10. narozeniny Watergate si zasloužily opravdu neobyčejnou oslavu. Proto se neslavilo přímo v klubu, ale ještě o kousek dál východněji ve čtvrti Rummelsburg. Oslava začala úderem dvanácté hodiny. Na dvou pódiích se vystřídalo hned několik rezidentních djs. Zatímco první stage se nacházela v samém středu areálu uprostřed písčité „pláže“, druhá byla schovaná v zeleni, kde stín a chladný svěží vánek proudící od řeky osvěžoval až do desáté hodiny večerní druhou polovinu návštěvníků.
Já jsem na místo dění dorazila okolo druhé hodiny odpolední. Areál byl už solidně zaplněn a na „vodní“ stage zrovna udával rytmus
Fritz Zander. Jméno jako takové jsem už znala a myslíce si, že zde strávím maximálně prvních deset minut, zůstala jsem až do konce setu. Mix prvotřídního deep housu nepřesáhl rychlost 122 BPM a pro letní dusné počasí, které tou dobou panovalo, byl Fritzův set jako dělaný. Tou dobou už ale začínal svůj dvouhodinový výstup můj oblíbenec a matador z Mobilee records Sebo K. Přesto jsem ještě pár minut poslechu věnovala polské dvojici
Catz´n Dogz, která se ještě více ponořila do lyrických deep housových vod. Za zvuků zasněného a o poznání ještě pomalejšího soundu jsem se odebrala k hlavní stage.
Sebo K a jeho o kousek hbitější a „tvrdší“ (v tom nejjemnějším slova smyslu) zvuk zkombinovaný sem tam s vynikajícími melodickými tracky opět nepřesáhlo ono magické číslo 122. Bosé nohy, pláž, koktejly a výborná nálada spojená s domácí atmosférou útulného open airu dala zapomenout i na blížící se černočerná mračna, která se hromadila nad areálem. Během několika minut se spustila silná bouřka, která sílila společně s prvními beaty živého vystoupení
Âme. Lyrický sound jakoby se spojil s přírodou a stvořil tak poslechový mix, jehož první půl hodinu bezmála polovina návštěvníků strávila schovaná pod přístřešky a slunečníky. Během chvíle se ale mračna jakoby zázračně rozestoupila a sound dostal úderem šesté hodiny podstatněji živější nádech společně s mladým talentem jménem
Jamie Jones.
Vrchol večera ale přišel až během vystoupení pro mě do té doby neznámé čarodějky jménem
Tania Vulcano. Nenápadně gradující set propojen spletí minimalistických prvků mě nenechal odejít ani na minutu z druhé stage, která byla tou dobou zaplněna do posledního místa. Hypnotizující, pomalu a jemně vrstvený příběh podstatně zkrátil poslech setu mnou nejvíce očekávaného
Solomuna. Po 20 minutách byť nádherného Diynamic soundu jsem se totiž vrátila na druhou Water stage do-poslechnout Taniu a zůstala zde i na o kousek tvrdší výstup
Marca Resmanna, který přesně v 22:00 celý hudební maraton zakončil.
A byla to nejen hudba, která vládla celé party. Atmosféru totiž dělali minimálně z poloviny také partypeople, kteří si open air maximálně užívali. Party se pak „rozdrobila“ do dalších místních klubů. My jsme vyrazili do Klub der Visionäre, kde nás překvapila svým hodinovým setem zasněná tINI, o tom ale třeba zase příště…
Takže ještě jednou, alles Gute, Watergate!