Pearl Jam ovládli O2 Arénu akordy i emocemi

Rychle dopít pivo „na stojáka“ a hurá do fronty. Kupodivu bylo čekání u vstupu haly příjemné a bez strkanic. Sem tam se dokonce davem nesou útržky singlů dnešního headlinera.

Po osmé hodině zaznívají první tóny punkové předkapely s názvem „X“. Diváci mezitím v pomalém tempu proudí do arény. Američtí X vystupují sice energicky, ale s očekáváním punkového nářezu jsem se trochu zklamala. A asi nejen já. Nářez se nekonal, a proto se z prvního koncertu stalo spíš čekání na hlavní hvězdu. Posluchači laxně posedávají nebo se pohupují v jemnějších blues-punkových rytmech. Hlediště se zdá být už poměrně zaplněné, ovšem jak za pár minut zjistím, ještě asi třetina lidí není uvnitř. Dav konečně prolomí mlčenlivost, když zpěvačka X Exene Cervenka přivítá na podiu hosta k závěrečné písni. Poprvé se nám tak ukáže zpěvák Pearl Jam Eddie Vedder. V tu chvíli lidé roztáli a závěr se tak předskokanům povedl na jedničku.

Je 20:45 a PJ začínají zvučit. Po 20 minutách začíná první masové vytleskávání. Po další čtvrthodince už publikum skanduje a nadšeně volá své modly na podium. Pět minut před půl desátou jsou prosby vyslyšeny a prostorem se linou první tóny. Už úvodní riffy prozrazují, že přečkat zvučení rozhodně stálo za to. Připočteme-li skvělou práci zvukařů, je už v prvních minutách jasné, že na bezmála 13 000 návštěvníků čeká neobyčejný sluchový zážitek.

Kapela zvolila pomalejší rozjezd v podobě skladby Sometimes z alba No Code (1996). Spolu s Eddiem zpívá snad každý. Nálada zvedá ze sedadel valnou většinu přítomných v po okraj zaplněné hale. Tracklist celého večera byl neotřelým průřezem jejich tvorby. Většinou šlo o singly - od slavného debutu Ten (1991) až po album Backspacer (2009). Zpěvák kapely navíc často komunikoval s posluchači. Ať už o „božím oku“, jak s úsměvem nazval Eddie kruhovou konstrukci na stropě haly nebo o tom, jak špatně nesl poranění ruky, kdy nemohl hrát. Dokonce i česky. Roztomilé „Dobrý fečer“ nebo „Díkují“ vyvolalo pořádné ovace. Návštěvníci se mu za to odvděčili také hlasitým zpěvem hned několika písní. Naprosté šílenství vypuklo například u novější skladby Got Some. Atmosféra, jakou O2 Aréna ještě nezažila! Obsáhlý setlist obsahoval ještě například pecky jako Even flow (z Ten), Animal (z Vs.), Just breathe (z Backspacer) nebo I Am Mine (z Riot Act).
Krásný moment nastal, když frontman požádal publikum, aby najednou zdvihlo nad hlavy vlajky, které sem tam zavlály. Nespočet vlajek stanulo v mžiku nad tisícovkami hlav. Od českých, přes slovenské, polské, litevské, řecké, maďarské, italské třeba až po švýcarskou. Krásnou vychytávkou byla také „zrcátková kytara“, kterou Eddie Vedder v druhé půlce vystoupení vrhal kužel světla na skupinky diváků. V tuto chvíli se pomalu chýlil čas ke konci a zanedlouho Pearl Jam opustili podium. Žádost o přídavek v podobě bouřlivého potlesku, hlasitého křiku a hvízdání doplňuje ještě dupot tak hlasitý, jako bychom se nacházeli uprostřed obřího vosího hnízda, které mohutně bzučí. Skupina nezklame a s díky vbíhá na podium. Do přídavku zahrnují některé tradiční covery, například Crazy Mary písničkářky Victorie Williamsové.



Srdečné publikum i stálice grungeové scény si společně užívali plnými doušky. Ve chvílích, kdy pánové z PJ vytáhli dokonalá kytarová sóla, mohli jsme zažít nefalšovaný hudební orgasmus. A mnohonásobný!

V úvodu zmiňuji vysoká očekávání, která nemuselo být vůbec jednoduché naplnit. Hvězda Seattlu je však v mnohém předčila!