Love Planet měl i řadu nedostatků

I když festival oficiálně začínal v pátek v 16 hodin, pro mě se jeho začátek posunul až na devátou hodinu večerní. Čekala jsem dav lidí u vstupu a psychicky jsem se připravovala na nekonečnou frontu, kterou si budu muset – jako téměř na každém festivalu – vystát. Překvapilo mě, že u vstupu bylo téměř prázdno a lidé se trousili branami spíše ven než dovnitř.


Moje první cesta vedla k největší Rock Stage, kde byl koncert kapely Franz Ferdinand v plném proudu. Sympatická čtveřice chlapíků ze Skotska mě zaujala díky svým našláplým kytarovkám, které přilákaly k pódiu velmi početné publikum. Mrzí mě, že jsem se davem neprodrala více dopředu, abych dobře viděla i na show, která na pódiu probíhala.

Po vystoupení Franz Ferdinand moje kroky směřovaly na Pop Stage, odkud se už ozývaly známé songy hlavní hvězdy večera – skupiny Pet Shop Boys. Na Rock Stage mi vyschlo v ústech, chtěla jsem tedy svoji žízeň uhasit několika doušky plzeňského vychlazeného chmelového nektaru :) Lékařská služba, která byla na festivalu k dispozici, měla své opodstatnění, protože cedule s nápisem „Plzeň 12° = 40Kč“ mě uvedla téměř do mdlob a když barman odmítl přijmout nabízenou bankovku se slovy „tady platí žetonový systém“, málem mě odvezli na JIP. Proč žetony? Z jakého důvodu museli návštěvníci měnit peníze za velké a malé žetony a s nimi poté „platit“ u baru? Naštěstí bylo alespoň v celém areálu dostatečné množství stánků, kde se daly peníze proměnit. Už jednou jsem byla na festivalu (tuším, že to bylo Summer Of Love 2001), kde jsem bez žetonu také neudělala ani ránu a pamatuji si obrovské fronty na výměnu a poté zase fronty u barů – toho jsem naštěstí na Love Planet byla ušetřena.


S pokleslou náladou a s pivem za přehnanou cenu jsem si chtěla poslechnout již zmiňované Pet Shop Boys, ale díky davu, který si je také nechtěl nechat ujít, jsem se nedostala ani na místo, odkud bych je mohla dobře slyšet, natož vidět. Proč kapela vystupovala na malé Pop Stagei, kam se vešlo mnohem méně lidí, když Rock Stage byla mnohem prostornější a po Franz Ferdinand tam už nikdo další nevystupoval? Chápu, že názvy stageí byly spojeny s hudebními žánry, kterými se kapely vyznačují, ale i tak si myslím, že by si Pet Shop Boys zasloužili více místa a jejich fanoušci také.


Kromě Dance a Pop Stage se v areálu nacházela ještě Dance Stage, Red Bull Music Academy Clinic Stage a už u předchozích festivalů dobře známý Red Zone stan, kterému jsem dala přednost před ne příliš záživným postáváním v pozadí rozvášněného davu příznivců Pet Shop Boys, kam slabě doléhal zpěv a melodie jejich notoricky známých hitovek. Fakt, že mě do stanu nepustili s kelímkem piva, mě vzhledem k výše uvedeným nepříjemnostem nechal poměrně chladnou. Když jsem se do stanu konečně dostala, moje nálada se během pár minut zlepšila díky dji Tvyksovi, který mě rozveselil svým pro mě bezchybným setem. A nemusela jsem ani tancovat, abych si jeho hudbu užila, jak se říká, „naplno“. Posezení na pohodlném gauči s Friscem, za které jsem barmanovi cpala žeton a on po mně pro změnu chtěl peníze, bylo pro mě v tu chvíli ideální zábavou.

Na Dance Stagei jsem stihla konec příjemného setu dje Raie a jeho nástupce, japonský dj Satoshi Tomiie, mi už z parketu nedovolil odejít. Jeho taneční, chvílemi euforicky laděná hudba, byla pro moje uši opravdu lahůdka. A nebyla jsem sama – parket se zaplnil tančícími těly a sám mistr Tomiie chvílemi vyloudil na tváři spokojený úsměv, který naznačoval, že se mu u nás líbí a že hraní pro české publikum je pro něj skutečně zábavou. Brit Hernan Cattaneo, který přebíral žezlo po Tomiiem podáním ruky a potleskem patřícím jeho skvělému výkonu, ještě více přitvrdil a publikum bezpochyby udržel na parketě do časných ranních hodin. Já Výstaviště opouštěla zhruba ve čtvrtině jeho setu a domů jsem odjížděla plná rozporuplných pocitů.


V sobotu jsem se dlouho rozmýšlela, zda stojí za to jít na festival i druhý den, když ten první byl pro mě velým zklamáním. V půl páté jsem už seděla v tramvaji a v pět hodin jsem vstoupila znovu do areálu doufajíc, že sobota bude alespoň o chloupek lepší.

Z Rock Stage ke mně již zdálky doléhal známý hlas zpěvačky Marky Rybin z kapely Gaiah Messiah. Tentokrát mě kromě řádění na pódiu zaujalo i nápadné oblečení, které mě zrovna u těchto tří drsných slečen a jednoho chlapíka překvapilo. Hudba Gaiah Messiah silně připomíná kapelu Guano Apes, ale v poněkud tvrdším provedení.

Lidí bylo v areálu také o poznání více než předchozí den, panovala dobrá nálada a i já jsem se cítila velmi příjemně a byla jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla absolvovat i druhý den festivalu. Bylo vidět, že jsou návštěvníci uvolnění a dobře se baví.

Po otevření stanu Red Zone jsem si poslechla pohodový set dje Stanzima a na chvíli jsem zavítala ještě na Rock Stage, kde hrála kapela Priessnitz, ale jejich vystoupení mě nijak zvlášť neoslovilo. Poprvé jsem se konečně dostala také na Red Bull Mucic Academy Clinic, kde mi pokaženou chuť z koncertu Priessnitz spravili The Models. Tři djs ve společenských oblecích se stylovými účesy zahráli hudbu, kterou bych přirovnala k techhouse a která mě bavila podobně jako páteční set Satoshiho Tomiieho.

Body Count v doprovodu Ice T vystupující na Rock Stage na mě zapůsobili svým tvrdým projevem. Zanechali ve mě silný dojem, ráda bych je viděla ještě jednou koncertovat.


The Rasmus – myslím, že finskou čtveřici nemusím představovat, jejich hit „In The Shadow“ zná snad každý z českých rádií. Pro mě nejlepší koncert večera, i když původně jsem se na jejich vystoupení dívala poněkud skepticky – nejsem fanynka kapel vyjímajících se „v prestižních českých hitparádách“ spolu s podprůměrnými diskotékovými hity, ale koncert mě opravdu bavil a užila jsem si nejen hudbu, ale i pohled na zpěváka, který umí komunikovat s publikem a rozjet pořádnou show a navíc dobře vypadá.

Po Rasmus jsem si zatancovala na Red Bull Music Academy Clinic, kde hrála djka IM Cyber a přilákala početné publikum, které se ovšem rychle rozešlo po zvukové chybě – hudba přestala hrát z beden směřujících k publiku a vycházela pouze z malých bedýnek, které byly u djského pultu. Po IM Cyber nastoupil dj MF, který začal svůj set mixem American Beauty a po poslechu tohoto tracku jsem dala planetě lásky sbohem a vydala se do víru noční Prahy, který zpodobňoval houseboat Bukanýr, kde tu noc hráli djs Wega a Kim Pixa .. velice příjemná tečka za celým festivalem.