Ani SunStorm nezaplnil Envelopu

Naše cesta do Olomouce se neobešla bez komplikací, na což už si bohužel ač nechtě začínám zvykat. Potom, co nám úplně před nosem (ten výraz je víc než výstižný) ujel vlak, měl pro změnu autobus téměř dvouhodinové zpoždění, takže jsme přijeli do Olomouce až kolem jedenácté. Do toho všeho „nádherné deštivé počasí“, které naší náladě taky moc nepřidalo. Na to, že se proletíme v horkovzdušném balónu jsme tedy mohli zapomenout, stejně tak jako na liveact Southeastů, na nějž jsem se moc těšil. Ten se odehrál pro mě v absolutně nepochopitelných 9 hodin. Zde mě trochu unikla myšlenka pořadatele, který nechal line-up sestavit podle soutěže přes internet. Nemyslím si i při vší úctě k party people, že by mělo být na nich, aby sestavovali line-up, protože by měl mít přece jen nějakou hlavu a patu a na to je potřeba, obzvlášť u akce takovéto velikosti, jak zkušenost tak hudební cit.


Poté co jsme přišli do Envelopy mě čekali naštěstí už jen dvě zklamání a po zbytek party jsem se bavil naprosto skvěle. První překvapení nastalo tehdy, když jsme si chtěli spravit náladu po cestě nějakým tím alkoholem ve VIP sekci. Obsluha na baru i přestože ( i když možná právě proto) okouzlující nás poslala kamsi naprosto nesmyslně a na dalším baru pro změnu o žádném VIP nevěděli. Naštěstí jsem do třetice všeho dobrého na třetím baru narazil na barmana se kterým se znám a ten mě navedl přesně tam kam jsme potřebovali. To druhé zklamání byla Michaela Salačová za gramofony. Je mi líto, ale její vystoupení ala „naháněná desek“ jsem i přes zlepšenou náladu alkoholem opravdu nepřekousnul. Naštěstí přešla ke stylu, kde to není moc poznat a tak si pravděpodobně i po pátku lidi budou vyprávět jak byla Míša super. Asi to zní až moc kriticky, ale ve srovnání se zbytkem djs byl pro mne její set někde úplně jinde. V takových chvílích závidím povětšinou nic netušícímu publiku, které se tak jako tak baví.


Přesně o půlnoci se postavil za svůj laptop Grovskopa a od té chvíle až do rána to byla jedna velká mela. Grovskopa rozjel perfektně lidi svým koncertem a přichystal je na headlinera večera Redheada. K produkci se přidal také MC Igra, který vše umocňoval svými hlasivkami. Redhead potvrdil svoje kvality a nakládal rozjetému publiku co se do něj vešlo a ani po něm nastoupivší Ogi i Sven Wittekind z nastoleného tempa nijak neslevili. V případě Svena Wittekinda jsem po rozruchu okolo něj při vystoupení na Apokalypse čekal možná o kapičku víc, ale rozhodně jsem si také jeho set užíval, i když ke konci už spíše z barové židličky. Z té mě neuvěřitelným způsobem zvedl o půl šesté Dj Boss. Po ránu se do lidí opřel takovým způsobem, že to nemohlo nikoho nechat klidným a opět jen potvrdil svoji vysokou kvalitu a kvalitu slovenské techno základny.


Sunstorm Indoor byla pro mě až na pár much (nikde jsem si nevšiml například tolik propagované Discrete zone) skvělá párty, kterou jsem si parádně užil. Bohužel se opět promítla již nějakou dobu trvající krize olomoucké techno scény a nepřišlo až tolik lidí kolik si i sami pořadatelé představovali, možná by dokonce bylo na místě říct zasloužili. Neubráním se totiž otázce, co ještě víc lidi chtějí?

Fotoreport ze Sunstormu