Neprobádané vody
Po dlouhé době jsem se vydala na koncert umělce, jehož jsem do té doby neznala. Dělám to tak čas od času proto, abych neuvízla na mrtvém bodě zvaném stereotyp. Rozšířit si obzory. Zažít něco nového. A výjimečně 'nemít naposloucháno'. V případě Murcofa to byl hazard jen napůl, neboť ho přivezla agentura Rachot, s níž mám zatím samé dobré zkušenosti. Na poslední chvíli jsme se mohli na sociálních sítích dozvědět, že se
Murcof rozhodl pro spolupráci s nadšenci z vizuální stáje Lunchmeat. Minimalisticky pojatá show nebyla sice tak velkolepá a ohromující jako na čtvrtečním vystoupení Biosphere, ale kluci z Lunchmeat se úkolu zhostili na výbornou, běžný divák nemohl zjistit, že se kooperace upekla za pět minut dvanáct.
Pod vlivem Xenakise
Palác Akropolis byl v pondělí přestavěn na koncertní sál. V praxi to znamenalo, že v hlavním sále přibyly židle, diváci si tak Murcofův koncert vychutnali v sedě. Mexičan přivezl své aktuální album Cosmos. Lidé v sálu slyšeli chvílemi silně rezonující basy, při kterých mi divoce bušilo srdce. Jakmile ustaly, naskočila mi po celém těle husí kůže. Silný zážitek umocňovaly zvuky přírody a jiné zvuky, které mi připomínaly drobné nuance všedního života. Tlukot srdce, který jsem nedávno slyšela na kardiovyšetření, stříhání papíru, rezonance oken, když projíždí tramvaj. Celé je to teskné a ponuré a sám autor přiznává, že čerpá z odkazu Xenakise. Nebrání se proto označení 'ponurý, temný, depresivní'. I když označit ho takovým štítkem by bylo příliš jednoduché, tak okleštěná jeho hudba rozhodně není. Ve své hloubce je totiž zároveň hravá a vzletná, plná protikladů. Rozporuplná.
Šťastné setkání
Když se zkušený ambientní umělec setká s talentovanými nadšenci z
Lunchmeat a večírek uspořádají v Paláci Akropolis, nemůže to dopadnout špatně. Někdy není potřeba sázet na jistotu a pustit trochu nejistoty a experimentu do svého života přinese osvěžení. Já jsem měla s Murcofem velké štěstí, ne vždy to pochopitelně končí dobře, ale za poznání nových světů takový risk přeci stojí.
