Rozverná Reggaenerace na Flédě

Je kolem desáté večer a dveře Flédy jsou všem otevřené. Postávající hloučky studují časový rozvrh a stejně jako já mají na tváři lehký úsměv. Lidí je tu prozatím nepříliš, což - po zkušenosti z minulého týdne a zpocené B4B – vřele vítám. Na hlavním pódiu hraje Netikz z Bassinfection crew, publikum se odvažuje k prvním vlnitým pohybům. Dám si tedy pivo a počkám si na odbytí půlnoci. To totiž znamená nástup hlavních taháků večera.

Během následujících hodin se sál zaplní, o půlnoci je plno (ne ale hlava na hlavě) a show startuje. Na prkna vyskakují 4 postavy. Regie P. se chopí gramofonů a Sista Irie´n vyloudí první sametový tón. Marley "Raspectah" Dread (s dready přiměřenými jeho jménu) zpívá víceméně dle zaběhnutého vzorce, má u toho naštěstí velmi příjemný výraz a spolu s Irie´n jsou potěchou pro oko i ucho fanouškovo. Danny Ranks jim sekunduje svým chraplákem, povzbuzuje publikum a musím říct, že lidé opravdu fungují a přidávají se.

Do té doby je to scénář předpokládaný, pak ale přichází neočekávaný host, mladý rakouský MC a přináší něco, co mi chybělo. Změnu. Neotřelý hlas a příjemný styl. Zůstává pak na scéně po celý koncert, takže se na každou jeho sloku moc těším. Umělci vydrží docela dlouho, dokonce přisadí několik písní „navíc“ a snad až v půl 3. ráno přijde na řadu Riddimsurfer, který se opět v hraní střídá s Netíkem.

Můj večírek pokračuje na 2. stagi – naštěstí nejde o klasické dj´s na chodbě, ale je tu v chill-outu regulérní stage s dobrým zvukem. A navíc tu má dnes večer prostor dubstep! Styl, kterému prozatím kvete jen mladá pšenka v našich končinách je prostě skvělým doplňkem večírku. Navíc Mad4bass občas předvádí celkem úsměvné věci – např. mix písně Spomal od Pehy či chytlavou melodii vypůjčenou z dílny skupiny Holki (!!!). Střídají se s kolegou z Roots and future Raveboyem, jejich projev je úžasný – chytlavý, citlivý, sladěný, vnímavý. Pohrávají si mj. s breakbeatem, občas zazní vokálová deska. Jak večer plyne, od dubstepu se ustupuje k houpavějším peckám, nicméně duch zůstává a lidé se baví. Kluci mají skutečnou výdrž, hrají po dlouhé hodiny a moc jim to sluší! Dokonce dochází k ranním protestům, když šéfík z ochranky rozsvěcuje světla a snaží se poslat děti spát. Podaří se mu to kolem 6. hodiny ranní a nebýt jeho, možná se tam houpeme dodnes… Tahle si to musíme schovat zase až na sobotu a 142bpm v Boru!