Hangáry 2006: Westbam byl pro mnohé zklamáním

Místo konání festivalu mělo být nedaleko Hradce Králové, v areálu letiště. O hudební projekci se měly starat 4 stage, dvě venkovní a dvě umístěné přímo v hangárech. Line-up zněl více než lákavě, především pro fandy elektra a jeho všech odnoží a také jungleu. Namátkou vyjmenuji pár hlavních tahounů v podobě Westbama, Tvykse, Orbitha, Chrise Sadlera, Skyline, Katchy, Philipa TBC a mnoha mnoha dalších. Tento line-up mi stačil k tomu, abych dlouho neváhala a vypravila se na tuto akci až ze sto kilometrů vzdálené Prahy. Jako dopravní prostředek jsem zvolila vlak, ovšem ani náhodou jsem nemohla tušit, že se cestování stane tak trochu noční můrou onoho osudného večera i sobotního rána.


Po necelých dvou hodinách cesty vlakem jsme vystoupili na nádraží v Hradci Králové a jali se hledat onen posílený spoj, kterým měl být bus č. 15. Ten nás měl dovézt přímo na letiště. Jeho posílení mělo spočívat ve dvakrát častějším výjezdu oproti místnímu jízdnímu řádu. Ovšem už nám nikdo neřekl, že autobus jezdí v podvečer jednou za hodinu, takže jsme se mačkali bezmála deset stanic v přeplněném autobusu, do kterého se většina místních občanů bála nastoupit a pokusili se o to jen ti nejodvážnější. Nutno dodat, že taxislužbu s logem festivalu jsem u hlavního nádraží za celou dobu čekání nezahlédla.

Každopádně brzy jsme se dočkali a po chvíli pěší chůze se dostavili přímo na letiště. Na první pohled na mě prostor působil jako ne moc velký, což se ovšem záhy osvědčilo, jednak útulností, jednat tím, že koho jsem potřebovala najít, jsem relativně rychle najít dokázala. Dvě stage umístěné v hangárech působily undergroundově a nezvykle, mě se tento nápad opravdu velice líbil. Další dvě byly vždy „zašité“ v různých koutech, takže hudebně se nijak nerušily. Jídla a pití bylo všude dost, bohužel pivo se prodávalo pouze u dvou stánků, takže téměř příděl podle pořadníku, až později barmany napadlo si pivo předtáčet a ušetřili tím návštěvníkům spoustu času, který pak mohli strávit tancem, činností milejší, než je postávání ve frontě.


Během našeho příchodu hrál na hlavní stagi dj Goes-F, kterého jsem bohužel neměla to štěstí moc slyšet, jelikož jsem samozřejmě nejdřív chtěla prozkoumat terén. Ovšem Tvykse už jsem si ujít nenechala, protože přímo na něj jsem také konkrétně měla spadeno. A nezklamal mě, naopak, každým setem na mě dělá větší dojem a o jeho osobě (mohu soudit pouze djskou) nemůžu jinak, než hýřit superlativy. Holt kdo umí, umí. Bohužel se s Tvyksem kryli Skyline, takže je jsem musela oželet.

Nejvíc jsem se těšila na Westbama, nejednou už mě svým setem opravdu potěšil a pobavil. Tentokrát to pro mě ovšem nebylo to pravé ořechové. Na vině bude zřejmě minimal electro, ke kterému v poslední době inklinuje. Tenhle styl se mi prostě na takovou velkou akci nehodil, a tak byl pro mě Westbamův set ve znamení courání po jiných stagích. A neprohloupila jsem, protože za pobíhání a okukování „u sousedů“ jsem si dobře zatancovala na sety dje Madmana, Miquela, Texxe a mnoha dalších.

Do hlavního hagáru jsem ještě zavítala na část setu dje Orbitha, ovšem na venkovní stagi mi to svědčilo víc, jak hudebně, tak i tím, že to bylo pod širým nebem.
Na jungleu jsem strávila času nejméně, není to přímo má krevní skupina a nejsem znalcem. Ovšem občas si ho moc ráda poslechnu, jen mám problém chytit ten správný rytmus a zatančit si na něj.

S úderem půl páté jsem se navrátila na hlavní stage, Chris Sadler byl dalším mezi těmi, kvůli komu jsem považovala line-up za výjimečně dobrý. Chris zvolil set dobře navazující na dje Orbitha, a poté přešel do svého stylu, jak ho dobře známe. Pro mě to bylo každopádně to nejlepší nakonec (ještě s Tvyksem a jeho setem).

Každopádně ať byla hudba sebelepší, v půl šesté už mi nohy nesloužily a tak jsem se vydala najít nějaké místo k sezení venku na vzduchu. Z lavičky mě ovšem brzy vyhnala ochranka, se slovy že už uklízí a že už si vlastně nemohu sednout nikam, protože je konec. Myslím, že s tím mohli vyčkat minimálně do šesté hodiny, takhle nás to donutilo brány areálu opustit a vydat se opět na autobus č. 15. O taxislužbě opět nemluvím, nějaká se zde i vyskytovala, ale cena, kterou páni taxikáři požadovali se dosti lišila od avizovaných 30 korun na jednu osobu při plně zaplněném voze. První autobus jel v půl sedmé (během té necelé hodiny na autobusovou zastávku dorazily další skupinky návštěvníků akce) a tak cesta zpět na nádraží se na chlup podobala té první, s rozdílem že při té první jsme byli napjatí a plni očekávání a také energie.

Po náročné cestě zpět jsem radostí téměř políbila zem na Hlavním nádraží v Praze, avšak příští rok jsem odhodlaná do Hradce Králově vyrazit opět. Kladů je oproti záporům nesrovnatelné množství a tak doufám, že se dočkáme Hangárů s pořadovým číslem 2.