Shotgun Euro: Páni zvukaři, co to mělo znamenat?

Poslední prázdninový víkend se pod dohledem Ještědského vysílače konal Shotgun Euro open air festival. Před tím jsem trávil dovolenou v "Krakonošově", takže jsem nebyl moc daleko od místa konání, Hrádku nad Nisou. Rozhodl jsem se tedy onen festival navštívit. Po cestě jsem měl obavy, že jsem si nezjistil, kde přesně se nachází kemp Kristýna, v jehož sousedství byl postaven areál Shotgun. O to víc mě pak mile překvapilo, že organizátoři mysleli dopředu a cestu od nádraží ke kempu inteligentně označkovali. Po menších peripetiích s ubytováním a rozbalováním stanu jsem musel konstatovat, že si opět připadám jako na rakouském festivalu UAF, neboť kolem mě se pohybovalo až nezvykle moc německy mluvících lidí. Narozdíl od předešlé akce měli tihle návštěvníci okolo šedesáti let v průměru. On je totiž Hrádek hned u hranic s Německem a naší západní přátelé sem jezdí utrácet svá "ojra". Proč ne.


Ale pojďme dál, řekl jsem si, a odebral jsem se omrknout areál festivalu. U vchodu jsem se nechal opáskovat a pak jsem se vydal po okružní cestě po stagích, abych zjistil, kde která leží. První co mě překvapilo, že areál není moc velký, dal by se srovnat s velikostí fotbalového hřiště, což pro čtyři stage (Techno Blush Stage, Dnbass Gamboge Stage, House Violet Stage a Minimal Rose Stage) není zrovna moc. Jejich vzdálenost od sebe byla maximálně 30-40 metrů. Když jsem dokončil svou okružní jízdu, řekl jsem si ještě, že omrknu, čím tady budu občestvovat své tělo. Zázemí bylo příjemné a efektně rozdělené na sekce: panáky+víno, pivo+cigarety, něco z grilu. Koupím si tedy jeden plzeňský škopek a usedám na jednu z laviček.

A teď přichází asi nejnepříjemnější zjištění, které mě trápilo po zbytek víkendu. Rozestavení oněch čtyřech stages bylo do nepravidelného půlkruhu, ale i tak směřovali poměrně výkonné reprosoustavy do sebe čímž se navzájem "překřikovaly" a člověk z toho po chvíli začínal mít schizofrení pocity. Neříkám zrovna, že když jste chtěli slyšet pouze jednu z nich, tak jste museli funět do středovýho repráku onoho stánku, ale museli jste se pohybovat poměrně blízko. No aspoň vám nic neuniklo. Ani sem tam příjemné zavadění o nějakou pěknou slečnu ;-)

Co pro mě naopak bylo příjemné zjištění, že na d`n`b stage se srocuje víc lidí než na ostatních, i když zrovna velikostí stage tento poměr nevycházel. Nic méně jungle začíná ostatním stylům dávat pěkně na prdel a doufám, že jsem si toho nevšim pouze já, ale i promotéři a příště se onen stánek dočká důstojnější velikosti.

První den pro mě bylo trochu zklamáním že Elwira nestihla svůj set, kvůli zácpě někde na komunikacích. Hraje na můj vkus moc příjemně a převážně jungleově. Občas i nějaké vyloženě oldskůlové tracky. Nakonec se zpožděním otrávená dorazila, smotla dva špeky a vydala se nazpátek.


To už ale za pultem roztáčel vynily Beast67 z drumandbass.cz crew a musím říct že mu to šlo pěkně od ruky. Velice pěkný energetický set. bohužel jsem si nedělal poznámky, takže už vám neřeknu co přesně zaznělo. Po té ho v točení plackami vystřídal Reverb, který použil také přítomné "cd-míchačky". Reverb naopak hraje dost temně a převážně svou produkci. Charakterem techstep, clownstep. To už se lidi dostávali do pěkného varu a pak ho vyměnil pražský matador Koogi zastupující shadowbox. Další změnou v programu bylo to, že slečna Lindee, která mu měla dělat Master of Ceremony, se asi taky někde zapoměla. Koogi se s tím, ale popral s profesionalitou sobě vlastní a připravil živnou půdu pro dvojici No Money z ostravské dvoikytroiky.

