Etika na internetu

Etika na internetu

13. 04. 2005  |  Autor: Jirka  |  Komentáře (1)
Krátké zamyšlení nad pojmem Etika na internetu, zhodnocení církevního textu a konfrontace s nim...
V této eseji jsem se rozhodl konfrontovat své názory na vztah internetu a významů jako je etika, morálka atd. s textem pro svět informačních technologií dosti netypickým – studií Etika v internetu, kterou sepsal arcibiskup John P. Foley (president Papežského výboru pro sociální komunikaci). Text vychází přibližně ze 40ti církví již dříve publikovaných děl vztahujících se k novým technologiím a komunikaci mezi lidmi. Byl vydán na konci roku 2002 a řeší takové zásadní otázky jako zda je vůbec etické a společnosti prospěšné používat toto nové informační médium a jak nejlépe dosáhnout toho, aby internet splňoval všechny církevní požadavky.
Tento text jsem si zvolil protože mě zajímalo jaký je vlastně církevní názor na tak rozporuplné informační médium jako je internet a také protože jsem očekával, že mi jakožto ateistovi a člověku, který používá internet každý den v práci, ve škole i ve volném čase poskytne mnoho příležitostí ke konfrontaci svých názorů s názory církve. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen, že církevní názory na internet publikované v tomto díle jsou vesměs velmi pozitivní, ne však přehnaně, a vcelku se jen velmi málo liší od názorů mých, dokonce některé myšlenky o etičnosti internetu mě nikdy dříve ani nenapadly. Ve své práci nebudu rozebírat ani zpochybňovat tvrzení jako že internet, stejně jako všechno ostatní, je dílem Boha a Ježíše Krista, ale zaměřím se na to jaká morální úskalí souvisejí s používáním internetu a jak se jich vyvarovat.
Hned v úvodu autor definuje internet jako celosvětovou dostupnost či možnost přenosu nápadů, informací, obrázků a dalších dat mající samozřejmě pozitivní i negativní následky na psychický, morální a sociální vývoj člověka, strukturu a fungování lidských společenství i na vnímání a přenos hodnot, pohledů na Svět, náboženství, ideologií a dalších věcí. Etická otázka zda je internet pro nás přínosem by měla znít takto – podílí se na lidském vývoji a pomáhá lidem lépe či lehčeji naplnit a uspokojit jejich potřeby a požadavky? Odpověď je samozřejmě ANO! Internet je nové a bezpochyby nejsilnější komunikační médium – telegraf, rádio, televize – to vše jsou média, která odstranila v posledních 150ti letech lidem spoustu překážek v dalším rozvoji.
Uvedené vlastnosti internetu samozřejmě napomáhají globalizaci – obchod, komunikace, kultura jsou čím dál méně spoutány hranicemi zemí. Globalizace na jedné straně zlepšuje životní úroveň a rozvoj, umožňuje lepší efektivitu práce a poskytuje lidem pocit celosvětové soudržnosti, na straně druhé způsobila úpadek celých národů a obrovskou chudobu zejména na jižní polokouli. Tyto chudé země nemají šanci se vymanit z bludného kruhu chudoby a jejich obyvatelé jsou odříznuti od blahobytu a prosperity zemí z globalizace těžících. Ale nebyl právě nedostatek informací a vzdělání příčinou toho, že se tyto země nedokázaly vhodně zapojit do globalizačního procesu, popřípadě neodmítly se do něho vůbec zapojit? Změny v technologiích jsou prostě příliš rychlé na to aby na ně kultura byla schopna vhodně reagovat. Jediné co může negativní dopady těchto změn na lidskou kulturu eliminovat je vzdělanost a dostatek informací, což poskytuje právě internet.
Mezinárodní dialog je velmi pozitivní věc, ale na internetu má samozřejmě také dva úhly pohledu. Jednotlivé národy by se měly od sebe co nejvíce naučit, ale pokud komunikace na internetu probíhá pouze v angličtině jedná se spíše o jakousi diktaturu západního způsobu života, jehož způsob a hodnoty jsou bezesporu velmi diskutabilní. V posledních letech se však dostupnost a možnost používání internetu v dalších jazycích neustále zlepšuje.
