Pav: Nemohu se poohlédnout za letní festivalovou sezónou jako redaktor, ale jen jako návštěvník. Jediné akce léta v ČR, které jsem navštívil byly Sundance, Roots of Sound a Mácháč. V prvních dvou případech jako DJ, ve třetím jako nadšený fanda Joshe Winka. V sousedním Německu jsem viděl festivaly z cela jiné dimenze Melt! a SonneMondSterne. Ani kdyby se nasčítaly pozitivní zážitky z českých festivalů, nedalo by to dohromady tolik co je například Melt!. Přesto jsem nepřestal sledovat dění u nás. Co se tedy stalo a co mi zůstalo v paměti? Cosmic Trip už není Cosmic Trip, na který jsem jezdil od jeho začátků. Nejen, že se změnilo místo, ale především produkční skupina. Tuhle špatnou kombinaci završil hustý déšť. Svojšice každý rok tahají větší a větší jména. Tentokrát se setkaly s trochu rozladěným (nebo spíš rozmazleným) publikem, které pomaleji hrající DJs trochu nedávalo. Svojšice se ale i tak dostávají na vrchol festivalů a šlapají SOL na paty.
Summer of Love přinesl spoustu zajímavých jmen v dobré produkci. Publikum nedávalo opět pomalejší sety. Hradhouse byl plný až k prasknutí a přesto dokonale pořadatelsky ukočírovaný. Jediným extempóre tak byla krádež foťáku Dana Kafky z Techno.cz a rozření, že se do backstage skrze security může dostat zloděj. I tady publikum ty pomalejší sety nedávalo. Mácháč s Coxem byl totále. Tolik lidí tu snad nikdy nebylo. Dobře odvedená práce. Je zajímavé, že minimal techno, které hraje Lucca lidi berou narozdíl od stejně energicky, i když inteligentněji, hrajícího Joshe Winka, který stavbou setu a příběhem, který "odvyprávěl" strčil do kapsy u bundy všechny ostatní headlinery. Je to tedy v PR?
Největší rozkvět zažívá Sázavafest, který vsadil na multižánrovost a vyplatilo se mu to. Od elektroniky až po folková posezení pro vyzrálejší publikum. Jaké bylo pro mě léto 2007? Dramaturgie festivalů se začíná ubírat zajímavým a určitě dobrým směrem. Bohužel nás není dost, kteří by s tímto názorem souhlasili.
ozzby: Na léto 2007 jsem byl hned z jara velmi zvědavý, především po loňském nezdaru v dovozu slíbovaných headlinerů. V tomto směru se naštěstí letošní festivalová sezóna ukázala o poznání úspěšnější, za což patří mé dík všem pořadatelům elektronických, nebo alespoň částečně elektronických festivalů. Sic by se mohlo zdát, že jsme v letošním roce zůstali ve vývoji spíše na bodě mrazu, i přes to mám dobrý pocit. Letošní ročníky byly plné zkušeností, kdy jsme my a především promotéři zjišťovali, kudy už cesta dále nepovede. Pohledů na celkové zhodnocení se nabízí hned několik, avšak ten mě nejbližší mi jasně říká, že už dále nechceme oposlouchaná jména u kterých padáme na zadek, jen když slyšíme jejich jméno. Důkazem tomu může být i sám Carl Cox, který sice přilákal na pláž Klůček neuvěřitelných 10.000 lidí, ale položme si otázku, jestli splnil naše očekávání, stejně tak jako mnoho dalších veteránů, kteří nás letoš opět navštívili.
Mé sympatie si letos získaly dva, pro mě zásadní festivaly, kterými jsou SázavaFest a Summer of Love. Ten první je sice multižánrový a na první pohled by se mohlo zdát, že elektonickou hudbu obsahuje spíše jen okrajově, nicméně jsem přesvědčen o tom, že si zde festivalové vyžití užili na maximum všichni, bez rozdílu na hudební zaměření. Uvědomme si, že festival SázavaFest pracuje s 20.000 lidmi a na rozdíl od elektronických festivalů má silného titulárního partnera, tudíž je jeho ekonomická stránka v úplně jiné dimenzi, a tak si může dovolit poskytovat velmi pestré služby na kvalitnější úrovni. Po letošním velkém úspěchu SázavaFestu jsem přesvědčen o tom, že by se tento festival už příští rok mohl stát plnohodnotným náhradníkem původně ambicióznímu projektu Love Planet, a o pár let později třeba i silným konkurentem slovenského festivalu Pohoda.
Summer of Love je pro mě kapitola sama o sobě. Letos určitým způsobem zariskoval a zároveň ušetřil finanční prostředky za absenci „Big Star“. O to více však zainvestoval rovnoměrně do všech subžánrů elektronické hudby, čímž nám nabídl bezpochyby nejvíce nových hudebních zážitků a v podání mnoha nových jmen. A o právě o tom by měl být festival!
Na příští rok nás s velkou pravděpodobností opustí festival Cosmic Trip a na Moravu (Břeclav) se přistěhuje Creamfields Central Europe, což by se však zároveň mohlo podepsat na festivalu Hradhouse. Dost možná se v blízké budoucnosti staneme svědky kulturní globalizace, kdy stejně jako nejsilnější mobilní operátoři obsazují Evropu, obsadí i nás prestižní evropské festivaly. Není přeci žádným tajemstvím, že už po nás lehce pokukují Global Gathering, Mysteryland a třeba se brzy přidá i Nature One.
Na závěr bych rád vzpomněl i na menší festivaly regionálního charakteru, ať už to byl Sundance, Suncastle či Roots of Sound. Právě tyto festivaly současně prochází zřejmě největším fyzickým vývojem a myslím, že příští rok se máme na co těšit.
Jervin: Pokud je mi položena otázka, jak vnímám letošní festivalovou sezónu, s odpovědí bych prvně mírně odbočil jinam a začal bych mluvit o tom, jak je většina Čechů hudebně konzervativní a jak jsme omezený partypoeple. Poté co taneční scény ve většině okolních zemí zažívají „Bum“ nějakého stylu taneční hudby, trvá poměrně dost dlouho, než se naučíme tento styl akceptovat. Ať už to bylo nedávno hodně diskutované hardtechno/ schranz, či teď k nám prosáknuvší a ve světě vrcholící minimal, nebo nenápadně se vracející vlna ravu. Dle mého názoru i letošní festivalové léto plně ukázalo, jaký kdo má postoj ke klubové hudbě. Jak je ochotny přijímat novou hudbu (Promotéři i Klubeři) a jak je ochoten se snažit pochopit její ideu, nebo radši nic nechápat a spolehnout se na 100% zboží. Z toho pak samozřejmě vyplývá i druhá stránka a tou jsou hudební prožitky z daných eventů.
Některé letošní fesťáky prošly jakousi zkouškou, u některých bylo vidět snahy se posunut zas o kousek dál, některé stagnovaly, některé se vlivem všemožných okolností nepovedly. Když se ohlédnu zpět, přijde mi, že co je u nás napsané v PR zprávách k některým velkým akcím je svaté a nic jiného neexistuje. Druhá strana mince je zase boj o naše peníze a ten mi přijde čím dál větší. Když už je dáváme chceme za to deklarované zboží, až po tento okamžik je to v pořádku, ale díky naší základní nevzdělanosti a netoleranci, pak padají výkřiky „Chceme zpátky své peníze“. Kdo tedy udělal chybu? Přijde mi, že jsme se naučili chodit jak stádo na pastvu a nic jiného, než ta tráva v hubě nás nezajímá. Možná mě někdo bude v mém odstavečku později chytat za slovíčka a říkat, že… , přesto když se zamyslíte.
