Rocker, punker, pokřivený romantik anebo také scenárista, spisovatel a příležitostný herec. To všechno je Nick Cave. Nejvíce ze všeho, je ale nezkrotným excentrikem, neuchopitelně spontánním muzikantem a showmanem.
Pod dojmem upoutávky „Nick Cave Solo“ by se mohlo zdát, že fanoušky v Kongresovém centru bude čekat umírněná koncertní verze tohoto Australana. Opak se stal pravdou. I když prostory hlavního sálu, bývalé pýchy komunistických pohlavárů, jsou pro podobný koncert vhodné asi jako sekundové lepidlo na depilaci podpaží, Nick Cave s navozením nespoutané atmosféry neměl větší problém. Už po druhé skladbě se podstatná část pub-lika zvedla ze svých sedadel a zaplnila prostor pod pódiem. Odměnou jim v zápětí byla strhující jízda v podobě skladby Red Right Hand. Kapela svým projevem střídala nálady od rockové přímočarosti, jako například v písničce Deanna, až po baladické i když důrazně zahrané kusy Wheeping Song nebo Nobody’s Baby.

Skladbu Cannibal’s Hymn věnoval Nick Cave své man-želce: „Teď to nesmím zkazit,“ komentoval si jakoby sám pro sebe. Mezi publikem a zpěvákem vznikla během vystoupení zvláštní, pro rockový koncert netypicky intimní atmosféra. Fa-noušci na Cavea mluvili a on jim spontánně odpovídal. „Nepo-třebujete přestávku?“ ozvalo se asi v polovině koncertu z davu. „Proč? Musíte na toaletu? Dobře, my počkáme,“ zakontroval Cave. Skladbu Henry Lee zase věnoval muži, který se pokoušel se zpěvákem poněkud nevhodně žertovat. „Další skladba je o mentální impotenci a všeobecné ošklivosti. Věnuji ji tady Iva-novi,“ zahlásil drsně Cave. Zazněli i strhující Hiding All Away nebo provokativní God Is in the House. Bezchybný koncert za-končila po více než dvou hodinách People Ain’t No Good z alba The Boatman’s Call.
Nick Cave své fanoušky už asi ničím nepřekvapí, ale to ani není cílem. Standardně totiž nabízí upřímnost a spontánnost projevu, nezaměnitelný šarm a vtip. Dávno nemusí nikoho o ničem přesvědčovat a stejně vždy přesvědčí, tak jako v sobotu zaplněné Kongresové centrum.