Black Mountain v Berlíně

Black Mountain v Berlíně

20. 04. 2016  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Není špatné sem tam vyrazit na zahraniční koncert: obzvlášť, když se jedná o legendární klub LIDO poblíž berlínské čtvrti Kreuzberg. A obzvlášť pokud jde o kapelu jako je kanadská partička Black Mountain.
Cesta berlínským Kreuzbergem, kde jsem bydlel, do klubu LIDO trvala nějakých 30 minut pěšky, ale nemohl jsem si ten zážitek nechat ujít. Čtvrť, která vypadá jako jeden velký klub/kavárna/imbis, je v noci ještě kouzelnější: probouzejí se ti, kteří celý den vyspávali kocovinu z předešlého večera, ulice žijí. Ten život je ale o něco odlišnější než přes den, ale vlastně až na děti, které z ulic zmizely, se změnilo jen málo. Těžko popsatelná atmosféra Berlínského večera se ale nedá popsat: musí se prožít.

LIDO hledám trošku obtížně, ale v okamžiku, kdy jsem tam, musím dát zapravdu kamarádce, která mi klub popsala jako příjemný "obývák" se skvělou atmo. Sál je i přes dnešní „SOLD OUT“ sympaticky nepřeplněný, takže mi nedělá problém se přesunout blíž k podiu, na kterém stíhám ještě poslední  rádoby neumětelské písně basáka Black Mountain. Ten musel nahradit předkapelu, která to kvůli komplikacím na letišti v Amsterdamu nestihla. 
 


Po pauze, která svou délkou trošku znervózňuje, se přišourají Black Mountain. Ten trošku pejorativní výraz jsem zvolil záměrně: „šourání“ by vlastně mohlo být jmenovatelem celého vystoupení téhle kanadské post-hippie-psychedelic-heavy rock kapely: obzvlášť na čas si při každém ladění svých kytar dává frontman Stephen McBean. Ale ani Amber Webber – zpěvačka s neuvěřitelným hlasem propůjčujícím kapele psychedelický odér – nikam nespěchá. Při nekonečných, ale naprosto odzbrojujících a funkčních sólech McBeana prostě jen trpělivě čeká. Pár očních kontaktů mezi nimi naznačuje, že zdánlivě nekonečný proud hudby má jasný řád. 

Koncert šlape přesně tak, jak jsem si myslel. Všechny nové skladby z letošní desky „IV“ – až na jedinou výjimku, kterou je Mothers of the Sun - mají úplně opačné znaménko než starší věci. A je to sakra poznat: "staré" skladby jako Tyrants, Wucan nebo Wilderness Heart mají masivně našlápnuto a taky vyvolávají největší nadšení. Prostě pořádná nálož kytar, zdivočelých syntezátorových zvuků a bicích. Amber přidává úplně jinou dimenzi...zavřít oči a odletět. Nedivím se, že po téhle divočině mě skladby z nové desky vyloženě nebaví: sem tam to samozřejmě zachrání unisono zpěv Amber a Stephena plus výlety daleko po krku McBeanovy kytary, ale jinak si nemůžu pomoct. Ale zase abych jen neremcal, posledí Space to Bakerfield s asi desetiminutovým á-la-Hendrix tripem do kytarového nebe odrovnala jako nic jiného. Jinak ale můžu s klidným srdcem říct: tento kabát Black Mountain sluší jen z půlky. Navíc, syntezátor přehlušuje ostatní nástroje, což se projevuje tak, že zpěv v celkovém výsledku trpí pod klávesovou náloží.

Na koncertě se tudíž cítím trošku podvedený, okradený o ty „svoje“ Black Mountain. Ovšem cestou zpět den poté mi to celé do sebe zapadá lépe – jako bych našel cestu ven z bludiště, do kterého mě někdo bez přípravy vstrčil. 
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika