Cinematic Orchestra
Výstižně pojmenovanou formaci The Cinematic Orchestra (TCO) založil v roce 1999 tehdy třicetiletý Jay Swinscoe. Jay v té době pracoval pro zavedený nezávislý label Ninja Tune v jižním Londýně, kde měl na starosti zahraničí prodej. Do Londýna přijel ze Skotska přes Yorkshire a Cardiff a měl za sebou kariéru backgroundového basáka a kytaristy v různých kapelách. Kromě toho se věnoval dýdžejingu a měl spoustu nápadů ovlivněných jeho láskou k jazzové base, rytmickým sekcím a filmovým soundtrackům. Takže zatímco denně expedoval alba Mr. Scruffa a Coldcut do Španělska a Skandinávie, ve volných chvílích začal pracovat na první desce TCO.
„Motion“
Swinscoe se ujal role vedoucího kapely a shromáždil kolem sebe skupinu neohrožených jazzových muzikantů, s nimiž natočil debutové album, které všem vyrazilo dech. Posluchači pořadu Gilles Peterson´s Show na Rádiu 1, a nejen oni, ho zvolili albem roku. Tahle deska akcentuje vše co je na Cinematic Orchestra filmového a časopis Uncut o ní napsal, že „je jako ten nejdrsnější, neóny ozářený hollywoodský thriller, který jste kdy viděli, plný nenadálých zvratů, prodchnutý hlasy tisíce femme fatale a předem ztracených soukromých oček, a to všechno zremixované a přepracované do jediného důmyslně vysamplovaného audio vyprávění“.
Po „Motion“ následovalo v roce 2001 album remixů skladeb jiných hudebníků („Remixes 98-2000“). Mělo větší ohlas u hudebních kritiků a upoutalo na sebe pozornost renomovaných deníků. List The Guardian pěl chválu na Jayův cit pro prostor a jeho smysl pro detail: „Je děsivé, jak málo kdy se v současné hudbě najdou tvůrčí jedinci, kteří ve své práci vycházejí z bohatých vědomostí a zvou posluchače do svého světa, ve kterém je učí poslouchat hudbu jinak než jsou zvyklí.“
„Every Day“
Jestliže „Motion“ bylo zaměřeno především filmově, pak druhé album s názvem „Every Day“ podtrhovalo orchestrální zaměření kapely. Nad tím, zda je skutečně vycizelovanější než album první, lze polemizovat, ale nelze mu upřít nekompromisní postoj. Ve své kategorii, v době, kdy se na scénu vracely hvězdy popu, skutečně nebylo běžné, aby album sestávalo ze sedmi tracků po deseti minutách. Je jasné, že Cinematikové dobře vědí, co dělají, a dělají to dobře.
V roli koproducenta a spolutvůrce se Swinscoem na „Every Day“ spolupracoval baskytarista Phil France, jehož jazzové zázemí výborně doplňovalo Jayovy technické vědomosti a syrový přístup. Společně odletěli do Saint Louis, kde natočili legendární zpěvačku Fontellu Bass (slavnou interpretku písně „Rescue Me“ s Art Ensamble of Chicago) na single „All That You Give“ a „Evolution“. Obě skladby se pak staly součástí alba. Z domovské scény oslovili rappera Roots Manuva z jižního Londýna, nominovaného na hudební ceny Mercury a Brit Award, který nazpíval sebezpytnou píseň „All Things to All Men“.
Na desce současně vystoupila legenda moderního jazzu, bubeník Luke Flowers, který coby mladá hvězda s Francem několik let hrával šňůry severského jazzu. Ze stejného prostředí pochází i další muzikant z Manchesteru, zcestovalý klávesista John Ellis, který si na desce zahrál a vyrazil s kapelou i na turné. Toho teď nahradil Steve Brown, třetí chlapík z Manchesteru, který s TCO začal hrát na počátku projektu Muž s kinoaparátem a už s ní zůstal. Dalším členem formace je čtyřiadvacetiletý saxofonista Tom Chant, stálice světové scény neortodoxního jazzu, který je považován za jednoho z nejlepších interpretů free jazzu ve Spojeném Království. A konečně je tu dýdžej PC, který stál u zrodu Ninja Tune, řadu let patří k oporám studiových nahrávek labelu a je neodmyslitelnou součástí projektu DJ Food.
Na singlu „Horizon“, který není součástí alba, si zazpívala rtuťovitá zpěvačka Niara Scarlett. Čtyřiadvacetiletá Niara s kapelou poslední rok koncertuje a je ke spatření jak v dokumentu o kapele, tak na jejich DVD s živými vystoupeními. Sama skládá a píše písně a poprvé uspěla v soutěži Popstars: The Rivals (ekvivalent reality show Superstar) se singlem „Sound of the Underground“.
Živá vystoupení
V posledních třech letech hráli TCO kde se dalo, na všech myslitelných pódiích a při nejrůznějších příležitostech. Profrčeli Jazz Café, Jazz Bop i jazzový klub Ronnieho Scotta. Dokonce hráli šňůru koncertů po severní Americe, která vyvrcholila prestižním vystoupením před koncertem Johna McLaughlina v Central Parku, a to celé absolvovali poněkud punkově nacpaní vzadu v dodávce.
