Kaisersoze: Nejsem ortodoxní technař

Tvé jméno se na naší techno scéně objevuje skoro tak dlouho, jako existuje scéna sama. Vzpomínáš si přesně na den, kdy jsi zahrál veřejně vůbec poprvé?
Na rozlučkovém večírku v osmé třídě, z kazet, převážně „ploužáky“, abychom se mohli mačkat na spolužačky. Druhou premiéru (z Cdček) jsem měl o pár let později v legendárním olomouckém S-klubu, no a to pravé PRVNÍ hraní bylo v přerovském klubu Dlažka, kam jsme natahali vlastní aparaturu, dokonce televizi s videem, pouštěli jsme dokola animace X-Mix, hráli house, techno, trance a jungle.

Jak se tehdy „pařilo“ ve srovnání se současností?
Pařilo se pekelně, muzika, kterou jsme hráli byla vlastně docela nová. Nedělaly se rozdíly mezi styly, řádilo se na všechno, co tepalo, míchalo se všechno, neexistovaly rozdíly mezi styly, nebylo tolik akcí, všichni nadšeně cestovali mezi Prahou, Pardubicemi, Brnem, Olomoucí a Ostravou, naplno fungovalo kouzlo „house party“.


Kaisersoze a techno. To je spojení tak pevné, že si asi málokdo dokáže představit, že by to mělo nebo mohlo být jinak. Přesto si neodpustím otázku: Jsi ortodoxní technař nebo tě ovlivňují i jiné hudební směry?
Nejsem ortodoxní technař. Vždycky jsem poslouchal spoustu různých stylů, to se promítalo i do hraní. Nejvíc mě pořád baví techno, minimal, house a nejlepší je dobrá kombinace všech těchto stylů, prostě energická taneční muzika, která má hloubku a děj.

A co techno a elektro. V poslední době se tyto styly objevují stále více pospolu a zdá se, že se vzájemně dost ovlivňují. Koneckonců i na Citadele Evolution bude v La Grottě slyšet jak techno, tak elektro. Jaký je tvůj vztah k elektru?
Před časem bych ještě řekl, že mě současné elektro nebaví a nelíbí se mi, ale nedávno jsem slyšel pár věcí, které mě dost zaujaly a protože se elektro stejně jako všechny ostatní styly, hodně rychle a zajímavě mění, těším se na další.

Dlouhou dobu naší taneční scéně kralovalo techno a málokterý promotér si dovolit vybočit. Zdá se, že éra, kdy techno bylo jednoznačně dominantním žánrem, je pryč. Hodně se dere nahoru progressive a trance, stabilně se daří elektru. Jak tyto posuny vnímáš ty jako technař?
To je normální vývoj, lidi určují, co se bude hrát a pokud se jim právě líbí trance a elektro, je to v pořádku. Techno se také vyvíjí a změny v trendech taneční scény jsou docela dost rychlé, takže uvidíme, co přinese budoucnost.

Před časem se docela dost diskutovalo o tom, jakým směrem se ubírá house a jestli je to vůbec ještě perspektivní žánr, jestli má co nabídnout. Jak to podle tebe vypadá s technem. Jaká je současná generace producentů této hudby a jakým směrem se ubírá?
House, stejně tak jako techno a všechny další styly taneční muziky procházejí neustálými změnami, navzájem se ovlivňují, čerpají jeden z druhého a je opravdu těžké odhadnout, co bude dál. Důležité je, že se elektronická muzika dál vyvíjí, pořád překvapuje a baví obrovské množství lidí. Pokud jde konkrétně o techno, tak tam je to podle mě momentálně hodně o minimalismu, kterému se věnuje čím dál víc producentů, jak nováčků, tak stálic jako Richie Hawtin, Adam Beyer, Marco Carola a další, které známe ze dřívějška jako nekompromisní raziče ostrého a energického stylu. Samozřejmě to není jediný vliv a směr, kterým se techno mění. Díky snadnější dostupnosti různých, stále dokonalejších programů na tvorbu hudby, skládá a vydává ohromné množství lidí a jak známo tisíc lidí, tisíc chutí, takže si každý přijde na své.

Za celé ta léta tvého působení na scéně jsi už asi absolvoval stovky parties. Jdeš se dnes podívat na nějakou party, kde zrovna nehraješ – jen tak se pobavit? Nebo toho máš už dost a dáváš přednost jiné zábavě?
Asi nikdy toho nebudu mít dost. Dokud mě bude bavit muzika, nenechám si ujít žádnou dobrou příležitost, jít se bavit.

I když ty hraješ jinou muziku než já, přesto nás na taneční scéně něco spojuje, a to je žurnalistická činnost. Podílel jsi se na prvních číslech časopisu Bassline, přispíval jsi do Rave Magazínu, cizí ti není ani rádio. V posledních letech se hlavně na internetu doslova rozbujela, no řekněme „party“ žurnalistika. Existuje spousta hudebních serverů, všichni mají „x“ redaktorů, fotografů a spolupracovníků a zahrnují čtenáře velikým množstvím reportáží, rozhovorů, PR článků atd. Co si myslíš o úrovni tohoto druhu žurnalistiky?
Je důkazem toho, že lidi to pořád baví a chtějí se aktivně zapojit do dění a to je podle mě super. Někdo u toho zůstane a z hobby se stane posedlost (jako u mě), někoho to třeba přestane bavit a zjistí, že bude užitečnější jinde. Úroveň bych si nedovolil hodnotit.

Ale vraťme se ještě k Citadele. Ani pro tebe to není zdaleka první vystoupení na Citadele. Na kterou vzpomínáš nejraději?
Všechny byly super, pokaždé jsem tam našel něco nového, často jsem měl také možnost podílet se na přípravě a dělal jsem to rád, protože Citadela měla/má ambice bavit a přitom objevovat, věřím, že v tom bude pokračovat i v budoucnu.

A s čím se na Citadele představíš tentokrát? Bude to „starý dobrý Kaisersoze“ nebo chystáš nějakou změnu, či dokonce překvapení?
Bude to nový Kaisersoze, s určitými změnami a snad i nějakým tím překvapením. Moc se těším.