Dvojici tvoří C.Phone (aka Cash), který už také spolupracoval na exprojektu Fatalerr s djem Elvisem, a Limitedd. Tihle dva za poslední půlrok udělali pěkný průvan nejen domácí scénou a boří stages po celé evropě. Nedávno vydali svoje debutové LP s názvem Drum Drama. A to vám řeknu, že to teda bylo drama. Schoval jsem foťák do brašny a jal jsem se rozvířit prach okolo sebe svými mohutnými vzdušnými seky, jako když odháníte roj rozzuřených včel. Nic jiného mi totiž nezbývalo, byl to masakr. "No Money, No bitches" spívá Mc v jednom jejich setu, to se však nedá říct o téhle situaci. Najednou se to kolem mě vrtělo zadkama až se mi z toho zamlžil objektiv.

Tohle hvězdé duo vystřídal břeclavský Sayko. Říkal jsem si, že se půjdu porozhlídnout někam jinam, neboť jsem jím už přesycen z mnoha jiných akcí. Co se ale potom stalo, se dá nazvat ránou z milosti. Jestli mě No Money rozebrali na kousíčky tak Sayko ony kousky svými beaty a bassou zašlapal do země. Do toho ještě svými černokněžníckýmy pohyby za pultem a spikleneckým úsměvem mě zaklel a oči jsem z něj už nespustil. Moc se při svém hraní bavil. Po setu převážně jeho tracků už mi nezbyla žádná energie a odebral jsem se na kutě.

Další den jsem se probral, zjistil že mé tělo se zázračně zregenerovalo a že mi nic zásadního nechybí. Jenom asi moje peněženka měla dočasnou zimnici z toho, jaký jsem v ní udělal průvan. Po naplnění peněženky jsem se rozhodl se svou přítelkyní také naplnit své žaludky. Odebrali jsme se do místní pizzerky. Tam se také nacházela početná skupina raverů za stejným účelem návštěvy jako my. Lidi byli ještě v oplickém deliriu a nebo už si zakládali na další, takže o komické a humorné situace nebylo nouze. Zvláště když pokaždé co vyšla číšnice na zahrádku s objednaným jídlem a zakřičela číslo objednávky v němčině. Takže to vypadalo asi takhle: "Sechsundsechsig!" a následovala salva smíchu.

Sobotní line up pro mě znamenal převážně neznámá jména (tím myslím, že jsem je ještě neslyšel naživo hrát), mezi nimiž se ocitl jako maják dj Thijs z holandského seskupení Noisia. Nechal jsem se příjemně roztančit duem Igraczech vs. Touchwood a pak uz s dobrou náladou nastoupila hvězda line-upu.

Hrál převážně produkci tohoto v poslední době fenomenálního tria. Tato partička skládá temný zpravidla mohutnou bassou doprovázený drum and bass, který se dá srovnat s legendárním Virus labelem a jejich dvojicí Ed Rush a Optical. Nezřídka kdy zaslechnete srovnávání s takzvaným "noisiáckým zvukem". Tahle trojice už má prostě na poli drumandbassu svý jméno a svou pozici jasnou. Bavil se jak tančící dav, tak Thijs za gramcema a každou pecku doprovázel nějakou taneční vsuvkou. Zahrál mimo jiné takové pecky jako: Block Control (Noisia VIP), Messiah - Konflict(Noisia rmx), Another Planet - Pendulum a také nejnovější hit vinyl od Sub Focuse Airplane a Flamenco.


Po jeho vystoupení se za gramci šteloval dj Philip TBC. Otočil si gramce o devadesát stupňů a jal se spustit svůj kungfu, freestyle, mashup set při jehož začátku mi spadla brada někam na zem a našel jsem ji až po jeho skončení. Už se nedivím tomu, když se někde dočtu o tom jak jiné zahraniční hvězdy mají při pohledu na jeho styl mixování podobný problém s pantem jako já. Smekám. Big up to Philip TBC (The Big Curva master).

To už jsem se, ale pomalu opět ubíral na kutě. Na závěr bych ještě napsal takový zajímavý poznatek. Když jsem lítal mezi techno a dnb stage, překvapovala mě neuvěřitelná vstřícnost tancujích technařů k nechání se vyfotit a naopak až skoro arogance pařících junglistů. Že by to bylo těma koulema? Éčkuje tam snad tolik lidí? A Jan Tleskač?