Na své koncertní šňůře projeli Německo, Japonsko, Itálii a Portugalsko. Vystoupili také na řadě festivalů, například to byly festivaly Homelands a Essentials v UK, Sonar ve Španělsku, Celerico de Basto v Portugalsku, North Sea a Drum Rhythm v Nizozemí, Cannes ve Francii, Fuji Rock v Japonsku a Montreaux ve Švýcarsku. Dvakrát byli hlavními hvězdami festivalu The Big Chill. Velkou událostí bylo také jejich vystoupení na týdnu živé hudby Rádia 1 v Birminghamu, kde si zazpívali i Roots Manuva a Ricky Rankin. Na základě birminghamského úspěchu pak přijali pozvání i na loňský ročník pořádaný v Nottinghamu.
Mezi jejich úspěchy v živém koncertování se řadí i ceremoniál, na kterém Sdružení amerických režisérů ocenilo Stanleyho Kubricka za celoživotní dílo. Fanoušci vzpomínají i na to, jak byl londýnský klub Hanover Grand u příležitosti křtu desky „Every Day“ vyzdobený rudým sametem a čínskými lucernami a tehdy nová zpěvačka Niara Scarlett si to pěvecky rozdala s Fontellou Bass. A v poslední době se jim podařilo vyprodat klub Shepherd´s Bush Empire, kde rozjásaní návštěvníci tak radostně poskakovali, že se pod nimi skoro utrhly všechny tři galerie.
Dýdžejing a Loop
Jak Swinscoe, tak PC jsou současně věhlasní dj´s a pár mejdanů už po světě rozjeli. Kromě toho Jay se svými kolegy DJ Kat a Ben Drewem (Ben se stará o projekce na živých vystoupeních) každý měsíc pořádá akci zvanou Loop. Na Loopu se scházejí DJ´s, kteří na místě vytvářejí vlastní soundtracky ke svým oblíbeným filmům. Za dva roky existence této akce už se na scéně vystřídali například Fourtet (`Tron`), DK (`Wildstyle`), Demus (`Brazil`), D.Groove (`The Harder They Come`) a Hefner. Loop se momentálně pravidelně koná v klubu Bridge and Tunnel v Hoxtonu.
Živá hudba k filmům
Vzhledem k tomu, jaké renomé si TCO udělali v Portugalsku asi nikoho nepřekvapí, že je Portugalci oslovili s nabídkou, aby napsali novou hudbu k slavnému avantgardnímu filmu Dzigy Vertova Muž s kinoaparátem z roku 1929. Jejich živé vystoupení s novým soundtrackem otevíralo ceremonii, kterou severoportugalské město Porto oficiálně převzalo titul Evropské město kultury 2001.
Swinscoe sice o Vertovovi slyšel, ale nikdy jeho Muže s kinoaparátem neviděl. Tento nápad a následná objednávka hudby k filmu vznikly díky Dariovi Oliveirovi a Miguelovi Diasovi. Oba se řadí k odborníkům na film a filmovou muziku a více než deset let jsou pořadateli Festivalu krátkých filmů ve Vila do Condo. A protože Jay je velkým obdivovatelem autorů filmové hudby jako jsou Bernard Hermann („Taxikář“, „Ptáci“, „Na sever severozápadní linkou“) nebo John Lurie („African Summer“, „Mimo zákon“), vrhl se do projektu s obrovským nadšením. Při přípravě projektu mu pomohlo i to, že v předešlých letech vedl svůj filmový klub Loop.
Samotnému živému vystoupení předcházelo horečnaté zkoušení kdesi v jihovýchodním Londýně. Když pak TCO zahráli svůj soundtrack v honosném divadle Coliseu v Portu pro publikum čítající tři a půl tisíce diváků, dostalo se jim odměny v podobě desetiminutových ovací vestoje. Ve finále byli dokonce nucení vylézt z orchestřiště na pódium a přidat něco ze své ostatní produkce, protože fanoušci zkrátka odmítli odejít!
Po úspěchu v Porto vystoupili TCO se svým soundtrackem ještě dvakrát živě v Istanbulu a poté v Edinburku a Glasgow na Triptych festivalu. V divadle George Square v hlavním městě Skotska hráli za promítacím plátnem. Když se po představení plátno zvedlo a odhalilo živé hudebníky, polovina publika tím byla doslova ohromená.
V listopadu 2002 měl Swinscoe to štěstí, že získal trochu nahrávacího času v legendárním soundtrackovém studiu Whitfield Street v Londýně. Spolu se smyčcovou sekcí a perkusistou Milo Fellem se TCO podařilo během dvou dnů nahrát zřejmě definitivní verzi soundtracku k Muži s kinoaparátem. S živou verzí tohoto soundtracku objížděli TCO kina a filmové festivaly po celém Spojeném království, což sklidilo ohromný úspěch.
The Cinematic Orchestra letos tráví hodně času ve studiu při natáčení nového alba a zároveň se vydali na další šňůru koncertů, při které poprvé navštíví také Česko.
Vstupenky zakoupíte v předprodeji na pokladně klubu Roxy za 460,- Kč, v sítích Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream za 495,- Kč včetně poplatků, na místě pak za 550,- Kč.
www.cinematicorchestra.com