ROXY: 22.6. Mars Volta

ROXY: 22.6. Mars Volta

31. 05. 2005  |  Autor: ozzby  |  Komentáře (0)
Mars Volta není ani kapela se zaměřením na tematická alba, ani kapela progresivní hudby. Samozřejmě vynikají v obojím, ale Omar Rodriguez-Lopez a Cedric Bixler-Zavala založili kapelu Mars Volta v roce 2001 se záměrem zbavit se zařazování a omezení jakéhokoli druhu, odklonit se od úzce vymezených žánrů bez jasného obsahu.
[IMG]http://redakce.poslouchej.net/obr/loga/roxylogo.gif[/IMG]

Mars Volta je ve zkratce „něco extra“. Kapela postavená na dvou charismatických osobnostech má těžkou drogovou příchuť, ale jen do té míry aby se nepromítla na umění jejich hudby. A umění je v tomto případě myšleno doslova, protože ani Omar Rodriguez-Lopez a Cedric Bixler Zavala tomu co na deskách a na pódiu předvádí, jinak neříkají. A právem; deseti minutové skladby nejsou žádnou výjimkou, nekonečná sóla v tóninách u kterých nevíte kde vám hlava stojí, energický a naléhavý zpěv po hlase neurčitelného pohlaví. Debutu De-Loused In The Comatorium (2003) se prodalo přes půl milionu nosičů a aktuální deska Frances the Mute zřejmě nedopadne jinak. Mars Volta i přes svůj přinejmenším nekonvenční přístup šplhají nahoru a aniž by si to jakkoli přáli, zřejmě tvoří další etapu kytarové hudby. A doporučujeme přijít včas, protože Mars Volta si délku koncertu neplánuje předem.

[IMG]http://redakce.poslouchej.net/obr/mars.jpg[/IMG]

Mars Volta není ani kapela se zaměřením na tematická alba, ani kapela progresivní hudby. Samozřejmě vynikají v obojím, ale Omar Rodriguez-Lopez a Cedric Bixler-Zavala založili kapelu Mars Volta v roce 2001 se záměrem zbavit se zařazování a omezení jakéhokoli druhu, odklonit se od úzce vymezených žánrů bez jasného obsahu.

„To zařazování a dotazování na styl, který hrajeme, nás skutečně unavuje,“ říká kytarista, spoluzakladatel a producent Rodriguez-Lopez. „Tematické album? Jak by nemohl ohromný projekt, který vám zabere rok života jasné téma? Progresivita? Jak by jakákoli inovativní, pokrokové umění nebo hudba mohlo být neprogresivní? Připomíná mi to, když jsem poprvé slyšel o labelu „Emo“, což byl ten nejsměšnější label, se kterým jsem se kdy setkal. Jak by mohlo být něco, co děláte duší i srdcem, bez emocí ?

Jen tak mimochodem: Frances The Mute od Mars Volta není „následek“ De-Loused In The Comatorium z roku 2003. Ano, staví to příběh na základě vzpomínek na drahého zesnulého přítele – ale tím podobnost končí. Zatímco De-Loused...bylo ukončené sci-fi vyprávění, které se odehrávalo kompletně v imaginárním světě vytvořeném pro rámec příběhu (a zamořené slovníkem příznačným pro dotyčný příběh, vytvořeným za tím účelem Bixlerem-Zavalou), Frances..., se přemísťuje do skutečného světa, inspirováno deníkovými záznamy nalezenými bývalým, nyní zesnulým členem kapely Jeremy Wardem a s tím souvisí i podobnost života anonymního autora s jeho vlastním.

„Příběh je inspirovaný deníkovými záznamy, které Jeremy našel na zadním sedadle auta, když pracoval jako zpravodaj,“ říká zpěvák a textař Bixler-Zavala. „Objevil, že měl mnoho společného s autorem zápisků. Vzal si ho a ukázal nám ho. Autor deníku byl adoptován a hledal své skutečné rodiče. Jednotlivé skladby alba se jmenují podle lidí zmíněných v deníku. Každý člověk, se kterým se potká, ho navede ve směru jeho biologických rodičů.

„Každé hudební nebo umělecké dílo reflektuje Vaše pocity a zkušenosti v momentě, kdy vzniká“, říká Omar. „Toto album bylo zcela zjevně ovlivněno traumatem ze ztráty Jeremyho. Ale Cedric vědomě opomíjí cokoli příliš zřejmého a rezolutního, je to jako když zpíval „Teď jsem ztracený...“ na prvním albu: mohlo to mít doslovný význam, nebo jakýkoli jiný!

