Britský skladatel
Michael Price si s sebou si na pódium přizval violoncellistu
Petera Gregsona. Na koncert jsem nešla s žádným očekáváním, přesto jsem byla nemile překvapená. Jejich vystoupení bylo srovnatelné s estrádou umělecké školy. Shrnula bych to slovy tristnost, rozpaky, nejistota. Vždyť ani publikum nevědělo, kdy má tleskat a kdy ne. Celý tento dojem korunovalo Peterovo zívnutí přímo na pódiu při Priceově skladbě. Celé rozbředlé a nekonzistentní vystoupení nezachránil ani přídavek v podobě úvodní písně populárního seriálu Sherlock. Možná by se měl věnovat skládání hudby pro seriály a veřejně ji neprezentovat.
Druhým vystupujícím byl japonský vibrafonista
Masayoshi Fujita. Každou svou píseň v úvodu krátce představil naivním příběhem. A teď prosím nevnímejte slovo naivní nijak pejorativně. Masayoshi vypráví příběhy o horách, stromech, lesích, jezerech, mracích a lásce. Jsou to čisté příběhy postrádající ego a přesně taková je i jeho hudba. Snaží se nám převyprávět lásku zbloudilých duší, divokost horských štítů, výšku temně modrého nebe. Věděli jste, že na vibrafon lze hrát také smyčci? A že houslový smyčec zní úplně jinak než ten, který je určený ke hře na violoncello? Když Masayoshi položil přes vibrafon hliníkovou fólii a začal zlehka hrát, uslyšeli jsme v sále malý bublající potok. A jak přidával na intenzitě a rychlosti úderů paliček do nástroje, stávala se z potoka horská bystřina, z bystřiny divoká řeka, aby se nakonec majestátná a klidná vlila do jezera. Krása.
Večer uzavřel přesvědčivým výkonem
Rival Consoles, vlastním jménem Ryan Lee West, který bývá označován za souputníka Jona Hopkinse. Ten, kdo byl u Hopkinsova vystoupení v Paláci Akropolis v roce 2014, mohl mít chvílemi pocit, že se vrátil v čase. Atmosféra byla prakticky totožná. Rival Consoles představil pražskému publiku skladby poslední doby mimo jiné Howl, Odyssey nebo svižnější Recovery. Elektronika, IDM, syntezátory, vše říznuté post-rockem a okořeněné špetkou šamanismu. Na parketu se tančilo a tančili úplně všichni, i kdyby jen vnitřně. Jeho vystoupení bylo z těch, které si zapamatujete. Je škoda, že to bylo tak krátké. Klidně bych si nechala líbit hodinku tanečků navíc. A jistě jsem nebyla sama.