale lidem se příliš nechtělo tancovat, a tak ani opravdu parádní výkon, který předvedl dj Goggle-box, nezměnil fakt, že to pro většinu návštěvníků byl „jen čas čekání na Kosheen“. Doprovodný program byl vybraný také dobře. Lady Smrtka byla poměrně vtipná, tanečnice byly krásné, na Brazil Jumpers nebyl pohled o nic horší. Ale pořád je to samé „skoro“, „poměrně“… Zkrátka ať by se pořadatelé snažili jakkoliv, debakl způsobený nedotaženou promotion fází zkrátka kazil dojem.
Těsně předtím, než sportovní hodiny v hale odbyly 1:00, se začal taneční parket alespoň trochu plnit. Když přiběhla energická Sian Evans, strhla se bouřlivá vlna aplausu. Konečně začíná pořádná party! Hned na začátek padla rádiovka All in my head. Fanoušci se ihned dostali do varu a příval skvělé atmosféry byl znatelný. Každý další song byla vyložená pecka z těch nejznámějších, takže si s nimi mohli zazpívat opravdu všichni. Kdo by neznal Catch nebo Wish? Necelá půlhodina uběhla jako nic, akce se vlastně teprve rozjela, proto když Sian odběhla z pódia, začalo se publikum dožadovat přídavku. Ne, to určitě nemůžou myslet vážně, že by headliner odehrál pět nebo šest písniček a odešel bez přídavku. Že ne? Mysleli. Po čtvrthodině čekání jestli se ještě Kosheen neobjeví, jsme začali opouštět budovu.
Přestože byla Royal Party jinak skvěle připravená, promo se opravdu nepovedlo. Pár plakátů po Hradci zkrátka nestačí, a proto označení „party roku“ u téhle akce zní bohužel spíše směšně.