obsession: Jakkoliv bylo toto léto extrémně horké, člověk se vprostřed chladného září neubrání melancholii nad víkendy, kdy v očekávání hudebních zážitků svěřil svou zábavu do rukou někoho jiného. Původně jsem plánovala navštívit více akcí, než se nakonec zadařilo. Díky svému stěhování do Prahy mi bohužel z podstatné části unikly jak akce regionálního charakteru, tak ty zahraniční. Něco málo z těchto jsem si ale přece jen ujít nenechala. Samotná myšlenka free parties je mi o něco sympatičtější, než hudba která se obvykle line z navršených reprobeden. Určitě mi ale dáte za pravdu, že akci svých přátel je třeba podporovat, i kdyby trakaře padaly. Ten víkend měly padat jen extrémní srážky, ale až na ten nešťastný Cosmic trip si myslím toto léto žádný open air nemohl na nepřízeň počasí stěžovat, víkendy byly slunečné.
Proč jako první píšu o malé akci někde u Moravského krasu? Protože o všech velkých toho bylo napsáno už mnoho. Protože mám radost z toho, že někdo dělá především akci pro lidi a ne pro zisk. Že je to možné podniknout se vřelým souhlasem majitele pozemku a chovat se s ohledem na životnímu prostředí. Že partička lidí( která si je svým vlastním sponzorem) nespí a neustále kmitá kolem zábavy pro posluchače, kteří jim na náklady přispějí jen konzumací na baru za lidové ceny. Akce si žije svým vlastním životem, přijíždí lidé z nejrůznějších koutů republiky. Taky Rakušané a skupina francouzských djs, které represívní politika iberských úřadů přiměla spolupodílet se na akcích daleko za hranicemi. Kvalitní breakbeat, vřelá atmosféra, unikátní projekce promítaná na smrkový porost a tanec s lidmi ve věkovém rozpětí 15-46 let for free. Povedlo se a díky!
Toto festivalové léto mě přesvědčilo o jednom: velká část návštěvníků jezdí na festivaly z úcty k tradici a ne kvůli jednotlivým djs. Lidé se už naučili ozývat a hlasitě reagují na změny kolem svých oblíbených akcí. Kritika už dávno nepřichází jen ze stran reportérů, ale díky komentářům v rubrikách „Jak se vám líbilo..?“ si pořadatelé mohou bezprostředně po akci počíst o dojmech běžného návštěvníka. Jsem velmi zvědavá na to, jak zareagují příští rok – jestli dál půjdou cestou ve které mají dobře nakročeno – tedy sledovat celosvětový trend a vozit taková jména, která nedělají jednoduchou muziku, nebo se vrátí k dřívějším konceptům, aby se tak zavděčili neodbytným remcalům a udrželi si své „štamgasty“. Usuzuji na možnost prvou, jsem ale zvědavá jak se to dál bude vyvíjet s návštěvností.
Doufám, že pro Cosmic trip a Semtex suncastle toto nebyla poslední sezóna. Je toho ale potřeba hodně změnit. Česká republika nabízí obrovské množství letních festivalů. Na některých jde rok od roku vidět práce na tom, aby se tam lidé rok od roku cítili více pohodlněji. Některé přicházejí stále s tím stejným, anebo se inspirují dramaturgií svých konkurentů. Letos jsem nebyla na tolika letních akcích, abych mohla zasvěceně hovořit o nějakých obecných trendech. Mé pocity jsou ale zhruba takové: stále u nás převažuje kvantita nad kvalitou a než dojde na tomto poli k citelnějších změnám, budu se ze všech festivalů nejvíc těšit na slovenskou Pohodu a jiné zahraniční festivaly. Z těch místních letos nejlépe hodnotím Summer of Love.
Krysička: Z důvodu pracovních víkendů nemám až tolik možností objet větší množství festivalů, ale spokojím se s málem, jde mi ovšem o kvalitu. Na rok 2007 jsem si naplánovala tři festivaly v naší české zemi. Cosmic Trip, Sázavafest a Summer of Love. Mou laťku nastavily před lety festivaly Go Planet Roxy a Love Planet (myšleno ten táborský). Bohužel dosáhnout alespoň zčásti pod ni se podařilo snad pouze festivalu Summer of Love, který ovšem svou hudební stavbou byl naprosto odlišný.
