Grande finále Spectaculare festivalu s Apparatem

Apparat vydal krátce před pražským koncertem očekávané album LP5 a zatímco festival byl na samém závěru, Apparat byl se svým bandem na samém počátku tour. Tyhle dvě protichůdné časové linky se střetly ve středu 3. 4. ve Velkém sále Lucerny a obstaraly krásnou tečku za letošním ročníkem.  
    
Předskokanem byl Phon_o, jehož ambientně laděný set mi byl kulisou pro sestup po schodech a vstup do sálu. Více jsem z něj nestačil zaslechnout, i tak mi ale jeho jméno utkvělo a rád se k němu někdy vrátím, stejně jako tuším, že on se brzy vrátí k nám.  Po té, tedy pauze na přestavbu nutné, se Velký sál Lucerny stal prostý světel a počal splývat s outfity velké části přítomných, s jejich černou barvou nezřídka zdobenou, na zádech trik, nápisem Moderat. Ze spodu začal stoupat z pódia vypuštěný dým a z vrchu jej prořezávaly bílé paprsky světel. Za zvuků Intra se dým rozplynul, Apparat se objevil u mikrofonu a sál zaplnily zvuky Dawan, z nového alba asi nejočekávanějšího tracku. Eso vypadlé z rukávu hned zkraje hry, zvláštní, ale příjemný tah na šachovnici, kde poraženými byli jen ti, jež odcházeli z nějakého důvodu nespokojení.
    
Nejslabším místem, a tedy prostorem pro nespokojenost, byl zvuk. O co je Velký sál Lucerny krásnější, o to je zvukově slabší, a třeba takové Fórum Karlín, jemuž kraloval v rámci Spectaculare Jon Hopkins, by Apparatově vystoupení sedělo více. Apparat, ale dost možná věděl, do čeho jde, s Moderat zde vystoupili v roce 2016. A a Lucernu to ve finále, místy, nebylo tak zlé. Album LP5 nebylo možné si detailněji naposlouchat, vhledem k vydání těsně před pražským, prvním koncertem z celé tour, o to větší byla zvědavost jak se s novým materiálem Apparat popasuje live. Namátkový poslech alba mi imponoval, přesto jsem stín pochybností, jak s tímto zase o kousek více akustickým a vokálním materiálem, Velký sál Lucerny utáhne, zahlédnul a táhnul se semnou i pasážemi Václaváku. Zmizel s prvními tóny, čemuž výrazně napomohla čtyřčlenná kapela a pozměněné aranže.
    
Ačkoli setlistu dominovalo album LP5 a pražský koncert byl první, tedy pomyslně zkušební, vše do sebe zapadalo vcelku přirozeně a vyloženě hluché místo či náznak chyby, jsem nezaznamenal. Dokonce i světelné spíše minimalistické, pojetí scény o několika zavěšených trubicích mi nijak nesnižovalo zážitek. Člověk se nerozptýlen projekcemi mohl soustředit na kapelu, jenž střídala např. basu, violoncello či pozoun a na samotného Saschu Ringa a jeho křehký zpěv. Mimo novotou znějící skladby z aktuální desky došlo i na pár klasik, např. Ash/Black Weil hned zkraje či na opačném konci závěrečnou Black Water. Mě osobně potěšily You Don't Know Me či Fractales , obě z alba Walls. Soudě podle části lidí, kteří tu a tam dost pařili, což jim několikrát pomalejší skladby kazily a jejichž očích jsem v daném okamžiku zahlédnul stesk po Moderat beatu, i podle stížností na zvuk všude možně, to asi koncert na jedna s hvězdou nebyl, přesto jej hodnotím velmi pozitivně, za možnost poslechnout si nové album v live podobě jako vůbec první, za Saschův vokál, který má skoro až magickou moc, za Fractales na setlistu a vůbec za celý um tvůrců festivalu Spectaculare, že jej i letos parádně uchopili, zanechali v nás doteky hudby a spousty skvělých zážitků.