Lower Dens: instantní extáze

Lower Dens za sebou nemají dlouhou historii – jejich debut Twin-hand Movement vyšel teprve před dvěma lety, poslední desku Nootropics tvořili v poklusu na truné. I přes relativně krátkou existenci mají ovšem LD jednu zásadní výhodu: mají mezi sebou zkušenou a vyzpívanou frontmanku Janu Hunter. Eklektická freak-folkařka vydala svoji prvotinu už v r. 2005 a od té doby spolupracovala např. s Coco Rosie, ale i dalšími méně známými kapelami – její vrchol ovšem přichází až teď, s deskou Nootropics.

Nootropics nepřináší nic nového. Jde v podstatě jen o další pěkně vyzrálý plod zasněného rockového snění, ve kterém je někdy těžké od sebe rozpoznat jednotlivé nástroje, natož pak rozeznat, o čem se zpívá. Warpaint, Beach House, Memory Tapes a vlastně i tak trošku M83, Ladytron nebo Anna Calvi…dál lze přidávat podle libosti.



Lower Dens ovšem oproti debutové desce vsadili tentokrát vše jen a pouze na jednu osobu: Janu Hunter. Její hlas je alfou omegou Nootropics – ne že by se výrazné kytary, úsporné bicí a minimalistická krautrocková elektronika, musely za sebe stydět, ale je to přeci jen Hunter, která skóruje, kde se dá. Když projíždíte každý z deseti vynikajících tracků, máte pocit, jakoby v každém z nich Hunter používala jinou vlastnost svého hlasu – dopad je silnější ještě o to víc, že jí ve vytváření podivně extatické, až spirituální atmosféry, pomáhají pestrobarevné kytarové linky, jemný syntezátorový podklad a cinkavé bicí.

Je nutné říct, že všech 10 skladeb je vysoce návykových – a úvodní trio představuje obzvlášť silný koktejl. Alphabet Song je velkolepým úvodem do světa raušem zpomalené extáze. Několikrát mě napadlo, že tak nějak by asi mohla znít deska Dead Can Dance, Nico a Sigur Rós (viz Nova Anthem) kdyby se všichni měli šanci potkat ve studiu. Intenzivní pocit, že se tady a teď děje něco zcela výjimečného vrcholí v singlu Brains – splašené údery bicích proložené dvěma nebo třemi rychlými akordy na začátku, pak už jen gradující hlas Hunter posílený o druhý vokál a krautrockovou psychedelickou spirálu…


Úvodní trio tvoří kompaktní balíček, jehož vyvrcholením je rychlá a nadpozemská Stem – spolu s Lion in Winter Pt. 2 tvoří ojedinělé, poněkud říznější tracky s větší dávkou elekronických zvuků a také jednu z možných slabin desky – přeci jen působí v kontextu éterické desky hodně cize….tak cize, jak ochuzeně zní druhá slabinka desky, čistě instrumentální Lion in Winter Pt. 1.

Jinak jde o kompaktní a rozmanitou záležitost: poslední, dvanáctiminutovou skladbu In the End is the Beginning by si mohly různé nátury vykládat po svém: pro někoho by dokola se opakující, jemná elektronická smyčka mohla být značkou ambientu, pro jiného by její závěr mohl spadat do jakési podivné odnože kytarového noiseu. A stejně jako je obtížné si desku Nootropic, jejíž název odkazuje do říše tzv. chytrých drog, zařadit, je také těžké vyloupnout z ní to nejlepší. I když, kdo říká, že se o to musí člověk mermomocí snažit…