O letošním Cosmic Tripu bylo popsáno tisíce řádek v diskuzních fórech, mě tento festival neuspokojil už z důvodu ochuzeného programu, právě protože jsem byla zvyklá na to, že festival netvoří jen tři stage a jeden Red Zone. Ale to je opravdu asi pouze tím, že když člověk napoprvé pozná nadstandard, vyžaduje ho pořád. Dlouholetí účastníci Cosmic Tripu ani tento ročník za Cosmic Trip nepovažují, jelikož změna místa a pořádající agentury byla pro ně krokem do neznáma, který většina z nich odsoudila (změnu místa ovšem kritizovat opravdu není na místě, jelikož jiná možnost nebyla, jedině se s festivalem v době největší slávy rozloučit, jak se říká, v nejlepším se má přestat). Že se neskončilo asi není chyba původních pořadatelů.
Dalším festivalem, který pro mě byl též premiérovým byl Sázavafest. Ten sám o sobě měl premiéru v Kácově a zase jsme u té kritiky místa, kdy pradávní návštěvníci tohoto fesťáku kritizují nové místo a kárají pořadatelé, kteří pokud chtěli v pořádání této akce pokračovat, neměli jinou možnost, než najít jiné prostory. Mně osobně tento prostor nevadil, dálka kterou spousta lidí kritizovala pro mě byla přijatelná (kdo přebíhal letiště v Táboře, toho jen tak nějaká vzdálenost nepřekvapí). Co ale se svým zvyšujícím se věkem pociťuji, jsou sympatie k festivalům multižánrovým. Na jedné stagi rock, na druhé ska, na další taneční hudba, apod. Mezi návštěvníky není žádná rivalita, naopak vzájemné pochopení a sympatie jsou víc než skvělé (příznivci zpěváka Mansona s technaři na Go Planet Roxy si také rozuměli). Další plus na těchto multižánrových festivalech je jejich několikadenní trvání. Bydlíte čtyři dny pod stanem, sžijete se s okolím a při odjezdu je člověku až do breku. Tak jsem to zažila letos na Sázavafestu a předtím naposledy v Táboře.
O to víc mě pořád láká slovenský festival Pohoda, kde prý je vše ještě emotivnější. Summer of love moje festivalové putování zakončilo, tento festival je pro mě každoroční klasikou ale kvalitou vysoko nad ostatními festivaly s elektronickou hudbou. Letos mě velice potěšilo, že si Aleš Bleha troufl jako jeden z mála přivézt méně známá jména. Kvalita je totiž pro mě důležitější než nejdražší dj, nejlepší dj, nejznámější dj světa a podobně. Už mě nebaví chodit na jména, ale třeba objevovat nové kvalitní dje a kapely, jejichž název pro mě byl do té doby třeba velký otazník. Cítím také povinnost vyjádřit se ke kauze klasické techno a minimal. Klasické techno je pro mě příjemnou vzpomínkou na minulost a ráda se na něj vyblbnu jednou za čas a opravdu mě mrzí, že už není tolik míst, kde se dá poslouchat, na druhou stranu minimal mě jako osobu staršího data narození taktéž baví a nacházím v něm spoustu kladů. Celkový pohled na festivaly u nás.. Nevozit zaručená jména, která teď překvapí návštěvníky nezaručenou produkcí, mnohdy i promotéry, mě osobně to už nenaláká.. A nebránit se novým zvukům od neznámých interpretů.
Jedi: Jo pláně už zas nebudou dlouho suchý a to je známka zkončeného léta a s ním i uzavření festivalového maratonu, na který se většina návštěvníků hudebních akcí těší, jak malý děcko. I já jsem se těšil a tak jsem navštívil celkem 4 větší open airy v Česku a na Slovensku. Nejprve bych zmínil, co mě udělalo radost a pak si ještě trochu zarochním v negativech. V první řadě mě zase jako už jednou v minulosti udělal velkou radost festival v Trenčíně, kde o těžkou pohodu nebyla nouze. Možná ještě větší radost mi způsobily hudební výkony účinkujících na Summer of love. Tyto 2 zmíněné festivaly byly pro mne stěžejní a jsem rád, že dopadly na výbornou. Svojšice na kterých jsem byl již po šesté a v minulosti patřily ke svátkům každého léta v nekompromisním techno stylu se pro tento rok vydaly cestou modní vlny, tedy minimalu. Pro mě tento fakt znamenal, že už se nemůžu spolehnout na tradici techno-svojšic, kde se navíc objevily nedostatky v organizaci jakou byla drzá security a nefungující autobusová doprava do Pardubic. Poslední moje zastavení bylo v pražské Stromovce, kde se konal pop/rock/jazz/bluesový festival Music in the park a k němu bych jen dodal, že mě nenadchl anineurazil.
Útržky z ostatního festivalového dění jsem také sledoval a nemůžu se ubránit dojmu, že v čechách a na moravě je to bída. Promotéři ve snaze neprodělat vozí dál dokolečka stejný jména a trochu to vypadá, že ta naše taneční scéna poněkud zamrzla na schranzu a minimalové vlně v podání starých techno matadorů. Štěstí, že aspoň dnb je teď jeden z mála netrápících se odnoží electronic music a naopak zažívá už minimálně rok a půl pěkný boom. Trance, který je stále v kurzu, jde tak trochu mimo mě a nezmění to ani nové relativně povedené album PvD. Sečteno a podtrženo, nebýt Bažant Pohody a SOL, asi by mé festivalové hodnocení bylo na bodu mrazu.
Acid: Letošní prázdniny byly docela hektické, ale utekly hrozně rychle. Stihl jsem několik čtyřdenních a spoustu jednodenních festivalů, z toho dva v zahraničí. A bohužel až tam jsem poznal, jak by měl vypadat dokonalý festival. Jednoznačně #1 letošního léta - Balatonsound, který se konal v maďarském Zamárdí, přímo na břehu jezera Balaton. Na této akci jsem nenašel jediný nedostatek, za což pořadatelé zaslouží velké uznání a respekt. Zvládnout obrovský čtyřdenní festival pro desítky tisíc lidí s takovým přehledem, bez komplikací a s komfortem pro návštěvníky se u nás zatím nemůže stát. Jedinou "konkurencí" může být asi Summer of Love, který se u mě po loňském posledním Cosmic Tripu stává českým favoritem, a to díky rozmanitosti stageí, složení line-upu, pohodovému prostředí, vždy hezkého počasí a toho, že "jsou tady vždycky všichni".
Jinak jsem byl celkově s letošním létem spokojený a na žádný z navštívených festivalů si nemůžu nějak stěžovat. Promotéři přivezli řadu hvězd a hlavně oproti loňsku nebyla taková absence účinkujících. Jediné co mě mrzí, je občas absolutně nedostačující kapacita prostor viz třeba Hradhouse a Mácháč. Člověk přece jen potřebuje trochu místa, a ne se cítit celou noc jako sardinka v konzervě. A aby toho nebylo málo, tak to samozřejmě mělo za následek celkem brzké vyprodání zásob na barech. Kdyby se to stalo na nějakém novém festivalu, tak to dokážu pochopit, ale takhle? Další věc, které jsem si všiml až po prázdninové sezóně je, jak je hodně pártypeople konzumních, netolerantních a "nevzdělaných". Každý si určitě všiml, jak naší scénu pomalu zaplavuje minimalová vlna, ale setkává se nejen s těžkým nepochopením, ale dalo by se říci opovržením. Narážím nejen na Mácháč (hudebně největší zážitek z letošních českých festivalů), který dal krásný příklad, že spousta lidí chodí na festivaly jen za jmény, aniž by měli ponětí, co který dj hraje.
Na závěr mě napadá ještě jedna věc, a to, že nám chybí elektronický dvoudenní festival. Po konci loňského Cosmicu už není kam zajet na celý víkend pod stan a propařit obě noci. Navíc po letošním nevydařeném "Cosmicu" je jeho pokračování hodně nejisté. Najde se někdo, kdo by obnovil jeho tradici anebo ještě lépe začal úplně novou?
David Valmont: Ačkoli jsem letošní prázdniny strávil pracovně, našel jsem si chvilku na moje srdcovky během festivalové sezóny. A to Hradhouse, Semtex a nepracovně se pobavit na Cosmic. Vzhledem k faktu, že jsem pokryl jen opravdu malou část festivalů a nebyl ani čas nějak zásadně sledovat dění kolem těch ostatních bude to jen o mých názorech a shrnutí asi obecně známých pravd. Předně jsem velmi mile překvapen, že většina festivalů letos proběhla s takřka stoprocentní účastí všech slibovaných hvězd. Nevím jestli si čeští promotéři uvědomili, že další dělání blbců z návštěvníků je silně kontraproduktivní a mohlo by se stát, že na festivaly v sezóně 08 přijde jen pár skalních příznivců, nebo vůbec nikdo a začali plané sliby nahrazovat opravdovými skutky, nevím ani jestli se poučili z minulého roku, nebo "jarního brněnského modelu", přesto jsem neslyšel žádné zásadní stesky na absenci hlavních hvězd a když už se tak stalo, tak byly chybějící hvězdy nahrazeny, změny v line-upu ohlášeny a fakt, že DJ/ producent nedorazí bylo oznámeno s předstihem. Za což díky.
Druhou iniciativu, která byla jedním ze zásadních pozitiv této sezóny byly "poznávací zájezdy" Davida Krabce, nikdo za celou dobu nebyl schopný zorganizovat tolik zájezdů na přední evropské fesťáky. Jistě pozitiv by bylo mnohem víc, ale spíše by se vztahovaly k jednotlivým festivalům. No a k negativům, bezesporu jedním z nejzásadnějších problémů letošního roku je odstup sponzorů od festivalů, přesun některých z taneční scény na scénu hiphopovou a samozřejmě menší finanční podpora, která se ve spojení s menší návštěvností podepsala na snížení rozpočtů mnoha festivalů a tak promotéři byli nuceni mnohdy šetřit na všech možných a někdy i nemožných věcech a to samozřejmě snižovalo úroveň mnoha eventů. Shrnu-li ten malý vzorek mnou navštívených festivalů, jsem spokojený, nicméně pokud se nestane nic zásadního, dám si příští rok asi stejný počet festivalů, protože nemám pocit, že by mě promotéři něčím novým oslovili. Spíše navštívím zahraničí a nechám se překvapit jak dopadne projekt Pavla Tesaře - Creams 08.
Keepsmile: Krásné letní počasí je pryč, nastává čas a možnost trochu bilancovat nad uplynulou festivalovou sezonou. Letos jsem jich sjezdil docela dost (cca 10 open air akcí), nicméně z žádného bohužel nemám nějaký extra velký zážitek, na který bych si vzpomněl i po letech. Letošní léto je tak trochu smutným létem, neboť prvně bez Czechteku – symbolem velké veselice a vyřádění se pro mnoho z nás. Komu je ale androš cizí, měl možnost výběru, jelikož festů bylo opravdu hodně.Bylo jich dokonce tolik, že dohromady na žádný nepřišlo tolik lidí kolik by mělo a mnoho jich tak skončilo finančně v mínusu.
Hezky se mi vzpomíná na mé „začátky“, kdy se počet letních festivalů dal spočítat na prstech jedné ruky, kteří však byly stejně kvalitně připraveny, jako festivaly současné, hrály zde stejně prestižní jména, a přitom to šlo i za účasti méně sponzorů a vstupenka byla za čtvrtinu ceny oproti té současné. Z letošního, celkově pro mě průměrného roku si budu pamatovat asi jen švýcarskou Streetparade, která mě přeci jen otevřela oči.
Sisi: Můj celkový názor není nijak pozitivní. I přesto, že jsem letos navštívila poprvé SázavaFest, který u mě získal velké sympatie, nemohu se zbavit pocitu, že festivaly u nás nějak zamrzly. Sice byla většina z nich po hudební i organizační stránce zvládnutá perfektně, ale kam se poděl nějaký vývoj? Na akce jezdím od roku 99. a za tuto dobu jsem měla možnost navštívit i několik zahraničních festivalů. Nebudu to srovnávat, ale proč nemůžeme dostat to, co dostávají jinde v Evropě? Copak jsme sto let za opicemi? Přeci, nás není tak málo, abychom si nezasloužily pořádný a pěkný festival? Bylo by asi dobré, aby se lidé zamysleli, jestli tu chceme mít 20 průměrných či podprůměrných a naprosto zbytečných festivalů, které z nás tahají jenom peníze, nebo tu chceme mít 5 velkých festivalů, které budou stát za to, a opravdu se na festivalu bude něco dít. Kvalita versus kvantita, to bych asi viděla jako zásadní problém. Nedělat za každou cenu nějaký festival jenom pro peníze.
Shrnuto a podtrženo: Řekla bych, že to byla průměrná sezóna, která mé obzory dále nerozšířila a asi se uchýlím k hlubokému přemýšlení, jestli příští rok více nevyužít autobusových zájezdů Poslouchej.net. Takže prosím všechny, aby si samy udělali summarum, co význam má a co nemá a zbytečně do nás necpaly shity, které nejsou zapotřebí.
Darkina: Darkina: Festivalové léto 2007 jsem si užila celkem vydatně. Za tu dobu co objíždím festivaly, bylo pro mě léto 2007 plné novinek. Stihla jsem se podívat poprvé za hranice, jak to chodí u polských sousedů na Creamfields, zajela jsem do Roudnice na Cosmic Trip v podání nové agentury Clear Vision, navštívila jsem open air Summer Session na netradičním místě jako je Žďákovský most, pak jsem mohla být svědkem skvělého záverečného dne na SázavaFestu a moje léto tradičně završovalo pardubické závodiště a Máchovo jezero.
Co se týče stylu hudby a to jestli se hraje moc minimalu nebo málo, to nechám na našich odbornících. Já jsem si na každém festivalu minimálně jednoho interpreta hudebně užila a jelikož jsem většinou fotila, nemohu jednotlivé výkony ani objektivně hodnotit. Ale jeden můj letní postřeh bych přesto, chtěla zmínit. Organizátoři tzv. "rockovejch festáků" pomalu, ale jistě přidávají do svých line-upů taneční hudbu. Ať už to byli Bassement Jaxx na Rock for People a nebo ostatní Djs z Red zone stanů, přijde mi, že se to za chvíli všechno pomíchá a já nevím, jestli je to dobře či špatně. Poslední věc, kterou bych ve svém shrnutí nechtěla opomenout je ta, že čeští promotéři ve snaze přiblížit se naším sousedům a to jak v organizaci tak i v počtu různorodých pásek přilepených na rukou, zapomínají na banální věci, které zpříjemňují lidem jejich festival a to třeba dostatek zásob na baru či voda na umytí rukou. Letos se mi to stalo několikrát, že k ránu už nebyla na baru žádná vodka a to měla akce ještě chvíli pokračovat. Zdá se mi, že ve snaze ušetřit jich bylo na barech málo a nebo jsme až takový alkoholici, že jsme jim všechny zásoby vypili? Už dnes se ale těším na léto příští a jsem hodně zvědavá, co nám přinese.