Z hlediska fajnšmekrů je duben dobrý měsíc: v Praze zahrají alternativci Protomartyr, v Berlíně zase psychedeličtí rockeři Black Mountain. No a zatancovat si zajděte na norského producenta Kygo, který vystoupí v Karlíně.
5.4. Mugstar (Klubovna)
Hypnotická kytarovka Mugstar z Ostrovů je na scéně od roku 2003 a zaujme především fanoušky kapel jako Föllakzoid nebo Maserati. Jejich kytarové seance sice nejsou tak jemně hypnotické jako třeba vychytávky zmiňovaných Föllakzoid, ale vystupování po boku světových hvězd Mudhoney nebo Oneida svědčí o tom, že byste je v dejvické klubovně neměli propásnout.
12.4. Patrick Wolf (Roxy)
Výrazná postava britského elektro-akustického experimentu se v Praze představí už počtvrté. To samo o sobě o něčem vypovídá, ale důležitější je, že Wolfova The Wildsound Tour se zaměří na doposud málo prozkoumaná hudební teritoria. Bylo by to u jiných umělců po 6 albech a vzhledem k věku hlavního protagonisty jen těžko k uvěření, ale Patrick Wolf není pouze nějaký „jiný umělec“. Hudebník, který vzbuzuje obdiv i kontroverze se řadí mezi britský „talent pool“ a sympatický vám může být z několika důvodů. Hudebně kvůli jeho hračičkovství (sampluje akustické nástroje a hraje na cokoli) a jinak kvůli tomu, jak liberálně Wolf přistupuje ke své sexualitě.
16.4. Jamie Woon (LMB)
Aby nebylo těch britských hvězd(-iček) málo, jen 4 dny po Wolfovi se v Lucerně představí Jamie Woon – v jeho hudebním životopise najdete Amy, BBC awards, co-producenta Burial a dvě alba. Woon vyrostl v muzikantské rodině, jeho styl se zařazuje těžko, stejně jako Wolf operuje širokou paletu zvuků, sám sebe popisuje jako „groove-based vocal-led music“. Po krátké přestávce vynucené osobními problémy se Woon vrátil na scénu s deskou Making Time. Tu taky představí v Praze.
21.4. Protomartyr (Basement Bar)
A do čtveřice všeho dobrého – jak jinak, Státy. A logicky, úplně jiná písnička. Žádné samply, žádné hračičky, žádné pochyby o vlastní sexualitě. Protomartyr jsou syroví rockeři, vyžívající se v post-punku a téměř recitovaném přednesu: v jejich čele stojí „stařík“ Joe Casey, který nadraftoval o deset let mladší hudebníky (studenty jesuitské univerzity) a vydal se na cestu, kterou doposud lemují tři desky. Natočené během tří let a hrané se zápalem, který u kritiků sklízí zaslouženou pochvalu. Jejich nejnovější deska The Agent Intellect je poslední v řadě protomartyrských skvostů a je na ní poznat vyhranost, ale taky cit pro silné (!) melodie a pomalu už čtvrtý křížek na pažbě bilancujícího Joeyho. Must see!