Pavel Abrahám o natáčení České RAPubliky

Pokud jsi si vybral pro téma dokumentu hip-hopovou scénu, dá se předpokládat, že ti tohle prostředí není cizí. Jak jsi s touto subkulturou spojený ty osobně?
Orion, Indy a Wich jsou moji dlouholetí kamarádi, se kterými jsem maloval graffiti a hodně toho s nimi zažil. S Jamesem a Hugem se známe kratší dobu, ale velmi rychle jsme si porozuměli. Ještě než jsme se poznali blíž, znal jsem dobře jejich texty a řadu z nich si doslova zamiloval. To, že jsme si s klukama blízko ale neznamená, že patřím k tomu nejtvrdšímu rapovému jádru. Pokud jde tedy o mé spojené s touto subkulturou, v podstatě jde říci, že jsem zevnitř i zvenku. Dobře se to ukazuje na tom, jak mě kluci oslovují: jsem pro ně „Pavel Sohe“, přičemž Sohe bylo moje writerské jméno. Nejsem ani „Pavel“ ani „Sohe“ – jsem „Pavel Sohe“.

Jakým způsobem bude dokument Česká RAPublika mapovat českou hip-hopovou scénu?
Na to je poměrně jednoduchá odpověď: film českou hip hopovou scénu jako takovou nějak komplexněji mapovat nehodlá. Nejde o hudební dokument v klasickém smyslu slova. Cílem není nějak přesně vylíčit stav věcí a ukázat všechny důležité lidi na scéně, jejich vztahy, historii atd. Až bude divák odcházet z kina, žádnou přesnou mapu si proto v kapse neponese. Zato před sebou bude mít hodně živých - a často dokonce i vyloženě veselých – obrazů, o kterých lze zajímavě přemýšlet.

Základní filmové východisko je přitom následující: domníváme se, že naše čtyři rappery a jejich (nejen jazykový) svět poznáme nejlépe, pokud je vystavíme určitým hraničním situacím. Orion, James, Hugo a Indy se takto ve filmu setkávají mj. třeba s profesorkou lingvistiky, matriční úřednicí, spolkem pečujícím o čistotu mluveného projevu, obyvateli romského ghetta v Karviné 6 či členy tria vážné hudby. Hip hop je pak najednou vidět v novém, netušeném světle, ze kterého máme radost nejen my, ale i samotní rappeři.

Jsou Orion, Indy, Hugo Toxxx, James Cole nebo Dj Wich ochotní ke spolupráci s filmovým štábem?
Kluci jsou velmi ochotní, velká většina natáčení je baví a celkově je opravdu radost s nimi pracovat. To samé platí i o Wichovi, který se stará o hudbu. Důležité je, že si vzájemně věříme a že cítíme, že film máme společně v rukou. Rappeři vstupují do určitého scénáristického rámce, který byl dán předem, a situačně v něm reagují. V rapu existuje disciplína zvaná Freestyle. Vítězí v ní ti, kteří dovedou čelit výzvě situace. A právě na improvizačních, „freestyleových“ schopnostech Jamese, Oriona, Huga a Indyho celý film stojí. Dobré je, že schopnosti to nejsou nijak malé.

Ve čtvrtek 11. října proběhne v pražské Roxy koncert českých hip-hoperů stejnojmenně nazvaný Česká RAPublika, co konkrétně budete během koncertu do filmu točit?
Koncert tvoří páteř celého filmu, a je tudíž nesmírně důležitý. Jelikož jsou veškeré filmové situace bezprostředně inspirovány rapovými texty, my musíme mít všechna důležitá slova, vycházející z úst rapperů precizně nasnímána. Mám-li odpovědět jednoduše: točit budeme veškeré dění na pódiu. Zazní tu některé starší skladby, které už nejsou běžně k slyšení, a kromě našich rapperů se tu objeví i nový mladý talent z Karviné 6. Toho kluci našli speciálně pro tento koncert a jsem si jist si, že diváky nezklame. Vyhlášena bude také (vznešeně znějící, ale ne nějak smrtelně vážně míněná) anketa o nejlepší český rapový rým a stane se i pár dalších věcí. Bude to zajímavé.

Co je pro tebe na natáčení takového dokumentu nejtěžší?
Nemyslet na Marka Vašuta.

Jak dlouho už dokument vzniká a kdy ho budou moct diváci vidět?
Úplně první námět, který má se současnou podobou filmu jen málo společného, napsal na jaře roku 2005 můj spoluscenárista Tomáš Bojar. Nedlouho na to přišel s návrhem, ať o rapu točíme, producent Martin Pošta. Sešlo se to tak hezky dohromady a nakonec jsme se rozhodli, že na celé věci začneme pracovat. V létě 2005 pak vznikl první ucelenější námět, který jsme následující rok a půl postupně rozvíjeli do podoby konkrétního, propracovaného scénáře. Podle něj se začalo točit tento rok v květnu a diváci budou moci film vidět příští rok v září. Je to běh na dlouhou trať, ale my neradi pracujeme ve shonu.