Velmi krátké vystoupení ONYX

Se slzou v oku vzpomínám na dobu (před více než 10ti lety), kdy jsem na střední škole hrdě nosil trička se symbolem Onyxu, pobrukoval si „BACKDAFUCUP“ a říkal si jak by bylo geniální slyšet tohle na živo. A stalo se. Sice to trvalo nějaký ten pátek, ale nakonec jsem „bald-heads“ přeci jen slyšel na vlastní uši... Bohužel sobotní večer jsem Roxy opouštěl s kapkou zklamání.

Poté co, jsem se promačkal davem u vchodu a šaten, poslechl docela nadějný set DJ OPIA a DJ FIVA, sem se bohužel marně tlačil davem co nejblíže podiu. Během chvíle byla Roxy naplněná k prasknutí a kdo přišel o trochu později měl prostě smůlu. Abych řekl pravdu, nebyl jsem jediný kdo si avízovaný maximální počet 800 lidí představuje jinak. Roxy byla maximálně našlapána a dle mého střízlivého odhadu se tam pohybovalo minimálně o 100 lidí víc. Bouřlivý dav končil až u obou barů – jak dole tak i na balkoně. Navíc opozdilcům, kteří by od dolního baru chtěli vidět Onyx překážela velkoplošná reklama svěšená z horního balkonů a nebýt alespoň menší škvíry neviděli by Onyx asi vůbec.


Onyx – tedy hlavně Fredro Starr nastoupil se svým typickým nasupeným výrazem i agresivně laděným hlasem něco po deváté. Nevím jestli je to zvykem amerických hoperů, ale potom co na Creamfileds PUBLIC ENEMY přijeli s „bratrancem mého dobrého kámoše“, mě vůbec nepřekvapilo, že se na podiu vedle Fredra objevil jakýsi bratranec některého z přátel old-school členů kapely. Na podiu působil sice velmi stylově, ale o se týče rapu, odtáhl vlastně celý set Fredro. Škoda jen že Fredro sebou nedovezl svého bratrance a člena kapely Stickyho. Jak je ovšem pro mnoho fanoušků známo Sticky Fingaz se nyní více než zpěvu věnuje filmu (Sticky natáčí další pokračování filmu BLADE, kde střídá Wesley Snypse).


Celému koncertu pak dominovaly staré hitovky 2 nejznámějších alb (BACKDAFUCUP a ALL WE GOT IZ US). Sobotním večerem zněly takové klasiky jako „slam“, „throw ya gunz“ „last dayz“ či „shifftee“. Možná je škoda, že Fredro nezabrousil vice do nových alb, ale v husté atmosféře to zjevně nikomu nevadilo a Fredro jako by až moc dobře věděl, že stačí odezpívat notoricky známé songy. Ovšem s rukou na srdci můžu říci, že právě kvůli těmhle evergreenům jsem se na koncert opravdu těšil.


Z lehké nostalgie mě ovšem dostala celková doba vystoupení. Celá show trvala cca půl hodinky a to se člověk vlastně ani nedostal pořádně do varu natož na práh dávných let, kdy ONYX byli stejně slavní jako např. Cypress Hill. Poté co Fredro odzpíval naposledy SLAM a přinutil celou roxy zvedat ruce, odešel a už se nevrátil. Po asi pětiminutovém skandování, kterým hřměla celá Roxy, nepřišli ani z jedním přídavkem. A to čekal snad jen málokdo. Nebylo divu, že po tomhle menším faux-pas opustila většina lidí nedýchatelnou Roxy a tak se kolem desáté hodiny Roxy skoro vylidnila.

Shrnuto a potrženo, jsem sice rád, že jsem mohl Onyx slyšet a vidět alespoň Fredra v akci, hořkou pachutí koncertu ovšem zůstane vystoupení trvající chabých 30 minut, nekompletní kapela, konec bez přídavků a naprosto přeplněná Roxy... Inu není vždy vše dokonalé.

Fotoreport z akce najdeš na Hip-hop.cz