FRAME

Krátký film, ať už vzejde z rukou profesionálů nebo amatérů nemá v dnešní době u nás podmínky zrovna ideální. Na cestě k divákovi mu brání několik překážek.

Tou první je překážka finanční, se kterou nesnaží vyrovnat. Na pomoc mu přišly nové a hlavně dostupné digitální technologie v podobě kamery a počítačové střižny. Filmaři nemusí počítat každý metr protočeného filmového pásu. Mohou si vyzkoušet všechny typy, délky záběrů a jen točit, točit, točit, protože to je přece mazací. Takže jsou omezeni pouze sami sebou, svými dovednostmi a nápady.

Druhou překážkou, na kterou krátký film donedávna narážel, jsou možnosti jeho prezentace. A právě v této oblasti čeká krátký film slibná budoucnost. Digitální projektory jsou běžnou součástí každého většího kina, vysokorychlostní internet se rozšiřuje čím dál tím rychleji, naše televize přijímá první digitální vysílání a na krátká videa se můžeme dívat v mobilních telefonech a kapesních hudebních přehrávačích.

A zde přichází poslední, zásadní překážka. Malý zájem veřejnosti o krátké filmy. Co si představíte pod pojmem krátký film, kdy a jaký jste naposledy viděli? Má ho vůbec cenu podporovat? Podle lidí z Občanského sdružení FRAME zní odpověď jednoznačně ano.


Občanské sdružení FRAME vzniklo v roce 2004 s cílem podpořit prezentaci českých i zahraničních krátkých filmů společně s jejich autory.

Jako svůj první projekt představilo o.s. FRAME v multiplexu Palace Cinemas Slovanský dům v Praze (odkaz) akci s názvem „večery FRAME“.

- večery FRAME jsou příležitostí pro amatéry a začínající filmaře uvést veřejně své krátké filmy, stačí vyplnit registrační formulář (odkaz na registrační formulář)

- večery FRAME jsou příležitostí pro diváky zúčastnit se objevování nových talentů a také spatřit první filmy dnes již uznávaných filmových tvůrců v rámci kolekce “FRAME classic”

- večery FRAME se konají každý poslední čtvrtek v měsíci (mimo velkých letních prázdnin) v multiplexu Palace Cinemas Slovanský dům od 19:30 hodin, v sále s DLP projektorem, vstupné je 49,- Kč

- po projekci se v předsálí koná FRAME párty, na které si diváci, tvůrci i hosté večerů FRAME mohou společně diskutovat o nejčerstvějších filmových zážitcích, při pití zdarma nabízených welcome drinků, celou atmosféru završuje příjemná hudba (hraje DJ Mist)


Krátký film

Krátkost poskytuje filmu mnoho výhod, ale ty jsou dost těžko zvládnutelné. Film zde totiž podléhá jinému rytmu a výstavbě a my se musíme vyhnout tomu, abychom natočili fragment nebo výtah z jiného filmu.

Může se ubírat třeba klasickou povídkovou cestou a opírat se o účinek posledního záběru. Je také možné držet se zájmu o spojení zvuků a obrazů.

Krátký film může také těžit z fantastiky, anebo se naopak může jednat o něčí portrét. Můžete čtvrt hodiny sledovat nějakou osobnost a nestarat se o příběh ani o jeho soudržnost. Myslím, že se tak lze velice přiblížit fonéma vérité, životnímu okamžiku. Divák však klade na krátký film nižší nároky, dá se tu riskovat. Ani zde ale nejsou žádná pravidla. Můžete udělat cokoliv, ale ne „cokoliv“, ne náhodně.

Carriere, Jean-Claude, Vyprávět příběh, str. 65


Program:
Jarní večer frame na téma partnerské vztahy:


Pokus
režie: Tomasz Winski
FAMU, 20 min.

On a ona spolu spí a bydlí. Jednoho večera uvítají ve svém bytě návštěvu jiného mileneckého páru. Ona si myslí, že přišli jen tak normálně pít. Netuší, že se s nimi On smluvil na trochu jiném plánu, jak společně strávit čas. Jak přibývá alkoholu v hlavách, pomalu mizí zábrany a začíná být jasné, o co v tomhle pokusu vlastně jde. O „To“!

Tomasz Winski, student třetího ročníku katedry režie na FAMU, se ve svých dosavadních filmech vždy soustředil na psychologickou hodnotu rozehrané situace a nejinak tomu je i v jeho zatím posledním filmu. Komorní bytový příběh dvou mladých párů dlouho krouží kolem toho, než se dostane do fáze „swinger´s party“, a když se to pak stane, jsou zásadnější ty pocity, které nastanou potom. Když se zdá, že finále filmu trochu ztrácí dech, závěrečná replika z úst jedné z dívek sekne do živého. Tomasz Winski získal na Famufestu 2005 za tento film hlavní cenu pro nejlepší režii.


MRG Manželství Roberta a Gábiny
režie: Radovan Síbrt
FAMU, 17 min.

Gábina a Robert jsou manželé. Robert má rád luxusní auta a pracuje proto, aby si je mohl dovolit. Gábině pomáhá práce na erotickém serveru oblíbit si vlastní tělo. Spolu jsou přes týden, víkend tráví s milencem/milenkou. Nemají s tím problém. Nebo mají?

Radovan Síbrt portrétuje tento nezvyklý (nebo je to už dnes vlastně zcela normální?) partnerský vztah poněkud odcizenou filmovou formou. Dlouhé záběry zachycující minimální nebo monotónní pohyb. Komponované obrazy z „všedního“ života páru působí chladně. Hrdinové na plátně v obraze skoro vůbec nepromluví, všechny výpovědi se odehrávají asynchronně, natož aby pak mluvili na sebe. Když se konečně spolu ve filmu sejdou na v sedě na posteli, působí trochu jako dva nezávislé monolity.Patří k sobě vlastně vůbec?
Film na Famufestu 2005 získal cenu pro nejlepší film studenta prvního ročníku.


Melodie padajících slz
režie: Jan Těšitel
FAMU, 30 min.

Do Pardubic přijedou vlakem žena a muž. Poprvé se vidí na nádraží. Přijeli za prací, budou dělat pohovor na to samé místo. Zatím to neví. Přijeli změnit svůj život, ona návratem do dávno známých míst, on odchodem do neznáma. Podaří se jim to? A podaří se jim to spolu? To nejspíš neví nikdo…

Mohlo by být docela zajímavá dohadovat se, jaká byla původní inspirace režiséra snímku, studenta filmové vědy. Do jaké míry se odrazily v jeho přístupu trend nové filmové narace, či vliv francouzské nové vlny Levého břehu. Příběh setkání dvou lidí v cizím městě velmi pomalu „protéká“ před divákovýma očima, jeho proud se netříští o kameny, nekroutí se ve víru, nepropadá se do vodopádu. Možná je zvolená věrnost stylu až moc důsledná, možná je film přece jen moc dlouhý, ale kdyby pro nic jiného, tak proto, že se podařilo zachovat plynulost tohoto filmu-řeky, má smysl si toto dílko dopřát.


Klidná rána
režie: Tomáš Holeček
FAMU, 12 min.

Vesnická horská samota v roce 1946 obývaná manželským párem a ještě jedním mužem, jehož vztah k obou manželům (především však k ženě) je poněkud nejasný. Takový trojúhelník nikdy nedělá dobrotu. Nebo leží za mlčením manželů ještě něco jiného? Každopádně čím více je ticho, tím více se čeká úder hromu…V hlavní ženské roli Ester Kočičková.

Zdá se, že si Tomáš Holeček, student scenáristiky na FAMU, ve svém dílku trochu pohrál s poetikou české nové vlny. V jejích intencích je vyvedená černobílá kresba přírody, mlčenlivost hrdinů či rozlité bílé mlíko jako symbol smrtelného zranění. Trochu nepřesvědčivě působí určitá pocitová (až žánrová) rozkolísanost filmu. Začíná jako lyrické drama a závěr tíhne skoro až k hororu, a tak trochu není jasné, na čem vlastně jsme. Určitě však lze zaručit, že výborná scéna zobrazující vlastní „klidnou ránu“ vám v paměti utkví na dlouho.


Musí být má
režie: Max Hoffman
FAMU, 9 min.

Mladý umělec má doma pěknou mladou ženu. Jenže to vypadá, že se mu nějak ztrácí mezi všemi obrazy a sochami, které se v bytě nakupily. Zatímco umělcova žena čeká, až si jí její muž konečně začne všímat, umělec čeká na někoho, kdo si konečně přijde nějaké jeho dílo koupit. Jednoho dne u dveří zazvoní muž a naráz se dočkají oba.

Filmem Musí být má se divákům Frameu představují mladí zahraniční tvůrci studující na pražské Famu v rámci programu Famu International.Tento úsměvný snímek přináší na závěr naší přehlídky „mrazivých citů“ funkční recept na elegantní řešení partnerských krizí bez užití milenců, seker či skupinového sexu. Určitě nebude bez zajímavosti zhodnotit, co se v Praze naučil spolu-režisér filmu Max Hoffman – syn hvězdného Dustina Hoffmana.

FRAME classic

Elfilm

Nejdřív byl Jakub malý kluk a měl medvěda, pak vyrostl a našel si holku. Byl s ní hodně šťastný, a pak už tolik ne, a pak všechno skončilo. Jenže ne pro Jakuba, a tak vezme kameru a natočí o své lásce hravý hořce sladký film tak, jak on sám to vše viděl.

Elfilm Jakuba Sommera vyhrál v roce 2001, festival studentských filmů, Famufest. Na rozdíl od oficiální festivalové poroty, která film ocenila, objevily se také reakce nepříliš nadšené, jako třeba ta z pera Petra Marka v časopise Cinepur: „Ten film se pohybuje po tak bezpečných cestách tisíckrát prošlapaných point, gagů a nadsázek z předchozích třiceti let kinematografie /té všeobecné, „konsensuální“/, že sám sebe zcela překrývá, stává se ničím. Je dokonale konformně „mladý“
Který názor vám bude po skončení projekce bližší je už jen na vás.

´webové stránky

V Brně můžete navštívit Palace Cinemas- Velký Špalíček 9. května, kde se uskuteční taktéž projekce krátkých filmů.