Další diskriminace z hlediska přínosu internetu může být i majetková – na úrovni jednotlivců i států. Bohatí mají daleko lepší možnost přístupu i vybavení k používání internetu. I tato situace se ale nadále zlepšuje – počítač postačující k používán internetu se dnes nechá pořídit doslova za pár korun a celosvětové projekty pro rozvoj internetu jsou velmi efektivní. Například některé Asijské země jsou sice považovány za velmi chudé, ale v internetové dostupnosti jsou na tom daleko lépe než západní Svět. Nejlépe se to osvědčilo v Indii, kde není výjimkou, že vesničan žijící v dřevěné chatrči má do ní zavedený internet 10 MB/s (rychlost o které se většině obyvatel Evropy ani nezdá).
Dalším typem diskriminace, který autor uvádí je diskriminace žen na internetu. Bohužel toto téma nijak dál nerozvádí takže si nejsem jist co tím má přesně na mysli. Pokud nějaká takováto diskriminace na internetu existuje tak jedině pozitivní diskriminace, čili zvýhodňování. Internet sice využívají více muži, ale ženám v jeho využívání nikdo a nic nebrání. Navíc každý uživatel si přece může sám vybrat jestli údaj o svém pohlaví při internetové komunikaci zveřejní nebo ne.
V současnosti asi nejvíce diskutovaným problémem je pravdivost informací na internetu. Měl by za tyto informace nést odpovědnost jejich autor? Rozhodně ne – posouzení relevance informací by měl vždy dělat až koncový uživatel. To že člověk sám bude schopen určit či odhadnout důvěryhodnost nalezené informace je jediná možnost jak zabránit tomu aby se internet nestal místo zdroje informací zdrojem dezinformací. Velký pokrok v této problematice udělaly internetové vyhledávače, které dnes již běžně hodnotí informace podle relevance časové i podle důvěryhodnosti zdroje. Internet je nové médium a proto se lidé teprve budou muset naučit ho správně používat. Je tedy hlavně na školách aby začaly žáky učit místo toho jak informaci najít na internetu to jak tam najít důvěryhodnou informaci. Autor nepravdivé informace nemusí být vždy znám a svalovat vinu na majitele severu se už i v praxi ukázalo jako nespravedlivé a nefunkční. V zásadě jakýkoliv pokus jak zamezit vývoji internetu nebo aspoň tento extrémně rychlý vývoj zbrzdit se ukázal jako bezzubý.
Jaký je tedy vztah internetu a zákonů? Shoduji se s autorem této studie, že by nebylo správné brát internet jako něco extra a protože je to něco extra a je to nové je ihned potřeba spoutat to zákony. Internet je přece ve své podstatě stejné komunikační médium jako rozhlas, televize nebo tisk. Principem stále zůstává že někdo prezentuje informaci ostatním. Tuto problematiku by přeci měly bez problémů řešit již existující zákony = rozhodnout co je a co není zákonné. Copak není náš již existující právní systém schopen určit co je to pomluva, dětská pornografie, porušování autorských práv atd.? Speciální zákony, popřípadě novely zákonů pro svět internetu by měly vycházet jen v případech kdy je to nezbytné jako je Zákon o elektronickém podpisu, Antispamový zákon a další. Pravidlo „Zakázané ovoce chutná nejlépe“ platí na internetu mnohonásobně víc – pro člověka je přece daleko lehčí někoho pomluvit, poškodit, nebo prezentovat ilegální informace když se může schovat za svou „internetovou anonymitu“. Navíc jak jsem měl možnost se přesvědčit zde na škole v předmětu Kriminalita na internetu a i v praxi - nové a narychlo vznikající zákony jsou často nesmyslné a nadělají více škody než užitku. Dalším pozitivním vztahem internetu a zákonů je že se často setkáváme se situací kdy internet pomáhá řešit nedokonalost našich zákonů – jejich generalizovaná aplikace na konkrétní kauzy je