Yonderboiův maďarský trip-hop v Akropoli

Na Yonderboie jsem se těšila už opravdu dlouho, proto jsem si večer v decentně naplněné Akropoli nemohla nechat ujít. Co vše ale vystoupení charismatického Yonderboie předcházelo?

Olomloucká kapela Narcotic Fields v čele se zpěvačkou s velmi zajímavým hlasem – Terezou Kopeckou začala hrát po osmé hodině do kompletně prázdného sálu. A když píšu kompletně, myslím tím, že v sálu nebyl fakt vůbec nikdo. Opravdu nezáviděníhodné postavení, lidé se naštěstí po chvíli začali scházet. Z Narcotic Fields ještě jednou něco bude. Musí ovšem pořádně zamakat (hlavně na komunikaci s publikem, která byla nulová), aby roztančili více než dvě zřejmě skalní fanynky. Jasný příklad toho, že zajímavá hudba už nestačí, musí se umět prodat. A že Narcotic Fields mají kvalitních tracků zásoby.

Yonderboi přišel, sám, postavil se za pult s laptopem a minimem čudlíků a beze slova spustil více než hodinu a čtvrt trvající set, postavený hlavně na skladbách z posledního alba Passive Control, které vyšlo loni. Charisma z něj teklo proudem, zamračená a ošlehaná tvář rozněžnila nejednu fanynku. Yonderboi jednou za čas hodil oko do publika a ještě více se zamračil. Čechům to holt chvilku trvá. Uběhly asi 3 tracky a konečně při Roast Pigeon si lidé začali mumlat „reach out and get it“ (Mimochodem Yonderboi snad všechny svoje tracky „odmumlal“.) a první zapískání vykouzlilo na Lászlóvě tváři usměv a v očích jiskřičky. A pak už bylo všechno dobré. Lidé se bavili, tančili, Yonderboi se bavil a tančil. Spojení navázáno.



Vrcholem večera byla nejprofláknutější pecka Brighter Than Anything, která protože začínala dost nenápadně, pokud se nemýlím, podařilo se Yonderboiovi protáhnout ji skoro až na 15 minut. Dále zazněly samozřejmě Paint Hunting On The Wall, She Complains a Come On Progeny.

Slabším místem byly Akropolí slibované „impozantní videoprojekce“, které bohužel doprovázely jen několik tracků a motiv byl pořád stejný. Zářnou výjimku tvořila geniální projekce k písni Sustainable Development, obsahující celý text této namluvené skladby, který se různě vynořoval a skvěle doplňoval dumavou atmosféru. „I want to believe.“