Do Duplexu jsme naklusali krátce po půlnoci a hned jsme si to namířili po schodech nahoru. Relativně dlouho jsem zde nebyl, ale tolik Italů na jednom místě jsem už vážně dlouho neviděl (opomenu-li televizní přenosy Ligy mistrů z italských stadionů). Parket v tu chvíli ovládala domácí dvojka Peet & Tommy Rogers svým happy pumpin house, či jak se tomu dnes říká. Těm z druhé strany pomáhaly dvě mlaďounké tanečnice. Jak jsem tedy psal, nějakou dobu jsem v Duplexu nebyl, tudíž ani nevím jak moc je to aktuální, ale v klubu při nedávné změně majitele došlo k jistým úpravám, z čehož ta nejzásadnější mi přišla změna pozice Dje, který se přesunul na pravou stranu od vstupu (dříve naproti). Ale vraťme se k muzice. Peet & Tommy Rogers zde cca v půl jedné naprosto diktují houseovky hlučným turistům, kterým se tyto happy fláky velmi zamlouvali. A to byl právě ten druhý důvod, proč jsme do Duplexu vyrazili. Zajímalo nás totiž, jak se Layo & Bushwacka! poperou s touto spíše diskotékovou atmosférou, která do klubové jim hodná měla celkem daleko.
Těsně před jednou hodinou ranní booking manažer Jirka Pokorný protahuje po okraji dvojici, na kterou jsme přišli, za Dj pult. Žádné přivítání… Jako by se nic nedělo. Bushwacka! roztočí první CD a hned je jasné, že set bude mít pozvolný vývoj. První cca půl hodinku si Bushwacka! jen tak zpomala vyhrává. Plný Duplex turistů nechápe, kam se poděl pumpin, který jim před tím servírovali Peet & Tommy Rogers, přestávají téměř pařit a hledají si jinou zábavu. Našli ji. Dvě sexy tanečnice na konci parketu na vyvýšených podstavcích. Až na vyjimky se celý parket otáčí na ně (tedy zády k Buschwackovi) a nehorázně hučí své fotbalové pozpěvy typu ááááéééé ééééóóóó. Layo sedí za Bushwackou a pousmívá se. My, nevěřícně postávajíc na kraji, se z lehka stydíme. Nicméně asi nebylo za co, tahle dvojka toho má za sebou už tolik, že si jistě musela mnohokrát poradit i v horších situacích.
Po první půlhodince vyklidněný Bushwacka! předává štafetu Layovi a ten už začíná jemu tolik typický zvuky „kroutit“. Během několika málo desítek minut i turisté začínají pomalu chápat, že tohle je „kurva“ hudba, kterou neslyší zas tak často a Layo si začíná úspěšně říkat o pozornost a buduje první náznaky kotle. Diskotéka, která tu ještě před hodinou panovala se rázem mění na klubovou atmosféru, na které by se chyby hledaly jen velmi obtížně. Layova hudba nás baví každým okamžikem, nezaznamenal jsem snad jediné „hluché“ místo. Layo navíc stále zrychluje a z Duplexu dělá nehorázně luxusní mejdan. Toho pak po hodince opět vystřídá Bushwacka! a jak si fanšmějkři jistě vzpomenou na léta minulá, svým bpm Duplex úplně šrotuje. Řeknu Vám, že tohle ani tanečnice nečekaly… Holčiny zvyklé supportovat Peetovi a Rogersovi v tu chvíli vůbec nevěděly co s rukama, nohama. Byla to zábavná podívaná. Bushwacka! ale tempo drží cca jen něco málo přes půl hodinky a začíná pomalu zvolňovat, čímž i dává nenápadný signál, že se blížíme k závěru jejich společného vystoupení. To se pak nakonec ještě v pozvolném rytmu protáhne o něco více, než jsem čekal, a jde se domu.
Abych to celé ještě v krátkosti shrnul. Ze začátku jsem se toho opravdu bál, ale nakonec se ukázalo, že vyrazit na čtvrteční mejdan s touhle dvojkou byla jednoznačně dobrá volba. Layo & Bushwacka! předvedli dvouhodinový vývoj setu, který mě nechal stát s otevřenou pusou, a pokud se minule diskutovalo nad jejich „minimalistickém“ vystoupení v září minulého roku v Roxy, tak Vás ujišťuji, že to včerejší s ním nemělo lautr nic společného. Mrkněte také na Járovy
fotky.