„Toto mohlo být mnohem vzteklejší album. Když jsme vytvořili své poslední album, Julio (Venegas, přítel kapely a rádce, jehož život a smrt byly inspirací pro De-Loused..) už byl deset let po smrti. Současné pocity a zkušenosti byli mnohem čerstvější. Ale my nechceme, aby to bylo tak doslovné. A jsou určité věci, o které se nechceme s nikým dělit, bylo by to příliš osobní nebo dokonce nadbytečné, aby se o tom vůbec mluvilo...“

Je to příběh o opuštěnosti a závislosti,“ shrnuje Cedric. „Nezíleží na tom, jestli se cokoli z toho opravdu stalo, či nikoli. Nejlepší je, aby si na to posluchač přišel sám. My můžeme nabídnout jen určité části.“
A nechává album Frances The Mute mluvit samo za sebe. Album se v podstatě skládá z pěti vzájemně propojených skladeb (kapela považuje ticho mezi skladbami za „přerušení...jako byste měli po každé scéně ve filmu mezeru“): crescenda Trademark Volta úvodní skladby „Cygnus....Vismund Cygnus“ se rozpouštějí mezi kakofonií elektronického tepání a ambientních klouzavých nálad a přes zvuky v pozadí uvádějí velkolepou baladu „The Widow / Vdova,“ která se sama tříští a přenáší děj dál do energického dupáku „L´Via L´Viaquez,“ trhák vynikající zásadními ukázkami tvorby všech členů kapely: vtahující španělský vokál Bixlera-Zavaly, mrskající se kytara Rodrigueze-Lopeze, umění bubeníka Jona Theodora, které vyvolává ducha Bonhama a opírá se o salsa grooves vykouzlené basistou Juanem Alderete De la Pena, klávesista Ikey Owens a nejnovější člen kapely Marcel Rodriguez-Lopez (ano, pro důkladné, je to Omarův mladší bratr). Ponořte se pod značku 3:45 a neříkejte mi, že neposloucháte klasický rock budoucnosti.
„Miranda That Ghost Just Isn`t Holy Anymore” zabere na plný plyn do osmiminutového výletu, aby svou cestu ukončila několika minutami Morriconovských atmosferických poloh a přetavila se do intra “Cassandra Gemini”, aby se nakopla 32 minutová symfonie, která se celá vrací k úvodnímu motivu “Cygnus...”, čímž se uzavírá kruh více než 75 minutové skladby.

I přes povědomé ozdoby jako je barvité propojování skutečných a fiktivních postav působí album Frances....velice organicky a je pevně zakotveno v realitě, dokonce obsahuje i poučení: “Podle původu se dovíte o lidech tolik věcí. Když se setkám s rodiči svých přátel, dovím se toho mnoho i o nich samotných. A to je výrazný aspekt tohoto příběhu. A pokud bychom měli v takovém příběhu hledat poučení, je jím jednoznačně moment, kdy hlavní postava objeví pravý význam rodiny: Zjistí, že rodina jsou lidé kolem vás, kterým na vás záleží a na nichž záleží i vám – a nemusí to být nutně pokrevní příbuzní.”

Kapele Mars Volta se vyplácí její trvalý zájem o jednotnou hudební vizi, a to jak umělecky, tak v podobě komerčního úspěchu. Debut kapely z roku 2003, De-Loused In The Comatorium stálo na příběhu od Cedrica, v němž se hlavní hrdina Cerpin Taxt (inspirováno jak je uvedeno výše unmělcem Julio Venegasem z El Pasa) upadne do kómatu a ve svých snech prodělá neuvěřitelná dobrodružství, prapůvodní bitvy mezi dobrem a zlem, aby se na konci vynořil z kómatu a rozhodl se zemřít. Alba De-Loused In The Comatorium se po celém světě prodalo více než půl milionu kusů bez téměř žádné podpory ze strany obvyklých propagačních institucí. Prodej navíc výrazně podpořila dnes již legendární živá vystoupení Mars Volty v uzavřených prostorách a na festivalech po celém světě. Ke konci roku 2003 posbíralo album De-Loused In The Comatorium ocenění od periodik SPIN (A), ENTERTAINMENT WEEKLY (A-), LOS ANGELES TIMES (čtyři hvězdičky), BLENDER (čtyři hvězdičky) a MAXIM (pět hvězdiček!), a umístilo se ve výročních Top 10 čtenářů a kritiků v NEW YORK TIMES, LOS ANGELES TIMES, TIME OUT, GUITAR WORLD, MODERN DRUMMER, ALTERNATIVE PRESS, REVOLVER, XLR8R, the NEW YORK DAILY NEWS and dalších.

Mars Volta vydala ještě před albem De-Loused EP s názvem Tremulant na svém vlastním labelu Gold Standard Laboratories a série ranných, nicméně výjimečných koncertů jim zajistila spolupracovníky pro pozdější projekty: Rick Rubin je podepsán pod albem De-Loused...jako producent, Flea pomohl s basou; starý známý kamarád John Frusciante se přidal s kytarou ve skladbě “Cicatriz”. Nicméně od samého začátku byla jasná jak hlavní vize, tak obsah a výsledkem je propracovaná, vášnivá, nevyčerpatelně invenční a jednoznačně hodnotná hudba, jeden z nemnoha počinů, v němž je nový způsob prezentace hudby přesně důkladně vyvážený s jejím emocionálním působením.

“Cítím, že teď je ten správný čas začít,” shrnuje Omar. “Zcela objektivně, teprve v tuto chvíli bych někomu naši práci ukázal. Posledních několik let bylo obdobím dospívání, kdy jsme mohli vylézt ven a zahrát si, ale pořád jsme v určitou hodinu museli být zpátky doma. Toto období skončilo. Struny byly přestřiženy. Zbavili jsme se jakýchkoli konvencí, které by nás svazovali. Jsme prostě kapela kamarádů, co si dopřávají a malujeme o tom, jak se při tom cítíme.
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika