Bulvár s LayDee Jane

Tvůj manžel je také dýdžej, říká si dj De Luks, a pokud vím, seznámili jste se na jedné teplické diskotéce. Už jsi v té době hrála nebo to byl právě on, kdo může za to, že dnes hraješ?
Určitě na to vliv měl. Chodila jsem na tu diskotéku pařit, ale už v té době jsem chtěla dělat něco s muzikou, původně jsem chtěla jít studovat JAMU. Samozřejmě, že se mi líbilo, co Lukáš – to je můj manžel - dělá, že hraje a jak hraje, a tak logicky musela přijít ta chvíle, kdy jsem si to chtěla sama vyzkoušet. A stalo se. Nějakým zázrakem se mi povedl první mix a bylo rozhodnuto.


Takže tvůj manžel se ti asi stal i učitelem?
Ano, ale Lukáš to začal brát na můj vkus moc vážně a začal mě do toho moc tlačit a to se mi nelíbilo, tak jsme s tím skončili. Ale jak si asi domyslíte, moc dlouho jsem to nevydržela a chtěla jsem začít znovu. Taky jsem asi potřebovala nějaký čas na to, uvědomit si, že je to to pravé, co chci opravdu dělat. Dostala jsem tedy druhou šanci a začala jsem se učit znovu, tentokrát už doopravdy. A za to jsem Lukášovi fakt vděčná, že se nešprajcnul a tu druhou šanci mi dal.

Byl na tebe jako učitel přísný?
Byl na mě přísný, žádné rodinné úlevy, ale to bylo moc dobře, protože jinak by to bylo o ničem.

V čem se ta přísnost projevovala?
„Čekala jsem, že budu mít nějaké úlevy, ale bylo to, jako bych chodila opravdu do školy. Byl na mě dost tvrdý, kolikrát jsme hráli tak dlouho, dokud nebyl spokojen. Taky se stávalo, že se mi nechtělo nebo mi bylo blbě nebo jsem prostě neměla náladu, ale on mě k těm gramcům zase přivedl s tím, že když se chci učit hrát, tak tomu musím něco obětovat. Dneska jasně vidím, že to bylo jen dobře a jinak to ani být nemohlo.“

Máte o podobný hudební vkus nebo se spíš hádáte o tom, co je dobré a co ne?
„I když hrajeme každý něco jiného, tak podobný vkus máme. Ale jak se vyvíjí muzika, tak se vyvíjí i každý z nás. On hraje spíš tech-house a já trance a tech-trance, ale přesto jsou desky, které se nám líbí oběma. Dokonce je jich pár, které se nám oběma líbí tak, že jsme si je koupili dvakrát, abychom se nehádali.“

Tvůj manžel prý může i za to, že jsi se na několik let ocitla ve Švýcarsku. Je to tak?
Ano, kolem roku 2000 tam dostal nabídku na práci a já jsem tam odjela pochopitelně s ním. A zase to bylo dobře, protože tam jsem teprve pořádně poznala, co je to trance a poznala jsem tam i další styly, které se u nás hrály až o něco později nebo jsou u nás okrajové. Tím jsem získala přehled, který jsem po svoji práci potřebovala. A dostala jsem tam taky spoustu příležitostí a v podstatě jsem tam nastartovala svoji kariéru. V neposlední řadě jsem se tam setkala s lidmi, kteří mi, co se týče muziky, dali opravdu hodně.

Ale slyšel jsem, že teď už jste zase oba zpátky v Čechách. Už se vám tam nelíbilo?
Což o to, Švýcarsko je hezká, čistá země, ale je to země malá, malý trh a zas tolik příležitostí tam není. Stejně malá je i klubová scéna a navíc tam v poslední době všechno převálcoval hip-hop, RMB a hard style.. Taky se mi po těch asi sedmi letech už hodně stýskalo, mám tady rodinu, přátele atd. To všechno dohromady rozhodlo o tom, že jsme se po letech letos začátkem roku zase vrátili domů.


Ahá… takže v další anketě Czech Dance Awards už nebudeš mít problémy s tím, že tě škrtají a hlasy pro tebe nepočítají, protože nejsi česká dýdžejka?
No vidíš, to mě ani napadlo… Pevně v to doufám.

Žárlí tvůj manžel? Teď narážím na to, že jsi krásná holka, pořád někam jezdíš a logicky musíš mít spoustu obdivovatelů.
Tak na tuhle otázku se mi nechce moc odpovídat. V každém z nás je trochu žárlivosti, v někom míň v někom víc. Ale já se snažím chovat tak, abych nezavdávala k žárlivosti příčinu. Na druhou stranu v každém vztahu je nutná určitá míra tolerance, jinak by to nefungovalo. Pravda je, že fanoušků mám hodně a pravda taky je, že nám „kvůli tomu“ rozvod nehrozí.

Tvoji obdivovatelé se k tobě chtějí logicky dostat co nejblíže. Jak bývá v klubech a na parties postaráno o tvoji bezpečnost během vystoupení? Máš v tomto ohledu nějaké speciální požadavky?
Žádné zvláštní požadavky nemám. Většinou sami organizátoři postaví k pultu někoho z ochranky, aniž bych o to musela žádat. Jde spíš o to, aby se někdo nepovolaný nepohyboval tam, kde nemá. Pak je totiž velké nebezpečí, že třeba strčí do pultu a mohou se stát další nepředpokládané události, které pak mohou negativně ovlivnit nejenom moje vystoupení, ale i celou party.

A jak to vypadá v cizině? Hodně cestuješ, i do zemí dost exotických. Není to někdy pro takovou holku jako ty trochu nebezpečné?
Když někam jedu poprvé, tak člověk nikdy neví, do čeho jde. To mám trochu obavy. Ale ty se zatím nikdy nenaplnily a rozptýlily se už na letišti. Třeba když jsem hrála poprvé v Turecku, tak jsem ze začátku trochu obavy měla. Ale teď tam mám už spoustu přátel a je to v pohodě.

Známým a populárním lidem se dost často stává, že se jim pověsí na paty nějaký fanoušek a nemohou se ho zbavit. Jsi v tomto ohledu výjimkou nebo máš i ty podobné zkušenosti?
Nemůžu říct, že jsem bůhví jak populární a s fanoušky nějaké zvláštní problémy nemám. Ale přeci jen jednu nepříjemnou zkušenost jsem měla. Byl to jeden můj příznivec z České republiky. Zpočátku byl docela normální a fajn, ale postupně byl pořád nepříjemnější a agresivnější a zašlo to dokonce tak daleko, že za mnou přijel až do Švýcarska a já se ho nemohla zbavit. Dnes už na to vzpomínám spíš s úsměvem, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo.

Během svého hraní v cizině jsi se setkala prakticky se všemi významnými tranceovými a progressive dýdžeji a producenty. Kdo z nich na tebe udělal největší dojem?
Fred Baker. Po e-mailech se známe už asi pět let, ale osobně jsme se potkali až letos v Praze. Co všechno dokázal, jak se chová, jak je skromný a v pohodě, s tím jsem se ještě nesetkala. Nesmírně si ho vážím.

Co pro tebe osobně znamená Citadela a co říkáš tomu, že tentokrát se bude na hlavní stage hrát trance?
Citadela – to jsou pro mě začátky hraní v Čechách. Nikola, který Citadely pořádá, byl první člověk, který mi tady dal šanci hrát na velké akci. Nechci dělat žádná velká gesta, ale na to se prostě nezapomíná. Taky proto se na zářijovou Citadelu strašně, ale strašně těším. A že se v hlavním sále bude hrát trance? Konečně!


Připravil Petr Holman