Scratch: Flédo, udělej bordel!

Na Flédu vyrážím s odbíjením desáté večerní plná očekávání. Jen stěží totiž odhaduji, kdy jsem se naposledy nechala zlákat k návštěvě podobného večírku. A tak se rozhlížím a sleduji, co se za ten čas, kdy jsem neobrážela každou větší hip hopovou párty změnilo. Je tu jen pár lidí – doby, kdy se na akci vyráželo „rovnou“ jsou ty tam a tak se sál začne plnit až kolem jedenácté.

Tou dobou startuje svoji kouzelnou show DJ Five, hloučky rovných kšiltů se začínají pod vlivem beatů a pivek houpat ze strany na stranu a připravují se na půlnoční vystoupení Iscreamboyz. Five má za sebou léta hraní a je to znát, ví, kam sáhnou, čím pohnout a jeho scratche jsou ukázkou poctivého řemesla. Hodinka, ač bez živého rapu, uběhne velmi příjemně a člověk snad i zapomene na Viktora Hazarda a jeho postpubertální rýmy, kterými burcoval Flédu těsně před Fivem. Je tedy naladěno a jde se na věc.

Iscreamboyz přicházejí. První česká grimeová kapelka, čeští „gangstaz“. Pro jedny nepřípustná zhovadilost, pro druhé nová vlna českého rapu a šlechtitelé jeho odnoží. Původně jsem myslela, že budu stát pevně za těmi prvními, ale hodinová ukázka toho, jak se dělá grime a občas i nějaký ten crunk v Česku, mi vzala vítr z plachet. Hudba je to rytmická, mám tyhle veselohry v oblibě, ale některé zkušenosti říkají, že Češi dokáží zkazit ledacos. Tentokrát to naštěstí neplatí. Nebudu se tu zabývat texty a jejich hloubkou, ostatně filosofii můžeme číst jindy a jinde, chci jen říct, že tahle hodinka mi dala pocit, že tu může vzniknou něco nového a ne nutně zlého - v těch českých vodách, kde se to teď mele páté přes deváté.

Hugo Toxx a James Cole. Tahle jména hýbou rapovým světem už léta. Tihle dva umělci by si totiž dokázali znepřátelit i Matku Terezu a princeznu Dianu. Koho už ve svých textech potopili netřeba zmiňovat a lépe nepočítat. Velrybí hovězí je ale snědené a strávené, nechme ho tedy tak a věnujme se pódiu. Tam se jede show. Vedle tracků z alba Dva nosáči tankujou super se na dnešní menu dostali i pecky z hostovaček – ať už Jádro kudla z Wichova počinu Time is now či kus remixovaného Parketu. Nacpaný sál je spokojený – je vidět, že většina dostává přesně to, pro co si přišla. Supercrooo nikdy nebudou klidně ležet ve škatulce, vždycky budou tak nějak jiní, bouřlivý a nasraní. Budou pohrdat ženskýma a budou odsuzovat kohokoli, kdo je napadne. Budou nadávat všem a všude – a jen příjemce jejich rýmů sám musí pochopit, kolik je jen hra a kolik nějaká pravda.

Poslední track tedy dohrává a lidi si běží pro nějaké to opojení. Pro mě tím končí čtvrteční večírek. Ještě cestou domů si říkám, jací asi jsou ti, kteří tuhle muziku milují a jak se k ní staví...