Odhalení Hidden Orchestra

Multitasking? Raději ne
Koncert v pražské Roxy zahájilo česko-běloruské duo Zabelov Group. Jejich hudba je poměrně složitá a do jisté míry vyžaduje pozornost posluchače a jeho soustředění. Já jsem však stála uprostřed sálu a ze všech stran se na mě valilo štěbetání. Někteří návštěvníci se bez skrupulí bavili nahlas. Vážení, od toho jsou v klubu vymezeny jiné prostory – například bary. Zvučným hovorem rušíte ostatní a projevujete neúctu účinkujícím. Obzvláště to vyniká právě při minimalistických, ambientních a experimentálních koncertech, kdy záleží na každém zvuku a každé chvilce zdánlivého ticha. Živý rozhovor se s poslechem takové hudby zkrátka neslučuje. Apeluji tedy na vás, nekažte dojem ostatním.

Z vystupujících předskokanů čišela nesmělost a nemyslím, že by to bylo dáno jejich introvertní povahou. Malý, osobní a přátelský prostor by jim slušel více než předimenzovaná Roxy, kterácelý jejich potenciál jakoby utápěla v prázdném prostoru. Když k tomu připočtu nevalný zájem posluchačů, dopracuji se k rozpačitému výsledku. Dynamické části koncertu byly zajímavé, ale jakýkoliv pokus o hru a pokus vyšel naprázdno.

Jedna velká rodina Denovali Records
Co se hudebního záběru týče, těžko Hidden Orchestru nějak škatulkovat. Jako neřízená střela letí skrze mléčnou dráhu žánrů a na své cestě se dotýkají všeho od nujazzu po elektorniku. Jejich eklektický styl se jednou dotýká neoklasicismu podruhé postrocku a dubu. Avšak potřebujete-li nálepku, pak ta s nápisem ‚Naprostá sehranost‘ bude ta pravá.
Během svého koncertu poděkovali Floexovi a věnovali mu jednu píseň. Hudebník a kolega z rodiny Denovali Records přišel ten večer své kolegy podpořit a poslouchal schovaný mezi ostatní návštěvníky. Vizualista Lumen, hlava a krk, který hýbe obrazovou stránkou show, vsadil na geometrické tvary, zobrazování členů kapely a oheň ve všech jeho podobách. Během vystoupení jsme mohli vidět ohňostroj, prskavky i plápolající plamen svíčky.

Kvarteto? Kvinteto? Sexteto!
Jejich živá vystoupení tvoří čtveřice Joe Acheson, Poppy Ackroyd na klavír a housle a Tim Lane a Jamie Graham jsou mistry bicích souprav. Ve středu s nimi vystupoval také Phil Cardwell na trubku. V další části koncertu přibyl kapele hostující člen, klarinetista Jindřich Pavliš. Ve svou skladbách tím vystoupení přibyl šestý rozměr a show se posunula do neznámých vod překvapení. Já osobně mám překvapení ráda. Vytrhávají mě z letargie a udržují ve střehu. Během večera vystřídali Hidden Orchestra písně z nového alba a zabrousili i do temnějších vod své debutové desky.

Chcete frotmana? Je to žena!
Zakladatel a oficiální frontman kapely je skladatel a multiinstrumentalista Joe Acheson. To on celý večer komunikoval s diváky, představoval jednotlivé písně a členy orchestru. Jenže muž sice je hlava kapely a žena je ten krk, co tu hlavu otáčí. Poppy Ackroyd je natolik výjimečná, zábavná a hravá, že ji s čistým svědomím označím za frontmanku kapely. Navrch vám doporučím její sólový projekt, z něhož ten večer koneckonců také nějaké věci zazněly.

Hidden orchestra se ten večer vůbec neskrývali. Odhalili až na kost, co dokáže jejich vášeň pro hudbu, cit pro detail a um držet svůj nástroj jistě, pevně a přitom hravě. Přesto mi ale při jejich vystoupení něco chybělo. Jisté fluidum, těžko to popsat. Nevíte náhodou, co to bylo?

70 %