často nespravedlivá. Internet je v mnoha případech jedinou možností jak může jednotlivec upozornit veřejnost na újmu, kterou mu způsobilo rozhodnutí soudu. Uvedu názorný případ – v roce 1999 žaloval tehdy asi největší internetový obchod pro děti Etoys.com dětskou popovou kapelu Etoy zato že zneužívá jejich jména – požadovali vydání domény Etoy.com a zaplacení odškodného. Majitel domény zastupující dětské umělce si samozřejmě nemohl dovolit tak dobré právníky jako majitel internetového obchodu a spor prohrál. Ani reakce zákazníků na tak bezohledný postup hračkářství proti dětem nedonutili zprvu Etoys.com nepožadovat ještě tak vysoké finanční odškodné. Následná internetová kampaň ale během několika týdnů způsobila pokles denního obratu Etoys.com z několika desítek tisíc na pouze několik desítek kusů hraček. Firma byla pod hrozbou bankrotu nucena doménu dobrovolně vrátit a vzdát se odškodného. Uvedená kauza ale nebyla vyhrána pouhou internetovou peticí, při vší úctě nepřikládám moc velkou důvěryhodnost ani efektivitu věci jako je internetová petice. I Etoys.com věděli, že internetová petice jim nikdy celosvětový příliv zákazníků nezastaví. V této kauze byl poprvé použit výraz kyberterorizmus – zastánci dětských umělců nechtěli přilévat benzín do ohně tím že by někoho přemlouvali aby nechodil na stránky firmy Etoys. Věděli že podobné jednání by mohlo zástupci dětí, který nebyl schopen zaplatit pokutu, ještě přitížit a tak zvolili přesně opačnou taktiku – nabádali uživatele internetu aby naopak na stránky Etoys chodili co nejčastěji. Extrémní počet přístupů tak neodvratitelně zablokoval servery firmy Etoys. Asi o nejrazantnější postup jak spoutat internet zákony se pokusila Čína. Ve snaze co nejvíce odříznout své obyvatele od svobodných informací nařídila Čínská vláda vybudování takzvané novodobé Čínské zdi. Každý email, doslova každý bit tekoucí přes internet do této země měl být nejprve zkontrolován a vyhodnocen jestli nejde o šíření protikomunistických ideologií. Kampaně jako Hack China ale hned v následujících měsících prokázaly neuvěřitelnou celosvětovou soudržnost a vynalézavost uživatelů internetu. Cílem drtivé většiny z nich není zákony porušovat ale porušit a nerespektovat ty o kterých se domnívají že jsou nespravedlivé. Podobné kauzy pozitivně přispívají k formování páva na internetu a řešení otázek jako je internetová bezpečnost či etika. Aby se internet doslova nevymkl právní kontrole je potřeba vypracovat vhodné právní normy, ty by měly vznikat uváženě, jednotně a celosvětově, spoluprací internetových expertů stejně tak jako vzniká internet. U nás je bohužel praxe taková, že směrnice přicházející EU jsou pouze narychlo a nesmyslně přeloženy a vznikají často úplně nesmyslné zákony plné špatných či doslovných překladů.
Mohl bych zde pokračovat ve výpisu etických i neetických aspektů internetu donekonečna ale už je načase svůj názor shrnout – Internet je nové, průlomové médium, které nám toho bezpochyby více dává než bere a určitě by nebylo správné jeho vývoj jakkoliv přehnaně omezovat či zavrhovat. Je na naší společnosti i na každém z nás jak se s tímto novým zdrojem informací vyrovnáme. Můj konfrontovaný text považuji za velmi dobrý. Že by si církev už konečně uvědomila svou zbytečnou snahu stavět se do cesty lidskému pokroku?


Můj konfrontovaný text je v příloze a je i volně dostupný na adrese http://www.vatican.va .


1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:

26. 05. 2006 | 00:24:38
+0 | -0
hodně OFF TOPIC článek, jen na otestování vyhledávačů, ale třeba to pomůže někomu s psanim referátu :-)
JE ČAS VYRAZIT NA
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2022   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika